Nějak začít: Václav Kovalčík, Zlín

Nějak začít 

i když nevím 

vůbec 

jak

vždy první kamínek 

hladinu rozvlní 

okruhy mé

v přátelství promění 

Dilema frustrací: Václav Kovalčík, Zlín

 Nekalé příčiny události a okolnosti

Zkažené společenské a individuální životy

Zkažený a zruinovaný stát i svět

Je naší i vaší vinou cítit se býti frustrovaný?

Není

Nesmí to však dojít daleko až k záměrným zločinům!

Je třeba občansky bránit morálku státnost pravdu a spravedlnost

Naše volby rozhodnutí a preference nesmějí býti zmanipulované toxickými trendy úpadku reálného a virtuálního světa!

Nechť dobro a konstruktivní řešení vždy vítězí!

Žijme dobrem pro dobro

pravdou pro pravdu

spravedlností pro spravedlnost

pro skutečný harmonický a nefalšovaný životní věk i dobu 

Pro uzákonění siesty v našem národě

Horké jaro, léto a část podzimního času jdou v naší zemi do extrémů, co se týče počasí. 

A tak by měla být uzákoněna delší oddechová siesta pro pracující a zaměstnance. Dělají to koneckonců středomořské národy.

Vnitrozemí nám dává také zabrat, co se teplot týče. Zároveň posouvání věku odchodu do důchodu má svá zdravotní rizika i v těchto extrémech. 

Bohužel horko a sucho řádí nemilosrdně, což již dnes intenzivně poznáváme. 

Prognózou je, že mnoho profesí bude zanikat, že robotizace a digitalizace vše dokáže i v tom neúnosně horkém počasí.

Také skladba populace dle zdraví a věku odnáší hůř extrémy počasí. Dojíždění za prací jest čím dál náročnější. 

A tak se bude asi muset uzákonit alespoň tříhodinová siesta, jako to mají již zmíněné středomořské národy, anebo o den zkrácený pracovní týden.

Bude vůbec vůle politická tohle prosadit, když teplotní rekordy dostávají naše občany do úzkých a nesnází? 

Václav Kovalčík, Zlín   

O teorii záchytných bodů v našich životech

Lidé jsou povzbuzováni úspěchy, ovacemi a ohlasy, a tak jim vznikají šťastné záchytné body, neboť úspěšně staví svou existenci a budoucnost. 

Když se ale někomu něco zhroutí, může spadnout až na samé dno!

Když se někomu něco dlouhodobě nedaří uskutečnit, tak se ocitá v zákopech životního stereotypu. 

Často se však stává, že něco a někdo krátce, anebo dlouhodobě, omezuje náš životní vývoj stavby a budování úspěšných záchytných bodů.

Jsme totiž dobrovolně i nedobrovolně vázáni životními trendy, společenskou situací v našem národě i ve světě, nemůžeme si dovolit, co bychom si mohli například dovolit na druhém konci světa ve formě budování záchytných bodů v životě.

Někdy k tomu máme prostor, ale něco uvnitř, možná svědomí, nás blokuje v nečinnosti, a to strachem z neúspěchu, odmítnutí, a tak se můžeme dlouho ocitat v zákopech, anebo rovnou ustupujeme ze svých pozic úplně zbytečně.

Jindy jsme v životě příliš pokrokoví až expanzivní, a tak se může stát, že se to nebude líbit ostatním. 

A proto dochází například ke smazání osobního profilu ze strany správce webu anebo ze strany správců sociální sítě, též k zablokování přístupu BANEM na nějakou dobu anebo navěky!

V dnešní době se tohle mnohdy stává, i když člověk tvoří a veřejně vystupuje slušným způsobem. 

Chtějme tedy, aby dobro a kulturnost měly své dokonalé záchytné body, aby se nehroutily pod tíhou trendů neřestí doby minulé, současné i budoucí. Nechť vítězí opravdový rozum a dobro s námi, v nás i mezi námi.

Václav Kovalčík, Zlín

Životní hrátky s většinami a menšinami

Životní hrátky s většinami a menšinami mohou být často osudné. V četných okolnostech se střídá výhodnost a nevýhodnost na každé straně majoritního i minoritního osudu. 

Například když někomu unikne těsně vyznamenání, má jednu trojku mezi poctivě vydřenými samými jedničkami, tak jen prospěl, nikoliv prospěl s vyznamenáním! 

