Současné školství nesmí trpět předsudky!

V oblasti školství a mezilidských vztahů je něco zanedbáno. Řeč je tedy o tom, jak se staví současný kapitalismus k různým oborům, ať už učebním, anebo s maturitou atd.

Dnešní děti jsou vychovávány proti řemeslné činnosti jako takové, jsou většinou „za každou cenu“ nuceny, aby šly na obor s maturitou, poté na univerzitu. V české společnosti se vytvořilo averzní podhoubí nejen vůči řemeslům, ale též vůči humanitním a estetickým vědám.

Z médií a diskusí se dovídám, že Česká republika potřebuje technicky zručné a exaktní lidi do rychlo stavěných montoven. Co se týče lékařů, tak mnozí odcházejí raději do ciziny, proto jsou odsuzováni veřejností, která by je nejraději viděla ordinovat v naší zemi.

Jsem toho názoru, že se české školství fašizuje, stejně tak pracovní trh. Jsou to vlastně dvě spojité „hydraulické“ nádoby, jež se vzájemně ovlivňují. Důvod, proč lidé netíhnou k řemeslu, je obava z neúspěchů vlastních potomků, vždyť se všude hovoří, jak je terciární a kvarterní systém velmi důležitý, ale často chybí základ s názvem poctivá řemeslná práce.

Rodiče dětí se právem obávají, nelze jim to vyčítat, neboť jsme rozkradenou republikou pro společnost s likvidačním kapitalismem, jenž nemilosrdně ničí lidské životy! Také lidé postižení a dlouhodobě nemocní zažívají hotové peklo! Opět tu máme lži, polopravdy a předsudky vůči nim!

Společnost doplácí na svou nenávist a předsudky ohledně četných zaměstnání. Již uvedenou problematiku by vyřešily motivační platy a motivační pracovní podmínky, k tomu se musejí změnit ceny bydlení, aby bylo přístupné – stejně tak zboží a dalších služeb.

 Společnosti se nesmí hnusit řemeslná práce, stejně tak estetické a humanitní vědy. Prostě se jí nesmí hnusit jakýkoliv poctivý obor lidské činnosti, ať už je exaktní, anebo humanitní. Společnost po Sametu tak doplatila na svou hloupost a nenávist, když předala klíče rádoby politikům a oligarchům, kteří rozkradli tuto zem!

Náprava situace se zdá být nemožná, ale přece jen existuje – je v nás. Nesmíme si nechat líbit řádění „hnusného kapitalismu,“ a proto je třeba vyslovit jasné ne tomuto zhoubnému systému, dokud je ještě čas.

 
Václav Kovalčík

O teorii celkového systému a významu našeho žití

Naše životy se nacházejí na rozlehlé šachovnici. Nad ní je informační „éter.“ Každý má svůj životní prostor, z něhož jsme postupně posouváni až do úplného zapomnění. Zároveň máme šanci prezentovat své dílo, vlastní práci, dokud nás nevyšachuje někdo jiný.

Jak ubíhá život, tak ustupujeme, ustupujeme a zase ustupujeme, i když si to mnohdy neuvědomujeme. Jsme prostě nahraditelní, i když si to nepřejeme, anebo je nám to úplně jedno. Naše životní výsledky zůstávají “ v éteru,“ dokud je nenahradí o mnoho zajímavější, užitečnější a aktuálnější pohledy a názory.

V pomyslném archívu můžeme být déle slavní - tím se náš význam posouvá dokonce do myšlenek lidí současných a budoucích.  Jsme nadále populární, dokud nás do rohu nedostane někdo jiný - významnější.

V šachovnici života ustupujeme, i když vlastně nechceme, zároveň dáváme prostor dalším adeptům, aby se předvedli. Přesto se stává, že se musíme v současnosti a budoucnosti více vzdělávat, neboť množství znalostí a vědomostí narůstá v již zmíněném „ éteru.“

Nezbývá nám nic jiného než pečlivě vybírat, co jest skutečně důležité pro naše pochopení dané záležitosti. Někdy se stane nehoda z nevědomosti, která je způsobena nejen naším pochybením, opomenutím, ale zejména zahlcením celkového systému veškerými poznatky, ať už jsou potřebné, či nepotřebné.

Ještě panuje teorie, že naše poznatky, celý tenhle svět, daleký vesmír a všechno možné jsou předem dané - existují, ale my je postupně odkrýváme. Jde to pomalu, musíme přemýšlet, nechat přírodu mluvit, případně Stvořitele, aby nám vnuknul současnou i budoucí záchranu. Někdy nás nutí, abychom se dívali do minulosti, a z ní se poučili - ze svých  chyb a omylů.

Co z toho si jenom odnést? Jsme sice nahraditelní na uvedené šachovnici, ale máme své myšlenky a poslání. Jsou v dalekém vesmíru, anebo rovnou z dílny Stvořitele. Existují před námi, a my je teprve objevujeme, což vyjadřuje ctnost k věčnému systému, který není pozadu, jak si často myslíme, nýbrž daleko před námi, i když pamatuje a obsahuje celou svou historii. Je knihovnou úplně všeho.

 
Václav Kovalčík

Europa

Rozlehlý oceán zázraky nabízí

na tajemné Europě

která jest úžasná

když pod povrchem něco skrývá

Jupiterův měsíc záhady vždy mívá

aktuálně napořád

Hle možný život v tamější sféře

který jest ve hře pro naše poznání

Kéž bychom nalezli vytoužený

nový ráj dalekého vesmíru

Divadlo Europy zahraje možné

zahraje nemožné přírodě blíž

Teror

Podporován krutý mord

na adresu nevinných!

Mocní se schovají

do bunkrů luxusních!

A co lidé obyčejní?

Ti to jenom odnesou!

Politika prohnilá

jest a bude nemilá!

Zákeřné vztahy drancují svět!

Nedělní vzpomínka

Vzpomíná zesnulé žalostná neděle

ve smutném pláči

Vodopád slzavý cestami kráčí

Kéž bychom přežili a žili dále

v postmoderním věku stále

Mé přání jest a bude nejbližší

vám všem

Nechť ozdobí se celá zem

vírou láskou nadějí