Můj "propadlírnový" sen

Anotace: "O mém nedávném snu, který se mi zdál. Týká se školství a vzdělávání, též alternativního vlastního osudu."

Jest podvečer před prvním zářím, a já se ocitám v osvětlené kuchyni, kterou obdařily paprsky zapadajícího slunce. Paprsky letní se odrážejí od sklenic zavařeného ovoce a zeleniny. Zásob je opravdu hodně, k tomu harmonie, romance, nostalgie a nálada smíření.

Ocitám se zde před osudovým okamžikem zopakovat si vyšší část studia víceletého gymnázia, neboť jsem neudělal test z analytické geometrie. Paradoxem je, že jsem kdysi dávno odmaturoval, dokonce vystudoval univerzitu, ale to už je minulost, dávno zapomenutá pravda pojídána nemilosrdným časem.

Ve své mysli detailně analyzuji, jaký asi bude nový kolektiv spolužáků a spolužaček. Dlouho odkládám nápravnou školní docházku.

Ocitám se tedy v jednom kolejním pokoji, jenž se podobá holobytu, a to s lidmi, kteří mají podobnou zkušenost z propadnutí. Ne nadarmo se mu říká "propadlírna." 

Zdejší jsou mladší než já. Raději zůstávají "v jistém" holobytu, než aby statečně a odhodlaně opakovali ročník na gymnáziu. Spolu si povídáme jen tak o životě, jak to vidíme, co nás asi čeká apod.

Už mě to přestává bavit, a tak definitivně odcházím z holobytu, abych mohl svou chybu úspěšně napravit, jenže jsem zmeškal několik dnů od začátku školního roku. 

Vcházím do pracovny ředitele gymnázia, abych mu sdělil své rozhodnutí setrvat na škole. Moc nebyl ze mě nadšen, byl dost arogantní a neústupný, dokonce mě vyhnal ze své pracovny.

Pak vcházím do kabinetu českého jazyka a literatury, jen tam mají zatím se mnou soucit. Dokonce mi napsali omluvenku pro nepříjemného ředitele školy. Mám skutečné štěstí v neštěstí.

Pořád se ve mně promítají představy o budoucích spolužácích a spolužačkách, až se jako starý těžce zkoušený člověk stydím navrátit do dřívějších let.

Mám spoustu rad do života, jež jsem získal z kabinetu českého jazyka a literatury. Hledám učebnu septimy, ale nemohu ji vůbec najít, až mi jedna mladá profesorka ukáže ten správný směr. Konečně brána s velkým nápisem VII B!

Vcházím dovnitř. Panuje zde velmi bujará nálada hospodského typu. Učebna se podobá anglickému pohostinství. Spolužáci a spolužačky mého věku, žádní mladí lidé, takže se mé představy úplně rozplynuly jako vždycky. Místní přátelské společenství se nestresuje a nestará. 

Čepuje se zde lahodné pivo, kouří kubánské doutníky. Maturita - nematurita, přesto cítím, že společně dokážeme svými znalostmi a schopnostmi oslnit jakoukoliv komisi, i toho arogantního a nepříjemného ředitele.

Václav Kovalčík, Zlín