Tady menšina rozhodla o osudu většiny. Dotyčný se třeba může cítit degradován, šoupnut k většině spolužáků s ortelem jen prospěl, s ortelem, že jedná trojka dokázala jedničkám zničit usilovnou práci a dřinu.

Většiny a menšiny předmětné a společenské mohou býti nejen užitečné, ale i diktátorské, stejně tak menšiny a většiny individuální. Byl to můj životní osud, kdy mi uniklo několikrát vyznamenání - jednou v primě, sekundě, tercii, pak dále, až to skončilo maturitním vysvědčením s jednou trojkou. Prostě menšina rozhodla o osudu - jen prospěl! Ty ostatní jedničky se mohou klidně stavět na hlavu, ale platí jen výrok, ortel, prospěl!

Až lepší průměr mi pomohl dostat se na vysokou školu, tentokrát jedničky maturitního vysvědčení (tedy většina) zas rozhodly jíti dál studovat.

Mnohdy se to prolíná a mele, něco zvýhodňováno a znevýhodňováno absurdním dramatem osudů. Ta jedná trojka si dokázala vyřvat ortel - jen prospěl! Ty ostatní jedničky zas přijetí na vysokou školu! Horší by byla jedna pětka a samé jedničky - to by byla osudová kalamita na nějakou tu chvíli!

Pokud bych uvažoval dál, tak bych se dotkl chování v minoritním a majoritním rozměru. Mnohé tyto spletité osudy dělají našemu národu ostudu falešnou až neadresnou solidaritou. Další osudy zas mohou býti prospěšné a užitečné. 

Václav Kovalčík, Zlín

Arogance stoky

Arogance stoky

promrhané roky

krvácí náš stát

společnost lidí

častokrát

My zadluženi

v bezmocích

vařeni zaživa!

Podobenství o vlaku

Nastoupím do vlaku

za svůj život mnohokrát

Někoho předběhnu

jiní mě zas předběhnou

Mnohdy však nestihnu

profesní též lásky vztah

S nadějí čekám

třeba znovu nastoupím

ostatní zas předběhnu

anebo tempo vyrovnám

Slušné umístění 

ale s čistým svědomím

nebýt vůči bližním svým 

vlkodlakem lstivým

zlým!

Fenomén absurdní

Propasti

pasti

příkopy

spěch

přetvářky

podvody

podrazy!

Dívky a ženy

chytrý mobil

před očima

přímo vytoužený!

Kde jest láska

upřímná

partnerská i rodinná?

Tam někde v rohu

jak prádlo v odpadcích!

Stop nadávkám a nálepkování do dezolátů vůči slušným a obyčejným lidem!

Mnozí lidé často nadávají ostatním lidem do dezolátů. Nadávají těm "neúspěšným," obyčejným lidem s vlasteneckým a obětavým myšlením a cítěním. 

Nůžky se rozevírají, naše země se zadlužuje víc a víc, putuje do spárů dluhové spirály rapidním tempem!. 

Lidé, kteří demonstrují proti vládě, mají jistě svůj vlastní názor a postoj, jak by situace z hlediska správy a hospodaření našeho státu  měla správně vypadat. Mají morální cítění a odvahu upozornit na problémy, které trápí naši zemi i občany naší země.

Lidé by si tedy měli více naslouchat, pomáhat si, důvěřovat si, ale těžko se to děje ve státě, v němž se zvýšilo množství kriminality.

Pak vzájemná důvěra opadá, odnášejí to rodiny, zaměstnanci; lidé pomáhající, produktivní; lidé v bezmoci. 

I špatné zkušenosti jsou zkušenostmi, měly by v našem národě existovat jen ty dobré a morální, jenže se tak neděje.

Mnoho rozvrácených rodin, partnerských a mezilidských vztahů, ztráta důvěry v náš stát i okolní svět. Na povrch se dostávají např. hrozné osudy a případy zbídačených a týraných dětí našeho národa.

Roste nejistota sociální, energetická, všechno se zdražuje, zároveň se obětem našeho státu i okolního západního světa nadává sprostě do dezolátů!

Jsem však přesvědčen, že jest třeba mnoho v naší zemi i okolním světě napravovat. Náš stát chudne kvůli bezpráví, tzn. že si bezcitní "šmejdi" žijí v palácích, ale obyčejní lidé musejí trpět kriminalitu v ulicích měst o obcí!

