Vykořisťování cizinců pochybnými agenturami na území České republiky

 Jak je to možné ve 21. století? Řeč je o pochybných agenturách, které zotročují cizince - zejména se ve zprávách objevují případy vykořisťovaných lidí z Ukrajiny, kteří pracují tvrdě načerno, zároveň jsou bez zdravotního a sociálního pojištění.

Dostávají drakonické pokuty za drobná opomenutí, co se týče nesmyslných srážek z již tak nízké mzdy, kterou si přes agenturu vydělají. Bohužel se nic neděje ze strany českého státu.

Uvedené zlo ve formě otrokářství bují nelítostně dál. Pak dochází k otřesným opileckým případům na ubytovnách a fatálním zdravotním kolapsům těchto obětí.

Lidé z Ukrajiny zapíjí často své strasti vodkou. Kde to jsme ve 21. století? To by mělo býti vyspělé, transparentní, ale skutek utek! 

Tito lidé potřebují vysvobození, zbavit se útlaku ze strany uvedených mafií. Kéž by policie ČR stoprocentně konala, aby nedocházelo k vykořisťování nevinných lidí na našem území přicházejících za prací ze zahraničí. Zákony ČR nesmějí umožňovat existenci těchto mafiánských struktur. Opak je však pravdou. 

Václav Kovalčík, Zlín

Chci opět normální náš národ a okolní svět

Stydím se za akademické půdy našich univerzit, když vyvěšovaly vlajky teroristů Hamásu. Obávám se, že uvedení rádoby akademici mají negativistický vliv na své studenty, mohou si snadno na ně zasednout, tím jim znemožnit profesní růst pro odlišný názor! 

Vůbec se mi nelíbí utrácení a sypání peněz za nesmyslné projekty, které náš národ a Evropskou unii dostávají do dluhové spirály. 

Také jsem naštvaný na školství, jež dětem a studujícím bohužel plete hlavu ohledně agresivního genderismu. Rovněž studentské koleje vykazují rapidní trend zdražování. Kde to vůbec jsme?

Náš národ totiž položila koronavirová a válečná krize, stejně tak nesmyslný green deal jen zhoršuje situace hospodářské evropských národů. 

Náš národ není velmoc, aby sypal peníze do nekonečna do černých děr. A tak kritizuji přerozdělování státních rozpočtů evropských států, které jest zotročující. 

Národy rozpočtově a na životech krvácejí kvůli válečné politice. Proč nejde opět nastolit normální svět? Protože to nevyhovuje současným pochybným mocným a elitám!

Lidé v 60. a 70. letech minulého století vůbec nevěděli, že nastanou zhoubné situace našeho národa a okolního světa ohledně války, krizí v demokracii a koronaviru. 

I když máme umělou inteligenci, tak se bezhlavě zvyšuje například věk odchodu do důchodu v naší republice a Evropě. 

Vůbec nesouhlasím s již zmíněným minulým a současným přerozdělováním státních peněz, jež bohužel končí tam, kde nemají. A tak chci normální svět bez krizí a bez negativistických externalit. 

Václav Kovalčík, Zlín

Jsem pro mír na Blízkém východě

Chování Hamásu jest opovrženíhodné a zbabělé! Právě Hamás se zbaběle schovává za palestinské občany a tamější nemocnice, dokonce střílí do svých odpůrců.  Izrael zas krvácí ve svém rozpočtu, neboť válka stála mnoho lidských životů a výdajů.

Jsem toho názoru, že by samotný Hamás měl zaplatit válečné reparace Izraeli. Vždycky když je nějaká dohoda o míru, tak ji Hamás vždy poruší. Samotní Palestinci tak doplácejí na řádění teroristických diktátorů. 

Mnoho financí Evropské unie bylo rozfofrováno a prošustrováno v této oblasti, avšak bezvýsledně. Jak k tomu přijdou občané Evropské unie? Samotným Palestincům se dostalo málo. Většinu pomocí shráblo právě teroristické uskupení! Kde to jsme?

Jediné efektivní řešení pro mír mezi Palestinou a Izraelem je skutečné zapojení  jednotek mírotvorných národů, aby se zajistila tamější bezpečnost. 

Zachránilo by se zároveň mnoho dalších izraelských a palestinských životů, nastartovalo by se a obnovilo tamější hospodářství, potvrdil mír a stabilita v regionu, nebyl by hlad.

