pátek 11. března 2022

Můj humanitární sen: Václav Kovalčík, Zlín

Jest nádherná nejen má životní vyhlídka, kdy mám se svým tatínkem bydlet a sloužit v malebné historické památce, která jest obklopena menší zahradou. Místní Husův sbor čeká dobrého pastýře, neboť má v tomhle maloměstě ještě vysokou členskou základnu.

 

Místnosti útulné a prostorné, zároveň je zde mnoho světla, takže mé rostliny netrpí vůbec nouzí. I zvířata  žijí spokojeně. Chovám agamu, gekončíka, felzumu, užovku, leguána, papoušky, zebřičky, strašilky a pakobylky.

 

Daří se skvěle, a já jsem šťastný. 

 

Jednoho dne musí můj tatínek sloužit na ukrajinském území. Ve sboru připravujeme biblickou večeři před jeho služební cestou na sousední Ukrajinu. 

 

Nechtěně se říznu do prstu při krájení zeleniny. Ihned svou ránu ošetřím. Přitom myslím, jak mi bude dobře v následujících dnech, budu tvořit sám ve velkých prostorech funkcionalistické stavby, starat se o květiny a zvířata, poslouchat hudbu, skládat muziku, cvičit na varhany atd. To bude určitě nádherné a boží ohledně vlastní svobody a nezávislosti.

 

Václav Kovalčík, Zlín

Žádné komentáře:

Okomentovat