Projíždím
krásné centrum jednoho českého městečka. Mám k dispozici ten nejlehčí
automobil na alternativní zdroj, který v ulicích před lidskými zraky
zrychluje. Později zjišťuji, že tato efektivní jízda má na sociálních sítích
největší sledovanost.
Postupem času
přijíždím na chalupu, abych si odpočinul od svého konání. Moje matka mi
připravila zmrzlinový pohár, pejsek se raduje z mé přítomnosti. Přátelé se
spolu baví, začíná zapadat večerní slunce.
Na silnici před
chaloupkou spatřím stopy krve neznámého původu. Lidé, kteří tudy procházejí,
jsou vražedně řezáni neznámou motorovou silou!
Je noc, a já odjíždím
na společné zasedání občanů a politiků. Nesu s sebou důležité svědectví a
informace. Část národa se shromažďuje v jednom vyhlášeném penzionu. Zde
probíráme nešťastnou situaci. Také já, jako akademik a vědec, budu mít jistě slovo.
A proto usednu do zasedací fronty řečníků. Moc toho předchozí kandidáti
nenamluvili. Dostávám se tedy ihned na řadu.
Začínám svůj
projev, kde se snažím odhalit, co je krvavý a bestiální (silniční) přízrak zač.
Jedna vědkyně mi oponuje – ukazuje mi krysí krev a chlupy, ale já se nedám.
Postupem času
lidem sděluji, že se nejspíš jedná o záhadu mimozemského původu, jež nemá nic
společného se současným světem. Mluvím, mluvím, ale čím dál víc se kolem mě „zatahují
mračna.“
Najednou jsem
obklopen převlečenými americkými federály! Právě ti mě dostávají do úzkého
kruhu, brání mi v dalším projevu! Násilně mě drží u zdi, do těla mi
píchají narkotikum mimozemského původu, aby mě navždy před přítomným davem umlčeli!
Václav Kovalčík
Žádné komentáře:
Okomentovat