A tak se znovu ptám? Kdo Izraeli zaplatí rapidní hospodářské ztráty? Pomoc by měla směřovat i tam. Jistě by byla mnohem konstruktivnější než nadále financovat zbabělé a válečné počínání Hamásu.

Václav Kovalčík, Zlín

O (ne)dostupnosti bydlení v našem státě

Jest mnoho domů a bytů ještě ve vlastnictví občanů. Pak žije další podstatná část občanů v nájmu, neboť nemohou sehnat levnější bydlení, nedosáhnou na hypotéku ani nenašetří na vlastní bydlení. To jsme to po dopracovali v dnešní době!

Mnozí lidé končívají jako bezdomovci, když jsou vyhozeni z bydlení, příbuzenských, partnerských a rodinných vztahů, anebo je zastihly exekuce, či veškeré své jmění prošustrovali.

Pak jsou takoví, kdož vydělávají málo peněz, ze dne na den přežívají v sociálních nejistotách. Nedělají to tedy úplně schválně, jen jsou třeba sami, po smrti blízkého, anebo mnohokrát se totiž pokoušeli navázat partnerský vztah, a to neúspěšně.

Jsem však toho názoru, že když se vytvoří ideální partnerský a manželský vztah, tak to bydlení je částečně na nějakou dobu vyřešeno. Horší je to u nefungujících vztahů, kdy oba selhali, anebo selhal jeden z nich.

Ještě panuje názor, že selhal stát, když se všude slibovalo, že doženeme Německo v jistotách a hospodářství. Německo jsme dokonce předehnali v předraženém zboží, a to nízké kvality. Lidé pak onemocní, musejí si žádat o invalidní důchody, na něž v mnohých případech nedosáhnou. V tom je začarovaný kruh!

Tematika ghett je tematika, která bohužel vznikla dvojím metrem v našem státě, na úřadech, chováním politiků, Evropské unie a v zákonech. Občané pak nadávají, že se dává na uvedená ghetta "výpalné" s názvem sociální dávky.

Jsem toho názoru, že kdyby nevládl od 90. let dvojí metr, tak bychom byli jako civilizovaná společnost v našem státě, která by se svědomitě postarala o skutečně nemohoucí, nemocné a zdravotně handicapované.

Také jsem toho názoru, že privatizace bytů vůbec nepomohla řešit tematiku bydlení, jen zhoršila předlužení státu a v něm napjaté vztahy na veřejnosti. Bohužel naše republika není velmoc. To je také prapříčina všeho neštěstí po rozpadu Československa.

Václav Kovalčík, Zlín 

O bezdomovectví a bezdomovectví

 Drastické exekuce za drobné nedoplatky, nákladné rozvody, naletění na reálné a virtuální podvody,  zakleknutí poctivých firem; narkomanství, alkohol v rodinách; předražené nájmy, voda a energie; "zlatokopectví", smrt blízkého, samota, invalidita, psychické nemoci, pochybné prodeje nemovitostí, vydědění , domácí násilí, odchody z dětských domovů atd. 

Máme tady dokonce bezdomovectví pracujících, kteří nemají peníze na zaplacení předraženého nájemného a energií, a tak "přežívají" na ulici.

Jsou tedy bezdomovci a bezdomovci. Někteří si to zavinili sami, jiní se dostali do bezdomovectví ne vlastní vinou. 

Okolnosti stát se bezdomovcem jsou mnohdy drastické. Člověk zároveň ztrácí motivaci něco se sebou udělat, nějak obstát, vrátit se do běžného života. 

Bezdomovci se rovněž stávají lidé vzdělaní, často neprůbojní, anebo bez dostatečného vzdělání. Také se bezdomovci stávají lidé, kteří "kašlou" na všechno, zároveň dennodenně ubližují kolemjdoucím.

V životě každého z nás je totiž mnoho nástrah a pastí, do nichž často lidé padají. Mnohdy mám pocit, že zákony nejsou pro lidi, ale proti lidem, dalo by se říci proti harmonické společnosti a státu na politickou objednávku mocných.

A proto buďme tedy společností, která vyžaduje dodržování základních morálních pravidel, kvalitní zákony a jejich vymahatelnost. 