Také se někteří lidé dostávají do kriminálů nevinně. Znám takové případy. Zakleknout dneska na slušné lidi je bohužel současnou módou i trendem! Lidé s nálepkou "dezolátů" jsou vlastně oběti systému! 

Bohatí jsou ještě více nenasytnější, ceny zboží a služeb rostou astronomicky, ale lidé bohužel nepochopili souvislosti, proto volby dopadají jak dopadají. Proto četná znechucení přijít k volbám, beznaděj a zklamání. 

Špatná morálka se vyvíjí všude, kde jest tyranie, diktatura ve jménu demokracie, která už demokracií vůbec není. 

Lidé nadávající lidem do dezolátů, rostoucí předsudky a nenávist k lidem s jinými názory. Je to vidět na internetových diskusích a sociálních sítích. 

A proto neodsuzujme ostatní s odlišným názorem do dezolátů, neboť se může "osud - karma" obrátit též na ty, kdož soudí a odsuzují.

Každý lidský život jest jedna kniha, více takových životů (knih) = náš národ i lidé okolního světa. Kéž by uvedené knihy byly se šťastným a bezpečným osudem právního státu i okolního světa. Šťastné individuality = šťastná občanská společnost, stát i svět.

Václav Kovalčík, Zlín

Láska i přátelství: Václav Kovalčík, Zlín

To se vždycky rozumí

láska i přátelství 

uměním přišumí

To se vždycky vyřeší

v naději pro štěstí

pro naši zemi

láska i přátelství

chléb dennodenní

životem točí se

Narcis: Václav Kovalčík, Zlín

 

Jsem narcis kvetoucí

na jaře vedoucí

Na zahrádce zářím skvěle

květiny mám za přátele

Jsem narcis světový

sluníčkem vynikám

na Zemi do nebe

rostoucí pro sebe

Můj průmyslový sen

Anotace: "O mém nedávném snu, který se mi zdál v oblasti školství průmyslového charakteru, který byl velmi drsný. Týká se osudového předmětu informatika a výpočetní technika a mezilidských vztahů ve školství."

Jaký to nádherný pocit býti na chvíli mimo průmyslovku, i když v nemoci, zároveň se oprostit od každodenního stresu! 

Léčil jsem se, relaxoval, odpočíval, navštěvoval přátele a kamarády mých rodičů, seznamoval se, měl konečně svůj vysněný lásky vztah. 

Jest skutečná krása takto v pohodě žít, i když netuším, jaká budoucnost mě čeká obrácením o sto osmdesát stupňů! 

Dosud jsem byl výborným žákem, pokladem všem profesorkám a profesorům na škole, vzorem pro ideální a kvalitní mezilidské vztahy.

Nastává den, kdy vcházím po své rekonvalescenci do průmyslovky, abych pokračoval ve svém skvěle vyšlápnutém studiu. Přicházím zároveň s příchodem profesorky z chemie na laboratorní práce. 

Hodina jest idylická, i když teď začínám zničehonic vyplňovat zadání příkladu. Tvořím různé modely, struktury, vzorce, počítám iniciativně množství daných látek v chemických reakcích i po reakcích.

"Z takového pilného studenta si vezměte příklad, " zní před celou laboratorní skupinou. Mě ten pochvalný projev opět těší, též motivuje do dalších úspěchů, takže chemie úplně v pohodě, i kdybych měl oči zavřené.

Následující dvouhodina informatiky je mnohem horší. Do třídy vchází mladý profesor, který nejprve napůl vysvětluje novou látku, poté nám zadává úkoly na zbývající čas, aby si mohl dělat něco svého, soukromého. 

Dělám své úkoly opět s nadšením, jde to celkem dobře, ale stala se mi nehoda u jednoho stroje, neboť se mi rozlila nějaká barva, asi z průmyslového toneru. Rozlitou barvu se snažím uklidit uklízecím strojem, také dokončit své úkoly, ale informatik na mě začíná řvát.

"Co jsi měl správně dělat? Nesplnil jsi zadání, úplně jsi podělal dvouhodinový úkol! Tentokrát žádné plusové body za dnešek, ale půjdeš hezky do mínusu!"

Já na to: "Pane profesore, byl jsem doma, neboť jsem byl nemocen, zároveň z rodinných důvodů."

"To mě nezajímá, já to mnohokrát vysvětloval, tohle jsou úplné základy! Dneska mínus 40 bodů!"

