Životní hrátky s většinami a menšinami mohou být často osudné. V četných okolnostech se střídá výhodnost a nevýhodnost na každé straně majoritního i minoritního osudu.
Například když někomu unikne těsně vyznamenání, má jednu trojku mezi poctivě vydřenými samými jedničkami, tak jen prospěl, nikoliv prospěl s vyznamenáním!
Tady menšina rozhodla o osudu většiny. Dotyčný se třeba může cítit degradován, šoupnut k většině spolužáků s ortelem jen prospěl, s ortelem, že jedná trojka dokázala jedničkám zničit usilovnou práci a dřinu.
Většiny a menšiny předmětné a společenské mohou býti nejen užitečné, ale i diktátorské, stejně tak menšiny a většiny individuální. Byl to můj životní osud, kdy mi uniklo několikrát vyznamenání - jednou v primě, sekundě, tercii, pak dále, až to skončilo maturitním vysvědčením s jednou trojkou. Prostě menšina rozhodla o osudu - jen prospěl! Ty ostatní jedničky se mohou klidně stavět na hlavu, ale platí jen výrok, ortel, prospěl!
Až lepší průměr mi pomohl dostat se na vysokou školu, tentokrát jedničky maturitního vysvědčení (tedy většina) zas rozhodly jíti dál studovat.
Mnohdy se to prolíná a mele, něco zvýhodňováno a znevýhodňováno absurdním dramatem osudů. Ta jedná trojka si dokázala vyřvat ortel - jen prospěl! Ty ostatní jedničky zas přijetí na vysokou školu! Horší by byla jedna pětka a samé jedničky - to by byla osudová kalamita na nějakou tu chvíli!
Pokud bych uvažoval dál, tak bych se dotkl chování v minoritním a majoritním rozměru. Mnohé tyto spletité osudy dělají našemu národu ostudu falešnou až neadresnou solidaritou. Další osudy zas mohou býti prospěšné a užitečné.
Václav Kovalčík, Zlín
Žádné komentáře:
Okomentovat