Bez nich to nepůjde dostat mezilidské vztahy celkově do povědomí slušnosti, adresné solidarity, pracovitosti, osvěty, prosperity a píle. 

Nechť tedy lidem bez domova pomáhají nadále potravinové banky a k tomu určené neziskové organizace.

Václav Kovalčík, Zlín

Paměti a pamětníci

Lidé ještě pamatují dosti, co bylo za první a druhé republiky, druhé světové války, v následujících letech atd. Paměti pěkné a nepěkné se totiž předávají následujícím generacím jako štafeta vývoje vlastních osudů a lidské společnosti.

Vzpomínají dobré i zlé, ale pro náš národ byly mnohdy dějinné etapy až apokalyptické! Lidé, kteří pamatují dřívější časy, se tradičně dělí na lidi spokojené a nespokojené.

Mnozí vzpomínají nostalgicky první republiku, jiní zas socialismus a Samet. Mnozí zase mají s tím opačnou zkušenost. Celkový lidský život ovlivňuje totiž každá etapa dějin, též přechod dějinný.

Kdo ví, jak budou vypravovat svým potomkům současní mladí lidé o téhle koronavirové, ekonomické a válečné krizi! 

Preference v politice se mění, a tak to pamětníci dřívějších let spíše odsuzují, jaký je dnes nepořádek a drahota.

V dřívějších dobách nebyly k užívání technologie, které dnes suverénně používáme každý den, za to lidé měli pevné morální zásady.

Dnes je ta morálka pošpiněna chaosem a bezprávím, a systém jakoby nic nedělá pro nápravu.

Také křesťanské církve žily v minulosti svými životy, boomy a úpadky, dnes řeší spíše rapidní úbytek svých členů.

Abychom byli pro správnou současnost a budoucnost lepšími pamětníky, tak je třeba zkvalitnit společenské a individuální životy. 

To, co se dnes zlého děje ohledně krizí, se nesmí dít a opakovat v budoucnu. 

Současná nemocná společnost se musí uzdravit akceptováním toho dobrého, osvědčeného a konstruktivního z minulosti, současnosti a budoucnosti. 

Chaos a zlo nesmí býti diktaturou v současnosti a budoucnosti. Je třeba se poučit z vlastních (individuálních) a společenských chyb a omylů.

Václav Kovalčík, Zlín

Gulliverovy cesty nejen pohádkou, ale možnou realitou

"Lidstvo by si mělo uvědomit, že na Zemi jsou možná tajemství dosud neprobádána."

Nejsou vyloučeny další pozemské i podzemní civilizace, které vyspěle žijí i z toho mála, co mají k dispozici. 

Navíc žijí zdravě, harmonicky, skromně, soběstačně, za ničím se zas tak neženou.

Jen jsou v té naší civilizaci zapomínány a záměrně nebrány v úvahu. 

Mnohé památky a koridory na uvedené téma však mohou obsahovat četné nástrahy a pasti, jak se k nim vůbec dostat.

Třeba brát v potaz, že je něco alternativního, neboť lidé nejsou na své domovské planetě úplně sami. 

Tzv. skutečnosti Gulliverových cest Jonathana Swifta nabývají v současnosti na aktualitě a pravdivosti též výskytem vesmírných bytostí, jež se také dostaly na planetu Zemi, ale žijí, možná záměrně, mimo nás svými vlastními životy.

Národy světa by měly brát v úvahu, že "fantasy civilizace a bytosti" mohou býti skrytou realitou. 

Společnost nesmí odsuzovat lidi, kteří zaznamenají a prožijí pravdivá autentická svědectví, co se týče výskytu různých "tajuplných" postaviček.

Je třeba prosazovat upřímnost, že tu nejsme sami též v oblasti mimozemských civilizací, neboť jsme vlastně všichni původem z vesmíru i dalekých vesmírů. 

Václav Kovalčík, Zlín

Pro uzákonění siesty v našem národě

Horké jaro, léto a část podzimního času jdou v naší zemi do extrémů, co se týče počasí. 

A tak by měla být uzákoněna delší oddechová siesta pro pracující a zaměstnance. Dělají to koneckonců středomořské národy.

Vnitrozemí nám dává také zabrat, co se teplot týče. Zároveň posouvání věku odchodu do důchodu má svá zdravotní rizika i v těchto extrémech. 

