V dokumentárních
televizních stanicích jsem zhlédl pořady o obyčejných lidech v USA, kteří
myslí dopředu, co se týče případného soudného dne. Právě ten hrozí Spojeným
státům americkým, když uvážíme obrovské zadlužení této velmoci. A tak se
jednoho dne může stát, že finanční věřitelé ztratí trpělivost a že dojde
v blízké, či daleké budoucnosti k nebezpečnému válečnému konfliktu!
Existují tedy
rodiny, asi tak střední třídy, jimž není lhostejný svět, stejně tak jim není
lhostejná vlastní budoucnost v případě Armagedonu v jakékoliv formě.
A proto se připravují na soudný den shromažďováním trvanlivých potravin, pitné
vody, léků a dalších nezbytných potřeb k přežití.
Dokonce uvedené domácnosti zbrojí, neboť při světové
katastrofě hrozí vynoření chaosu ve formě drancování prostředí, rabování a
rozkrádání, čemuž podlehne veřejnost, jež se na nepřízeň osudu vůbec
nepřipravila, anebo nechtěla připravit, vždyť předvídaví lidé a jejich rodiny
bývají v současnosti považováni rovnou za šílence a blázny ve společnosti!
Pokud má dojít
k začlenění starostlivých lidí do fungujících skupin a iniciativ, jež by
si měly poradit s případnou katastrofou, tak musejí složit, dalo by se to
nazvat, zkoušky píle, odvahy a odhodlanosti.
Musejí např.
najít vhodné místo k přenocování, dále pak rozdělat oheň, aby posloužil
dobré věci, aby nebyl viděn z okolního nebezpečného světa. Ještě k tomu
splnit určitou soběstačnost v otázce vlastního přežití a zásobování. Již
uvedené zkoušky připomínají skauting v reálné akci naostro. Co je získáno
na cvičišti, poslouží jistě na „bojišti“ ohledně nepřízně osudu.
Na závěr bych
chtěl sdělit, aby se národy světa inspirovaly průkopníky, kteří vážně myslí na
budoucnost, aby došlo k ochraně obyvatelstva před případným katastrofickým
scénářem. Jistě pomůže vlastní soukromá i veřejná iniciativa. Každý by měl
realizovat ve svém životě konstruktivní a užitečné plány v rámci možností.
Poselství tohoto článku je respektovat lidi, kteří dennodenně přemýšlejí o
budoucím scénáři tak jako biblický Noe se svou archou.
Václav Kovalčík
Žádné komentáře:
Okomentovat