Můj hispánský sen

Nacházím se v jednom městě, kde stojí bílé paneláky. Ostatní součásti, jako výsadba zeleně a chodníky, jsou nejspíš odloženy do blízké, anebo daleké budoucnosti. Tahám dřevěný vozík, na němž leží můj malý syn. Společně jdeme navštívit naši hispánskou družbu. Vstupujeme do paneláku, vyjíždíme výtahem do předposledního patra. Konečně nás naši přátelé vítají a objímají! Jsme pozváni do bytu – hostina bohatá, prostě nejlepší.

Zničehonic Hispánci vytahují černé dráty, aby jimi zmlátili mého syna. Jenže ten se proměňuje v kuklu motýla! Dávám ji do dřevěného vozíku, aby klidně spala. Jsem opravdu zděšen, že mě mí zahraniční přátelé zradili, a tak odcházím z bílého paneláku ven.

Tahám za sebou dřevěný vozík co nerychleji pryč. Najednou se kukla mění zpět v lidskou bytost. Můj syn je opět mým synem, jenže je omotaný páskami od audio-kazet.  Hodně toho vytrpěl, a já též.

 
Václav Kovalčík

Sametoví vrazi

Cestu si razí

(sametoví vrazi)!

Okrádají zemi naši!

Říkají si papaláši!

A budou škodit dál a dál

dokud zákon nepřijde!

Červené trenýrky

Červené trenýrky na Hradě vlající

Recesisté chtějící poškodit náš stát

Závidějí Zemanovi

jak to skvěle vede

Poškozují pracující

poškozují důchodce a invalidy

O klientelu není nouze

v kavárnách pražských

v nichž se schází pravice

chtějící jen krást!

Červené trenýrky na Hradě vlající

O bezpečí vskutku jde

hlídat se musí každičký roh

aby se prý neřeklo!

Balada o českém konzumentovi

To byl jeden konzument

jenž v české zemi žil

Vždy kupoval potraviny za nejnižší cenu

i když za nic nestály

neboť byly závadné

co se týče jakosti

Každodenní akce fungující dokonale

dokážou lákat chudého člověka

jenž musí dožít dalšího dne

Za pár let mu našli nádor

Život lidský uniká do smrtících spárů

to vše z jídla odbytého

to vše z jídla zkaženého!

V aktuální současnosti handlují vždy se zbožím

a tak chybí kvalita

Považují nás za prasata

která všechno zkonzumují bez rozdílu

bez rozdílu ve zkažené Evropě!

Nepřeji si zánik naší církve!

Hrozí Církvi československé vyhynutí? Dle špatných a nepříznivých prognóz ano! Nejsem vůbec nadšen, když za svého života vidím malou účast na bohoslužbách ve sborech naší církve. Je třeba vést děti a mládež, aby se nestyděly za své členství v Církvi československé husitské. Též je třeba zabránit mediálním aférám a nastolit čestnou a poctivou politiku – vnější i vnitřní ve vlastních řadách.

Ubíhají tak léta, člověk zažívá radosti i strasti, člověk by rád změnil svět k lepšímu, ale vždycky se najdou žáby na prameni, jež nepřejí pokroku, osvětě, růstu, rozkvětu a plodnosti! A tak církev klesá, klesá v očích veřejnosti, a to v celkovém „statistickém“ měřítku. Nejsem nadšen z těchto „krvácejících“ ztrát, pokud Kristovu církev přirovnám ke strádajícímu organismu, jenž na současnou dobu, dovolil bych si říci, celkově nestačí!

Věřící jsou dokonce za své členství a aktivity perzekuováni nejen na internetových diskusích, ale i veřejně. Být v církvi tak není in v dnešní době – raději se lidé ve svém volném čase zavřou do baráku, v pracovní době si zaotročí, vždyť tenhle systém přeplněných supermarketů funguje na objednávku zcela spolehlivě! Ani Evropská unie nám příliš nepomáhá, když většina unijních států zapře svou křesťanskou víru ze strachu před radikálním islámem!

A proto si nepřeji zánik naší církve na pozemském světě. Chci, aby bylo na světě alespoň „pár miliónů“ našich členů. Též je nezbytná vzájemná pomoc křesťanů v tomhle nebezpečném světě. Ničení světových církevních a kulturních památek ve světě musí provždy přestat! Evropa nesmí být slabá, ani zbabělá. Evropa musí myslet na své tradice a základní pilíře své existence, stejně tak i naše církev, dokud ještě žijeme.

 
Václav Kovalčík