Bohužel horko a sucho řádí nemilosrdně, což již dnes intenzivně poznáváme. 

Prognózou je, že mnoho profesí bude zanikat, že robotizace a digitalizace vše dokáže i v tom neúnosně horkém počasí.

Také skladba populace dle zdraví a věku odnáší hůř extrémy počasí. Dojíždění za prací jest čím dál náročnější. 

A tak se bude asi muset uzákonit alespoň tříhodinová siesta, jako to mají již zmíněné středomořské národy, anebo o den zkrácený pracovní týden.

Bude vůbec vůle politická tohle prosadit, když teplotní rekordy dostávají naše občany do úzkých a nesnází? 

Václav Kovalčík, Zlín   

Nejen čuměním do chytrého mobilu a sociálních sítí jest člověk živ

Nechť jsou chytré mobily používány pro vzdělávání, zdravovědu, konstruktivní práci, osvětu a šíření dobra. Aby měly takový význam, je třeba k tomu vést děti a mladé lidi. Nesmějí se zneužívat z hlediska šikany a kriminality v naší zemi i okolním světě.

Mnohdy platí ve 21. století již osvědčené rčení: Chytrý mobil jest nejen dobrý sluha, ale zlý pán - stejně tak internet a sociální sítě.

Jsem toho názoru, že je třeba zdravě vyvážit reálný a virtuální svět.

Pak by děti a mladí lidé netrpěli depresemi a dalšími psychickými nemocemi. 

Životy lidí nesmějí být zkažené tímto fenoménem a umělou inteligencí. 

Obdivuji však lidi, kteří dokážou tvořit opravdové hodnoty, nejsou zmanipulováni, šíří zároveň dobro a osvětu, zároveň propagují přírodu a zdravé umění, též reálně a internetově pomáhají občanům. Nepodléhají "toxickým trendům."

Z takových osvícenců by si děti a mladí lidé měli vzít příklad. Nejen čuměním do chytrého mobilu a sociálních sítí jest člověk živ. 

Václav Kovalčík, Zlín      

Řešení světové ekologické krize (souvislostí s globálním oteplováním) úplně jinak

V kuloárech i orgánech Evropské unie se neustále skloňuje Green deal aneb zelená politika, která by měla platit pro Evropu, ale co se děje s okolním světem, vlastně skoro nikoho nezajímá. 

Myslím si, že za ekologickou krizi a problémy mohou peníze, nenasytnost světové hrstky hyper-bohatých, kteří těží z pozemského neštěstí. 

Točí se kolem toho nezvladatelné zahraniční dluhy zranitelných států i vyspělého světa, jako by peníze diktovaly směr, kam vlastně skočit a jít do ohně na úkor ekologie, soběstačnosti a svobody národů světa.

Myslím si a vím, že je třeba výrazně omezit spotřebu fosilních paliv v tom globálně celoročně teplém světě. 

Tam, kde jsou kruté zimy, jsou pro přežití nezbytné, dokud se nenajde spolehlivá a vyspělá inovace energetického řešení. 

Také je třeba stopnout kácení tropických deštných pralesů, rozšířit skladbu stromů, bylin a keřů do krajin po celém světě. 

Zemědělství též inovovat, jak to dělají ve vyspělých "asijských tygrech," kde si vystačí s menší plochou.

V našem národě jest hroznou situací neustálé zadlužování, krize a nesvoboda ve jménu ekoterorismu, neomarxismu a liberalismu. 

Náš národ si zatím nemůže dovolit megalomanské projekty. Ty si můžou dovolit velcí světoví hráči, jenže opět v tom hrají roli ty nenáviděné peníze.

Každý jednotlivec (občan) musí prospívat nejprve individuálně, pak společensky. 

Solidarita je nepotřebná, kde jí je až příliš. Neadresná solidarita v Evropě jest vyhazování peněz z okna. 

Náš národ si nemůže dovolit hrát si na "haura" v globálních ekologických, sociálních a hospodářských problémech. 

Myslím si tedy a vím, že globální ekologická krize, související s globálním oteplováním, je způsobena tím špatným přerozdělováním národních i světových financí. 

Žije se bohužel současností, nemyslí na budoucnost, jako by náš národ chtěl někdo z mocných ekonomicky pohltit, rovnou schlamstnout!

