úterý 8. února 2022

Agi muzikant: Václav Kovalčík, Zlín

Kdyby měl klavír svůj Agiček náš

byl by tím nejlepším virtuózem

národním i světovým


Hrál dnes drápky pacičkou

na kámen v teráriu světelném

hřejivém zároveň příjemném


Možná tvořil spoustu krás

ještěřích krás

v myšlenkách snáz


Aspoň jest aktivní trpělivý rozvážný

v měsíci únoru 

i když máme ještě zimní čas

neděle 6. února 2022

Agi, já a cestování do vesmíru: Václav Kovalčík, Zlín

Třeba se toho někdy můj Agi

spolu dožijeme

Třeba se mnou poletíš supermoderním létajícím talířem

objevovat krásy vesmíru

dalších planet a civilizací

Třeba můj Agi poznáme 

doufejme poznáme

záhady světa i okolních světů

Kéž bychom vždy měli štěstí

v našem životním putování

sobota 5. února 2022

Papouščí láska: Václav Kovalčík, Zlín

Náš papoušek Ferda 

oplodnil Beátu

partnerku svou

poblíž hračky barevné


Seděli u sebe 

Ferda se blížil

přemlouval naléhal


Pak začalo drama dění

divoké to oplodnění!


Třeba budou mladí

když se mají oba rádi


Začnu shánět zázemí

pro úspěšné hnízdění

papouškům 

nechť život lásky budiž dán

pátek 4. února 2022

Výměna žárovky v teráriu: Václav Kovalčík, Zlín

Pro žárovku dnešní úmor

nastal světla suchý únor


možná nebyl jenom suchý

měla konec zánik svůj


Naštěstí jsem přišel včas

Rozdvojku já vyndal šňůry


uklidil střepy

vyměnil bulvu výhřevnou 

zapnul opět zapnul zas


aby měl vždy Agi jistý

potenciál energický

čtvrtek 3. února 2022

Verše absurdní: Václav Kovalčík, Zlín

Mám špatnou barvu skinu

Potřebuji ochranku

plus

lepší tahy na branku! 


Který vůl mi na to skočí?

Lidská blbost v kolotoči!

Můj pipinkový sen

Anotace: "O mém nedávném snu, který se mi zdál. Týká se mého skutečného, alternativního i pozměněného života v oblasti školství a vzdělávání."


Vyučování jazyka českého probíhá tentokrát v knihovně církevního gymnázia. Máme se naučit hltat moudrosti knih aktivní i pasivní četbou. Jednou se to bude hodit u maturitní zkoušky, též v dalších hodinách české i světové literatury.


Profesor jazyka českého Pipinka nám zadává "kvóty," jaký okruh knih máme skutečně číst. Každý z nás ve třídě dostává svůj úsek četby, který musí nastudovat, o jehož ději a myšlenkách bude kantorovi i spolužákům vyprávět.


Já jsem dostal jeden vytipovaný úsek v dolní řadě u podlahy. Náš Pipinka pak ještě kontroloval, jestli jsme si skutečně vzali svou četbu pro vypracování referátů a čtenářských deníků.


Také na mě přišla řada. Profesor Pipinka se velmi zhrozil, dokonce mi zuřivě vynadal, ihned provedl kárný zápis do třídní knihy. Někdo asi zamíchal v knižním osudí, neboť jsem měl u sebe literaturu, která vůbec nepatřila k maturitním okruhům. Inu, stalo se, jsou i horší věci v životě než "nevinné lechtivé" knížky v prostorách církevního gymnázia.


Václav Kovalčík, Zlín

Můj mutuškovský sen

Anotace: "O mém nedávném snu, který se mi zdál. Týká se mého skutečného, alternativního i pozměněného života."


Ocitám se v jednom internátním pokoji, jenž mi slouží na přespání, zároveň slouží jako učebna pro církevní gymnázium, které navštěvuji.


Již dorazila úzká skupina mých spolužáků na hodinu jazyka českého. Čekáme v mém pokoji na paní profesorku jazyka českého Mutuškovou. 


Najednou přichází, ale pak nám po půl minutě oznamuje, že musí řešit něco neodkladného a důležitého. Hodina jazyka českého nám bude opět chybět!


Ve svém nočním stolku nalézám čerstvé borůvky a ostružiny, které jsem dostal na hodině jazyka maďarského. Právě tyto lekce byly nedávno bezohledně zrušeny, a to z důvodu nízkého zájmu o studium tohoto jazyka. 


V jedné své skříni na oblečení nalézám ještě čerstvý chleba.


Přítomný kolektiv mě nudí, zároveň je ke mně laxní až nepřátelský, a tak odcházím z pokoje pro paní profesorku Mutuškovou. Nemohu ji najít. Až po dvaceti minutách nalézám kabinet, jehož dveře se podobají vstupu na WC.


Z nich vychází jedná mladá slečna, asi praktikantka, jež mi dává tajný písemný vzkaz. 


Měl bych se prý uzdravit, opakovat ročník. 


Velkým proskleným oknem školní verandy vidím vyspělé město bílých budov, protkané malebnou zelení, osvícené jarním sluncem.


Takže oni nebudou opakovat, ale já opakovat musím? Dosti nespravedlivé, nemyslíte? Oddálená maturita, opět oddáleny přijímací zkoušky na Veterinární univerzitu! Oni jako můžou dříve maturovat, ale já nesmím? Kde to jsme? Mám se s tím jednoduše smířit? Dosti potupné! Kam jsme to dojeli, ví Bůh Hospodin ohledně dvojího metru v Evropě!


Václav Kovalčík, Zlín