Dlouhodobě pozoruji „temná mračna“
v otázce autorských práv a sporů nejen v populární hudbě. A tak si
říkám – dnes světská hudba, zítra třeba duchovní na bezcitném talíři všemožných
soudních tahanic!
S notami, akordy a dalšími
kombinacemi existuje zdánlivě až skutečně omezený prostor, kdy se jednotliví
autoři a skladatelé mohou vzájemně překrývat svou tvorbou v různých
částech a etapách hudebních kompozic.
V dávných dobách to snad nikdo
neřešil, neboť se umělci vzájemně inspirovali, většinou respektovali, také
z toho původního, co měli k dispozici.
Nikdo je totiž nepranýřoval za
prohřešky proti autorským právům. Přejímali a plně využívali tóny, akordy,
inspirovali se harmonií, vlastními zážitky a postřehy, či veřejnými dojmy.
Dneska by tito tvůrčí a vnímaví lidé
skončili velmi špatně v legislativním a legitimním chaosu, totalitě a
anarchii, neboť by byli obviněni z plagiátorství. Pohleďme, jak jsou
internetové zprávy a údaje zahlceny nepříjemnými kauzami světových umělců. Cokoliv
se totiž dá záměrně ušít na „nepohodlnou konkurenci“ a osvětu!
Obávám se, že duchovní hudba může být
zasažena a pravidelně zasahována těmito závistivými nesmysly a pletichami ze
strany pochybných individuí, která nemají co na práci.
Často se však v téhle křehké
tematice může šlápnout vedle ve formě politických a soudních procesů! Znova
podotýkám, že se kombinace melodií, znělek, tónů a akordů mohou i nemusejí
„krýt,“ že se zároveň mohou a nemusejí inspirovat, a proto s jistým historickým
vývojem sledujeme návaznost a předávání odkazů a pokladů našich předků i
současných tvůrců.
Již zmíněný článek není výkřikem do
prázdnoty, ale upozornění na „Damoklův meč“ bezohlednosti, která může kdykoliv
propuknout a zlikvidovat „nepohodlné.“
Přesto nehájím nekalé úmysly a činy,
jenže padají tresty na nevinné lidi, či kapely zejména ve světském světě
populární muziky.
A proto bych si nepřál politické a
soudní procesy na adresu duchovní hudby, vždyť vím, že má počátek (inspiraci)
od samého Boha. Poctiví a nadšení tvůrci duchovní hudby musejí držet při sobě,
zároveň se dle mého názoru mohou vzájemně inspirovat a ovlivňovat tvorbou,
vždyť dějiny lidstva této Země a vesmíru jsou od toho, aby se vyvíjely správným
směrem ve formě lásky, vloh a kvalitních mezilidských vztahů.
Již mnohé skladby se vlastně
„opakují“ v různých provedeních, již mnohé skladby nalézají své tvůrčí
alternativy a všemožná experimentální vyjádření.
Nechtějme tedy lynče a „pálení
čarodějnic“ ve světě umění na adresu „nepohodlných“ lidí – to by byl konec,
doslovný pohřeb veškerého budoucího umění!
Vnímejme tak náš společný svět
inspirací okolním děním i vlastního nitra, a tak svobodně tvořme, vložme svého
tvůrčího ducha do zdařilého výsledku, jenž učiní duchovní a světskou hudbu dostupnou
a populární širému světu.
Václav
Kovalčík