Abychom byli úspěšní, je třeba reformovat vzdělání. I to řemeslo nesmí být sprostý pojem, zároveň třeba udělat v univerzitním školství škrty "spamových" (zbytečných) oborů. 

Úroveň středních škol navrátit do původní osvědčené vyspělosti a úrovně, zároveň udržet a prosazovat konstruktivní inovace.

Celý svět by mohla zachránit rozumná politika a rozumné přerozdělování finančních prostředků, též zavedená skladba podle podnebí, kde nevyužívat fosilní paliva, a kde naopak využívat. 

Jsem toho názoru, že samotná Evropa nemůže zachránit svět na úkor svých obyvatel. 

A proto se nesmíme podřizovat diktátu hyper-mocných a zkažených peněz. Solidarita a budování musí myslet na budoucnost konstruktivně, stejně tak musejí být konstruktivní zákony vymahatelné. 

Lidský tvor se nesmí stydět za konstruktivní práci, nesmí být ohrožován kriminalitou. Lidský tvor má právo na důstojný život bez energetických, sociálních, ekologických, zdravotních i bytových krizí.

A tak řešení globálních ekologických a hospodářských krizí vyžaduje změnu zažitých algoritmů a priorit. 

Nesmíme úplně podlehnout nadvládě "zkažených a špinavých peněz," nesmíme býti v zajetí dluhových pastí, musíme smysluplně a konstruktivně hospodařit v souladu též s přírodou planety Země. 

Zároveň musíme zachovat to osvědčené a stále hledat konstruktivní inovace. Třeba bude lidstvo schopné bezpečně bydlet, šetrně a konstruktivně hospodařit též na jiných planetách ve vesmíru.

Václav Kovalčík, Zlín

O teorii záchytných bodů v našich životech

Lidé jsou povzbuzováni úspěchy, ovacemi a ohlasy, a tak jim vznikají šťastné záchytné body, neboť úspěšně staví svou existenci a budoucnost. 

Když se ale někomu něco zhroutí, může spadnout až na samé dno!

Když se někomu něco dlouhodobě nedaří uskutečnit, tak se ocitá v zákopech životního stereotypu. 

Často se však stává, že něco a někdo krátce, anebo dlouhodobě, omezuje náš životní vývoj stavby a budování úspěšných záchytných bodů.

Jsme totiž dobrovolně i nedobrovolně vázáni životními trendy, společenskou situací v našem národě i ve světě, nemůžeme si dovolit, co bychom si mohli například dovolit na druhém konci světa ve formě budování záchytných bodů v životě.

Někdy k tomu máme prostor, ale něco uvnitř, možná svědomí, nás blokuje v nečinnosti, a to strachem z neúspěchu, odmítnutí, a tak se můžeme dlouho ocitat v zákopech, anebo rovnou ustupujeme ze svých pozic úplně zbytečně.

Jindy jsme v životě příliš pokrokoví až expanzivní, a tak se může stát, že se to nebude líbit ostatním. 

A proto dochází například ke smazání osobního profilu ze strany správce webu anebo ze strany správců sociální sítě, též k zablokování přístupu BANEM na nějakou dobu anebo navěky!

V dnešní době se tohle mnohdy stává, i když člověk tvoří a veřejně vystupuje slušným způsobem. 

Chtějme tedy, aby dobro a kulturnost měly své dokonalé záchytné body, aby se nehroutily pod tíhou trendů neřestí doby minulé, současné i budoucí. Nechť vítězí opravdový rozum a dobro s námi, v nás i mezi námi.

Václav Kovalčík, Zlín

Životní hrátky s většinami a menšinami

Životní hrátky s většinami a menšinami mohou být často osudné. V četných okolnostech se střídá výhodnost a nevýhodnost na každé straně majoritního i minoritního osudu. 

Například když někomu unikne těsně vyznamenání, má jednu trojku mezi poctivě vydřenými samými jedničkami, tak jen prospěl, nikoliv prospěl s vyznamenáním! 

Tady menšina rozhodla o osudu většiny. Dotyčný se třeba může cítit degradován, šoupnut k většině spolužáků s ortelem jen prospěl, s ortelem, že jedná trojka dokázala jedničkám zničit usilovnou práci a dřinu.

