kterou jsme snědli na rodinné a přátelské oslavě v listopadu 2018.
Též jsem si hrál s Agamečkou vousatou,
všichni ji obdivovali,
měli možnost si ji pohladit.
Dokonce vyvinula ještěří tempo v rychlosti.
Musel jsem být hodně opatrný,
neboť ji lákaly kaktusy a sukulenty na okenním parapetu.
Dívala se na mě, hýbala hlavičkou, očičkama mrkala, skutečně šťastná
jako člen naší rodiny.
Také Papoušek andulka byl s námi rád, osloven sváteční módou,
neustále si probíral peří, neskrýval radost a nadšení na našem posezení.
Bylo mi líto svatomartinské husy,
kterou bych nejraději oživil cestováním časem.
Žádné komentáře:
Okomentovat