Taktéž se akademické tituly potýkají s devalvací (znehodnocením). Celkově je znehodnoceno: bez kvalifikace, s řemeslem, s maturitou, s akademickým titulem, právě ty příslušné diplomy v dnešní době mohou absolventi devalvovaného vzdělávacího systému "rovnou spálit!"
Již uvedený stav našeho školství v rozkladu nás vůbec netěší, neboť nezbývá nic jiného než stále přihlížet expandujícímu marasmu. Ideální by bylo se nepovyšovat, ani neponižovat ve vzdělávací a pracovní sféře. Školství by mělo být motivováno pro šťastný život a prosperující stát, též musí být spravedlivé.
Nejedná se o plané řeči, ale dokonalosti mistra, který zodpovědně vzdělává své žáky k dokonalosti. Možnost vybrat si obor k obrazu a talentu svému by měla být samozřejmostí. Základní školství musí naučit žáka - podle J. A. Komenského, číst, psát počítat, čestným a poctivým být.
To střední by mělo rozvíjet hlubší chápání humanitní a přírodovědecké, vysoké (univerzitní) pak ještě hlubší chápání humanitní a přírodovědecké, což se rovná konkrétnímu směru. Učební obor, případně maturitní, univerzitní by měl místo hyper-přehnaného biflování zajistit výrazný díl praxe v daném oboru.
A teď bych se chtěl vyjádřit k těm státním maturitám, které je třeba reformovat. Měly by obsahovat většinu praktických "potřebných" úloh ze života, maturanti by si vybrali cizí jazyk, anebo matematiku. Z českého jazyka by psali opět praktické "potřebné" úlohy + slohovou práci na zadané téma.
Ústní zkouška by byla ze stanovených předmětů a zvolených předmětů. Zkoušky ústní a písemné by hodnotili přísedící z daného kraje, slohovou práci vyučující z českého jazyka dané střední školy.
U oborových středních škol, učilišť, konzervatoří by maturita byla přizpůsobena vzdělávacímu směru. Možný by byl i učební směr zakončený praktickou učební zkouškou, kde by se počítalo ihned s nástupem do zaměstnání.
Často se setkáváme s národním problémem českých podprůměrných mezd v Evropské unii, který je třeba uměle vyřešit a narovnat do evropské výše, aby to naše vzdělávání nebylo již devalvováno (znehodnocené), ale abychom byli hrdí na svou vzkvétající zemi i vlastní životy - individuálně i společně.
Václav Kovalčík, Zlín
Žádné komentáře:
Okomentovat