Většiny a menšiny předmětné a společenské mohou býti nejen užitečné, ale i diktátorské, stejně tak menšiny a většiny individuální. Byl to můj životní osud, kdy mi uniklo několikrát vyznamenání - jednou v primě, sekundě, tercii, pak dále, až to skončilo maturitním vysvědčením s jednou trojkou. Prostě menšina rozhodla o osudu - jen prospěl! Ty ostatní jedničky se mohou klidně stavět na hlavu, ale platí jen výrok, ortel, prospěl!

Až lepší průměr mi pomohl dostat se na vysokou školu, tentokrát jedničky maturitního vysvědčení (tedy většina) zas rozhodly jíti dál studovat.

Mnohdy se to prolíná a mele, něco zvýhodňováno a znevýhodňováno absurdním dramatem osudů. Ta jedná trojka si dokázala vyřvat ortel - jen prospěl! Ty ostatní jedničky zas přijetí na vysokou školu! Horší by byla jedna pětka a samé jedničky - to by byla osudová kalamita na nějakou tu chvíli!

Pokud bych uvažoval dál, tak bych se dotkl chování v minoritním a majoritním rozměru. Mnohé tyto spletité osudy dělají našemu národu ostudu falešnou až neadresnou solidaritou. Další osudy zas mohou býti prospěšné a užitečné. 

Václav Kovalčík, Zlín

Zemědělství a zahradnictví jako sprostý pojem v našem národě, a to neprávem!

Naše republika krutě doplatila na hanobení a degradování oboru zemědělství a zahradnictví - viz vandalismus, nechutné poznámky typu "hnojárna," pohrdání touto těžkou a důležitou prací v sídlech a krajině, špatná výchova následujících generací!

Bohužel si společnost schválně vychovává "sociopaty a psychopaty," kteří jenom ubližují lidem vytvářejícím pro život a přežití cenné hodnoty a komodity. 

Právě zemědělci jsou důležití pro naši soběstačnost a potravinovou nezávislost, ale všechno se raději řeší dovozem z destinací vzdálených několik tisíc kilometrů, což je špatně!

Zemědělství a zahradnictví jest neprávem nazýváno špinavou prací! V naší společnosti to vypadá dosti tragicky, kdy se raději dotují problémoví a kriminály horem dolem!

Trpí tím opět zemědělství a zahradnictví - viz zničený mobiliář, pohozené odpadky, polámané keře a stromy, např. pokálené altánky, krádeže zemědělské úrody a chovaných zvířat atd.

Jsem toho názoru, že nesmíme býti skládkou odpadů a montovnou na zelených loukách.

A proto je třeba vyzdvihnout morálku ve společnosti k respektu k přírodním hodnotám, strategickým životně důležitým povoláním a k estetickému krásnu. Tam to všechno má začínat a nadále pokračovat v dějinách našeho národa.

Václav Kovalčík Zlín

Lidské nitro mnoha poctivých povolání

Člověk může mít ve svém nitru ohledně dobra mnoho poctivých povolání, jenže počítání vše na tituly, mamon a peníze degradují dobrého člověka jako takového ohledně vnímání ze strany pozemského světa. 

Někdo zas může býti vzdělaný, že si všechno najde na internetu a přímo zrealizuje. Někdo je zase skvělý umělec, ale těžko vyhraje nějakou amatérskou i prestižní soutěž. Někdo dává lidem cenné rady do života, pomáhá svým bližním, ale není titulovaným lékařem, psychologem, teologem, učitelem atd.!

Dneska se na dobrovolnictví pohlíží jako na povolání neatraktivní. Těmito předsudky trpí lidé, kteří chtějí šířit dobro a osvětu za každého režimu. Nemají zrovna ministerské a poslanecké platy, jen tu touhu vynikat, přijmout přívětivou a hřejivou slovní kritiku, ale mnohdy se děje úplný opak!

V současnosti se už nehraje bez titulů, diplomů, mamonu a majetnických sklonů za každou cenu. I láska se vytrácí v tomto krizovém století a prokletí! 

V naší zemi bohužel panuje fenomén - získejme vysokoškoláka a středoškoláka za každou cenu, vždyť jsou na to štědré příspěvky! Pak je málo řemeslníků, jsou přehlcené zakázky a objednávky na několik měsíců i let dopředu!

