Chřestýš

Jsem chřestýšem, jenž chřestí v zármutku úděl svůj žalostný.

Na rušné dálnici plazím se žárem, plazím se Státy.

Jsem haněn, dosti neoblíben, v říši lidí tisíckrát!

Přitom hlodavci v polnostech a stodolách – toť můj denní chléb v naprostém zoufalství,

bídě a beznaději.

Jsem však užitečný, i když prudce, smrtelně jedovatý!

Snadno se nechám vyprovokovat, šlápne-li někdo na mě, anebo jen tak se přiblíží!

Jsem chřestýš, jenž chřestí v zármutku svém nekonečném,

a budu moudra chřestit dál.