Blogování je tedy nakažlivou zálibou, jistě bohulibou - aspoň se blogující nenudí, když záměrně aktualizují vlastní blog, dokonce spekulují, co by mohlo přinést více sledovaností, či lajků.
Někdy se blíží tato závislost bulváru, pokud docházejí konstruktivní myšlenky i nápady. Člověk pak vystavuje i vlastní tělo napospas světu, zejména mladé slečny a ženy to mají často v oblibě, aby je případně oslovila nějaká módní agentura, anebo zahraniční princ na bílém koni.
Mnohé dámy, dle mého názoru, by byly spíše mnohem lepší a užitečnější ve výchově vlastních dětí pro budoucnost našeho národa.
Jak už jsem kdysi psal, tak blogování může býti i sportem, jenže uvedené téma zasahuje nejen do osobních, ale i rodinných životů. Někdy jsou z toho nepříjemnosti, trapárna, ostuda; jindy zavládne pochvala ve formě triumfů.
Pak existuje ještě opačný extrém, že blogující jsou napadáni osobně i šikanováni ve virtuálním i reálném světě.
Existují názory, že by měl člověk nejprve vystudovat, případně se vyučit nějakému řemeslu, jenže americké kultuře podléhá zejména mladá generace. Někde jsou samozřejmě úspěchy, jinde dochází i k sebevraždám. Závěrem můžeme konstatovat, že blogování má obě strany mince - úspěch na výsluní i totální znemožnění.
Václav Kovalčík, Zlín
Žádné komentáře:
Okomentovat