O přestávce jdu do kabinetu informatiky, abych mu vše diplomaticky a slušně vysvětlil. 

"Vždycky jsem, pane profesore, chtěl dělat všechno nejlepší úplně nejlépe, tohle jsem si od Vás vůbec nezasloužil!"

Informatik začal na mě sprostě řvát. "Co si to dovoluješ, ty zmetku, šprte šplhounský, marasme, hnuse prolezlý klientelismem na této škole. Já ti jako ostatní na to neskočím. U mě jsi to dnes nesplnil, takže čau!"

Já na to: "Ale splnil, snažil jsem se svou chybu napravit. Asi jste si toho vůbec nevšimnul. Vaše vyučovací metody jsou velmi tristní a ubohé! Nezasloužím si tohle zacházení a ponížení!"

"Já tě nejen zničím, ale zlikviduji!" On na mou obhajobu. "U mě neprolezeš, i kdybys měl ve všech předmětech samé jedničky, já ti ten život zavařím, že se z toho rovnou poděláš!"

Vypadá velmi zničeně, probíhá další vyučovací hodina, tentokrát dalšího předmětu na průmyslovce, jen já se s ním hádám pořád v kabinetu. Zlý informatik začíná býti ještě více vzteklejší a podrážděnější. 

"Vypadni, mazej pryč, a už neotravuj, ty užitečný idiote!"

A já ze strachu rychle běžím chodbou na rozcestí v interiéru školy, abych se schoval před jeho hněvem. V duchu si říkám: možná že ho opustila žena, možná že se opil, prohrál peníze, užívá drogy, někdo mu něco v životě špatného udělal, tak si vylil svůj vztek na mně! 

Já jsem z toho konfliktu úplně morálně paralyzován, že už další vyučovací hodiny ani celé studium vůbec nedám. V duchu si říkám něco nekřesťanského (ať už raději není), zároveň něco křesťanského, ať se to všechno dle Boží pravdy a spravedlnosti rozumně vysvětlí a opět zlepší v mezilidských vztazích.

Václav Kovalčík, Zlín

Citát o umění a sportu: Václav Kovalčík, Zlín

Nemohu snést a tolerovat, jak se ti lidi kvůli válce ve světě umění a sportu shazují a vyhazují, doslova se požírají kvůli názoru na obou stranách. Sport a umění nesmí být mamon a politika. S pozdravem a přáním hezkého dne. Václav Kovalčík, Zlín

Anekdota o výhře a národech: Václav Kovalčík, Zlín

Bílému komise, porota, říká: Ty to nevyhraješ, nemáš právo nikdy vyhrát!

Černému komise, porota, v jiné zemi rovněž říká: Ty to nevyhraješ, nemáš právo nikdy vyhrát!

Žlutému komise, porota, v jiné zemi rovněž říká: Ty to nevyhraješ, nemáš právo nikdy vyhrát!

Člověku jiné barvy komise, porota, v jiné zemi rovněž říká: Ty to nevyhraješ, nemáš právo nikdy vyhrát!

Všem slušným lidem různých pletí říká dnešní krizí svět: Vy to nevyhrajete, nemáte právo nikdy vyhrát!

Poučení:

Nenechme se tím všichni slušní lidé ze všech koutů světa zastrašit. Dohromady máme právo vyhrát, zvítězit, zachránit a změnit svět k lepšímu ve jménu slušnosti, kvalitních mezilidských vztahů i životního prostředí.

Jak apokalyptické!

Česká republika, jako stát ve střední Evropě, prožívá kritické chvíle kvůli koronavirové krizi, která neutichá ani v letních měsících. Otevřely se znovu hranice, a už máme více případů lidí nakažených koronavirem. 

Něco není v pořádku, neboť znovuotevřením státních hranic, pendlováním na dovolené, se dostáváme hlouběji a hlouběji do úpadku zdravotního, morálního i ekonomického. 

Někdo musí být in, hlavně lidé morálně pokleslí, kteří se neobejdou bez dovolené i vlastních selfie ve státech, jež nás pořád zrazují a potápějí v Evropském parlamentu. Jak apokalyptické, když si vidíme, zároveň nevidíme do talíře!

Bulváry spolu závodí o nejtrapnější snímky a úlety ze světa celebrit, dokonce i jinak zkrachovalých individuí právě z luxusních dovolených jen na první dojem. Právě otevíráním mezinárodních hranic se opět vyskytne koronavirus, a to úplně z nenadání. 

