Vzdělání, iniciativy občanů a současný stát

Péče o zeleň, krmení ptactva v zimě, výsev květin pro včely, stavba pergol a altánků třeba na církevních pozemcích a pronajatých plochách. 

Zájem o život, přírodu, kulturní dění - to všechno jsou bohulibé činnosti, které přispívají ke kráse naší země.

Jenže zmíněná idylka nebývá často skutečnou idylkou, ale životním zápasem, nástrahou, právní a byrokratickou pastí. Vím, že je v našem národě plno nadšenců pro přírodu, i když nemají vlastní zázemí.

Mohou to býti správci, zahradníci, umělci, milovníci přírody, ať už fauny, či flóry atd.

Jsou sice majetkoprávní vztahy, někde však selhávají. Někteří majitelé nemovitostí, toužící bydlet konečně ve svém, mají problémy, když zjistí, že jim vlastní domov vůbec nepatří. 

Vytvořené zahrádky tedy spadnou do chřtánu nesmyslného zákona, soudního rozhodnutí, oligarchů a sociálních křivd.

Dále je to problematika ohledně vyvlastňování - veřejného zájmu. Jsem toho názoru, že nesmí býti zneužita k plundrování naší krajiny. 

V minulých dobách iniciativa občanů běžná, zároveň se plnila funkce vzdělávací a poznávací, ale s postupující dobou se občané České republiky doslova izolují, ze strachu a obav nechtějí mít nic společného s osvětou. Mnohdy se jim nedivím, když je v našem státě již třetinu století nepořádek, bezpráví a legislativní chaos.

Taktéž je to s trávením volného času, rodiče dětí pracovně vyčerpáni a unaveni. Osvěta, vzdělání a dovednosti často bývají strádající Popelkou. 

Místo gendrového a unijního vymývání mozků na školách mějme úctu k přírodě, práci, všemu živému a svým blízkým. Jedině tak prožijeme radost a štěstí v našich občanských životech i mezilidských vztazích.

Václav Kovalčík, Zlín