S autorským právem je to dosti
ošemetné, protože se může jednoduše stát, že zejména u krátkých literárních
příspěvků může autor „vstoupit do stejné řeky,“ ať už úplně, anebo (skoro)
přibližně, aniž by o tom věděl, či tušil.
Bohužel tyhle obavy hrozí zejména
v umění poetickém, které je často pod palbou kritiky ohledně používání
ustálených výrazů, klišé a dalších kombinací uplatňovaných třeba na druhém
konci naší republiky, či celého světa.
Také v akademickém a běžném
prostředí mě zaráží jakýsi zákaz „automatického“ přejímání myšlenek a názorů,
což odporuje svobodě slova a projevu. Bohužel nám vládne totalita jakési skryté
nesvobody, jež stále víc a víc sílí! Nikdo si to neuvědomuje, i když se
v praxi objevují často nesmyslné spory a soudy o původu a obsahu
autorského díla!
Jsem toho názoru, že písemný a slovní
projev patří všem lidem našeho národa i celého světa. Křesťané by řekli, že nám
myšlenky a výtvory, ať už vědecké, či umělecké, byly dány shůry, a to záhadným
vnuknutím od samotného Boha. Jsem toho názoru, že jsou původem nekonečného
vesmíru – nekonečného Stvoření.
Na tom stojí historie tvůrčí a
přejímací, neboť se v internetovém světě šíří mnohem intenzivněji odkazy
našich předků, ale i současných osobností. Bez sdílení a tvůrčího navazování
bychom tady nebyli, neboť bychom úplně zakrněli a zbytečně odumřeli.
Vstup do „stejné řeky“ je možný a dokonce
reálný. Přibližný vstup „do stejné řeky“ též. Liší se tedy limitou matematické
a společenské funkce, dále pak dobově poukazuje na předchozí, současné a
budoucí objevy a záznamy ohledně autorství.
To vše působí dynamicky vzájemnou
návazností a konstelací. Objev u moře může býti zároveň objeven třeba i v
samotném vnitrozemí, totéž platí v nekonečném vesmíru dálných civilizací. Také
naše DNA se neustále vyvíjí „pod tlakem a palbou“ okolního prostředí!
Václav Kovalčík
Žádné komentáře:
Okomentovat