Dlouhodobě se nadává na poctivě pracující obyčejné lidi, zejména nízkopříjmové, jak je v tomhle režimu již zvykem! Pláče se na špatných hrobech!

Právě mezinárodním cestováním se koronavirus opět roznáší. Kdo za to může? Vláda, opozice, či hygienické stanice, anebo my všichni? A proto se mi v současné ekonomice, jež musí fungovat, nelíbí tzv. kolektivní (národní) vina. Hlavně že jsou přeplněné různé bordely a nevěstince! 

To vám, Vážení občané, nevadí? Mně v této době vadí mnoho věcí, ať už se jedná o umělý, anebo neumělý problém, co se týče již zmíněné nákazy požírající morální, zdravotní i ekonomické pole mezilidských vztahů i chodu našeho státu.

Není koronavirová situace předehrou k nějaké národní, mezinárodní, válce, či apokalypse? Vypadá to, že ano, neboť to stojí zbytečně moc peněz ve formě stovek miliard národních deficitů. 

Též se mi nelíbí situace v USA, kde si vlivní i neziskovky hrají na bohy a spasitele, kde jsou lidská práva vykládána politikou všemožných úpadků, sebe-ponižováním a sebe-destrukcemi!

Rád bych však psal povzbudivé články, ale žádný mě v aktuální době nenapadá, jen upozornění na marasmus vnitrostátní i mezinárodní situace, z níž vlivní nejvíce těží, ale obyčejní lidé tradičně utřou nos. 

Koronavirová krize nesmyslně zasahuje i do gramatiky v psaní velkých i malých písmen v západním světě. Oslovit budoucí ženu bude pro mnohé muže velmi těžké, aby nebyli rovnou obviněni ze sexuálního násilí a harašení!

Jak rozvrácené jsou hodnoty západu, ve Francii hoří dokonce křesťanské kostely! Jak dlouho budou původní občané Evropy i našeho státu trpět nesmyslnou politikou současných mocných? 

Napadá mě intuitivní klíčová otázka: Co bylo v posledním poselství, co se týče zjevení Panny Marie ve Fatimě? Moc by mě to zajímalo, jestli je tím míněná současná situace ve 21. století po dvou světových válkách (1914-1918, 193(8)9-1945).

Václav Kovalčík, Zlín

Vánoční stíny: Václav Kovalčík, Zlín

vánoční stíny

malby listí obrazy

květiny tvoří

sváteční večer

jenž vidiny promítá

osud štěstí pouť

poselství lásky

rodinu vlast obdaří

čas můj nový rok

Dadaistická bajka: Václav Kovalčík

Živý hrachor, plotem pnoucí, leguána okouzluje, k tomu růže červená příjemně si zanotuje s denivkou i maliníkem. 

Do toho pak vejde slunce skrz sluncovku kalifornskou, která zhlédne cínii, jak se kochá zahradou, když horká růže vystavuje, nad floxem se vytahuje. 

A tak včelka pilná letí, letí, na žlutou růži pohnutou. Všechno píše, odkaz, slova -lichořeřišnice - toť kronikář věrný: znova.

Jen v detailech vzpomíná cínii jinou, též vysuté lilie nádherné v truhlíku horkém a plastovém, nechť flóru obdaří nebeský

deštík po náročných vedrech léta, atmosféra neodlétá, zůstane v nás tvůrčí věk.

Divizna

Až nebe se dotýkej zázračným svícnem svým,

divizno odvážná,

když tvoříš kvítečky žluté a léčivé.

Máš výhled na klínu,

poznáváš krajinu, zahrady, louky, okraje, kouty.

Zavítáš na chodník, který si popraská pro jméno tvé.

Až nebe se dotýkej zázračným svícnem svým,

divizno lásky má, divizno nádherná,

rozdávej pohodu, výsost i zdar.

Letní kostelíček

Kostelíček svatý stánek Boží loď

toť země chrám

vyznání styl požehnán

Poutníky nebolí romance krajiny

tradice okolí

ptactva zpěv ten sklizní ruch

hle kostelíček radost má

že prožili jsme lásky léto

ve svátostech neodkvetlo

hojnost míru nabízí

Dadaismus krásenky

uzel * světlo * letní stín * prohlubeň * srdce * jáma vin

velká krásenka * trojúhelník * linie * list

výběžek * elipsa * sbíhání a dotýkání