I zvířata mohou být hodná k lidem

V mnoha případech se často stává, že lidský tvor zaujímá přátelství k živým tvorům, neboť jsou přátelské vztahy opětovány, až se mi chce uvést výrok, že přátelství mezi lidmi a zvířaty jsou skvělým pozůstatkem „původního ráje.“

V mnoha případech tato přátelství fungují dokonce i s exotickými, dalo by se říci neobvyklými přesto zajímavými tvory. Dokonce mohou nastat zvířecí přátelství mezirodová a mezidruhová, právě to všechno by se mělo zkoumat daleko víc, abychom porozuměli všeobecné životní harmonii, která nám byla dána jako pozůstatek „původního ráje.“

Na škole jsem byl svědkem, že poplivali „odvážné“ tvrzení, o tom, že zvířata mají duši, stejně tak lidské bytosti – bohužel se dnešní svět staví nepřátelsky k životním zázrakům, vždyť jsou přednější především úpadky osobní a společenské v dějinách lidstva na Zemi.

Vždycky jsem chtěl zkoušet navazovat přátelství s živými tvory, starat se o ně, dokonce i s těmi exotičtějšími a neobvyklými, chtěl jsem etologicky bádat, navrátit se tak do „původního ráje,“ propagovat rovněž zázraky života na sociálních sítích, aby též virtuální svět posloužil všeobecnému dobru a harmonii.

Rád bych však navazoval další a další přátelství, ale jsem si vědom, že se musí začít od těch tolerantních a vděčných tvorů, nesmí se tak bádat bezhlavě, neboť naše bádající iniciativa může, zejména u nebezpečných druhů, přerůst ve vlastní zranění, anebo smrt.

Jsem toho názoru, že zvířata musejí nejprve vycítit, že je k nim člověk přátelský, jsou dokonce lepšími pamětníky a svědky než lidi, lépe a intenzivněji vnímají, co se děje, či chystá, v blízkosti i okolí. Dovedou upozornit na nástrahy a nebezpečí přírodního i civilizačního faktoru.

Jsou takovými přáteli, indikátory, dobrými rádci a společníky na pozemském světě, neboť plní poslání domnělého „původního ráje,“ proto je nesmíme zatracovat, ale respektovat jejich výskyt, chránit je a navazovat s nimi přátelský dialog.

Také jsem toho názoru, že svátky a tradice prožijeme nejlépe s živými tvory, i oni si zaslouží třeba vánoční dárek a k tomu přizpůsobenou sváteční hostinu.

Václav Kovalčík

Kočkopes kolem přímé volby prezidenta ČR

Nepřímá volba prezidenta České republiky se „téměř“ proměnila ve volbu přímou, ale bohužel v téhle tematice panuje jakási nesrovnalost, když se hromadně a zbrkle schvaluje legislativa, která vůbec nevytváří právní stát, ale jen výhody pro tzv. vyvolené.

Pak si často kladu otázku, jakou cenu má běžný občan, a jakou cenu má politik ve své výnosné funkci. Obyčejný člověk tohoto státu dopadá velmi nešťastně jako kandidát i volič zároveň, kdežto vlivní jednoduše využijí nedokonalosti systému ve formě zanedbatelného množství podpisů od svých kamarádů – vysokých funkcionářů Parlamentu.

A proto termín kočkopes kolem volby prezidenta republiky dokazuje, jak je tahle reforma nedokonalá. Jsem toho názoru, že přímá volba prezidenta České republiky nesmí být dvojitá, neboť již zmíněná dvojitost diskriminuje ty kandidáty, kterým nezbývá nic jiného než nasbírat padesát tisíc podpisů, aby mohli kandidovat.

Vadí mi tedy druhá a bezpracná možnost politického posvěcení, která bohužel obchází poslání přímé volby. Někdo musí mít padesát tisíc podpisů, jiný si vystačí se svými politickými kamarády, kteří to jednoduše podškrábnou. Tomu se říká dvojí metr, či dvojí spravedlnost jen tak pro někoho aneb kočkopes kolem volby přímé.

A tak volba prezidenta má vycházet z celého národa, nikoliv z party vyvolených funkcionářů. Doporučuji uvedený palčivý nedostatek z naší legislativy odstranit, abychom mohli říci, že náš národ skutečně promluvil nefalšovanou přímou volbou hlavy státu.

Václav Kovalčík