Naše životy se
nacházejí na rozlehlé šachovnici. Nad ní je informační „éter.“ Každý má svůj
životní prostor, z něhož jsme postupně posouváni až do úplného zapomnění.
Zároveň máme šanci prezentovat své dílo, vlastní práci, dokud nás nevyšachuje
někdo jiný.
Jak ubíhá
život, tak ustupujeme, ustupujeme a zase ustupujeme, i když si to mnohdy
neuvědomujeme. Jsme prostě nahraditelní, i když si to nepřejeme, anebo je nám
to úplně jedno. Naše životní výsledky zůstávají “ v éteru,“ dokud je nenahradí
o mnoho zajímavější, užitečnější a aktuálnější pohledy a názory.
V pomyslném
archívu můžeme být déle slavní - tím se náš význam posouvá dokonce do myšlenek
lidí současných a budoucích. Jsme nadále
populární, dokud nás do rohu nedostane někdo jiný - významnější.
V šachovnici
života ustupujeme, i když vlastně nechceme, zároveň dáváme prostor dalším
adeptům, aby se předvedli. Přesto se stává, že se musíme v současnosti a
budoucnosti více vzdělávat, neboť množství znalostí a vědomostí narůstá v již
zmíněném „ éteru.“
Nezbývá nám nic
jiného než pečlivě vybírat, co jest skutečně důležité pro naše pochopení dané
záležitosti. Někdy se stane nehoda z nevědomosti, která je způsobena nejen
naším pochybením, opomenutím, ale zejména zahlcením celkového systému veškerými
poznatky, ať už jsou potřebné, či nepotřebné.
Ještě panuje
teorie, že naše poznatky, celý tenhle svět, daleký vesmír a všechno možné jsou
předem dané - existují, ale my je postupně odkrýváme. Jde to pomalu, musíme přemýšlet,
nechat přírodu mluvit, případně Stvořitele, aby nám vnuknul současnou i budoucí
záchranu. Někdy nás nutí, abychom se dívali do minulosti, a z ní se
poučili - ze svých chyb a omylů.
Co z toho
si jenom odnést? Jsme sice nahraditelní na uvedené šachovnici, ale máme své
myšlenky a poslání. Jsou v dalekém vesmíru, anebo rovnou z dílny
Stvořitele. Existují před námi, a my je teprve objevujeme, což vyjadřuje ctnost
k věčnému systému, který není pozadu, jak si často myslíme, nýbrž daleko
před námi, i když pamatuje a obsahuje celou svou historii. Je knihovnou úplně všeho.
Václav Kovalčík
Žádné komentáře:
Okomentovat