Jistě se napříč politickým a občanským spektrem shodneme, že nepůvodní nebezpečná a jedovatá zvířata patří do svých původních vlastí a krajů.
Když čtu zprávy na internetu o nebezpečných a jedovatých zvířatech, tak je mi smutno z proti-přírodních komentářů. Sice se lidé v okolí těchto chovů právem bojí.
Podmínkou chovu takových zvířat je samozřejmě všeobecné bezpečí pro okolí, chovatele a také chované zvíře. To vše musí fungovat, aby nedocházelo k vážným až smrtelným zraněním. Blaho chovaných a jedovatých živočichů musí být samozřejmostí.
Zde bych navrhoval, aby podmínkou chovu těchto zvířat bylo všeobecné a soukromé bezpečí, k čemuž by pomohla zákonem bezpečnost a izolovanost interiéru. Dále by si měl chovatel pravidelně kupovat sérum proti osudovému uštknutí, též by měl spolupracovat se zoologickými zahradami v republice, Státní veterinářskou správou, vysokými školami a univerzitami, kde se provádí výzkum v této oblasti, dále pak s lékařskými zařízeními ohledně preventivního odebírání jedů těchto nebezpečných zvířat např. pro budoucí záchranu lidských životů.
Když byly diskuze proti přírodě nepřátelské, tak mi bylo líto pranýřované přírody a tvorů, i když nebezpečných a jedovatých, proto jsem napsal uvedený článek, jenž by měl všeobecnou myšlenkou posílit spolupráci mezi chovateli, institucemi a organizacemi v otázce prevence, záchrany životů a zajištění všeobecného a soukromého bezpečí.
Václav Kovalčík, Zlín
Žádné komentáře:
Okomentovat