Náš stát trpí krizí, protože si nedovede vážit dobrovolníků a pracujících; dobrých, poctivých a obyčejných lidí. To, co bylo zaseto profesně, je nyní trpce sklízeno ve formě kyselých plodů. 

Díváme se na profily a tváře lidí jen tak povrchně, ale do hloubky vůbec nevidíme. I když je člověk "na částečné cestě" vynikat v povolání, tak společnost často hledí na něj jako na nedovzdělaného, přestože platí, že lidská bytost se má celoživotně vzdělávat. Jsem toho názoru, že i to "amatérství" v dobrém a poctivém by se mělo v životě každého z nás počítat.

Václav Kovalčík, Zlín

Osvěta a krize: Václav Kovalčík, Zlín

již dlouho mi žádný článek 

osvěty nevyšel

dlouho já dlouho přemýšlel 

že není doba má

válkou a krizí

naděje mizí

již nejsou 

nejsou 

prostory

pro myšlenky mé

názory

dobro na frak dostává

národ v tížích zůstává!

Náš národ a epigenetika

Epigenetika jednotlivců a společnosti je zmítána válečnými, sociálními a hospodářskými krizemi. Do toho pak vstupují faktory ohledně krize bydlení, nezdravé dvojí kvality potravin, což není dlouhodobě řešeno politickými špičkami.

K tomu rapidní zdražování zboží, služeb a energií není vůbec radostnou konstelací. Když je náš národ "okleštěný," když už není Československo, tak si na něj okolní západní svět snadno dovoluje čím dál více. 

Náš národ se bohužel poptává více po psychiatrických a psychologických službách, zároveň trpí "stockholmským syndromem," když se nechává za bílého dne ožebračovat současným režimem!

Dopady na epigenetiku, jak přiznávají prozápadní média, jsou opravdu kruté! 

Nechtěl bych krize válečné, hospodářské, sociální, ekologické, krize s bydlením a energiemi. Rovněž bych nechtěl krize morální a zdravotní.

Epigenetika našeho národa musí vésti k harmonii, nikoliv k útlakům na adresu obyvatelstva, neboť naše existence ve 21. století přece jen vyžaduje morální vyspělost, suverenitu, inovace; zdraví přírody i potravin, též finančního, vzdělávacího a pracovního prostředí v naší zemi.

Václav Kovalčík, Zlín

Rozmanitá spektra vesmírných dimenzí v číselných oborech nekonečna

Rozmanitá patra (spektra) četných dimenzí ve vesmíru a vesmírech zasahují snad do dimenzí reálných čísel, přirozených, racionálních, iracionálních, komplexních a dalších typů. 

Myslím si, že dimenze může býti též za desetinnou čárkou, ve zlomcích, periodách atd. Tzn., že může býti (ne)úplná, možná pro nás nedostupná, když se náš svět soustřeďuje v zatím omezeném počtu dimenzí.

Myslím si též, že právě nekonečný rozměr dimenzí jest zároveň podstatou dimenzí vesmírů. Funguje to možná jako dějiny, patra domovních bytů, kde se obyvatelé a bytosti zároveň neznají, anebo znají, anebo se nechtějí vůbec raději znát. 

Možná se touží přece jen vzájemně poznat, ale z nějakého důvodu to zatím nejde. Právě nekonečný počet dimenzí jest podstatou existence (nad)přirozených bytostí, též světů, neznámých - dosud nepoznaných fyzikálních zákonitostí.

Třeba existuje cestování časem, boj mezi dobrem a zlem. Věřím, že dimenze mohou být zároveň kladné a záporné. Možná se to podobá rozmanitému rautu, z něhož si vybíráme, co nám chutná, či nechutná, anebo jsme překvapeni neznámými (exotickými) lahůdkami dosud neprozkoumanými.

Třeba je mezi dimenzemi nekonečných charakterů nějaká přátelská spojitost, anebo rivalita, jindy jsou to jiné světy, které nám možná říkají, dávají najevo, abychom si vskutku raději vážili těch dimenzí, které bezpečně známe.

Václav Kovalčík, Zlín

Ananasové město: Václav Kovalčík, Zlín

Dnes jsem rozkrájel ananas, zároveň jsem chtěl vědět, jestli z toho vznikne nějaká supermoderní abstrakce. A tak jsem tvořil, fotil, upravoval  pomocí efektů v mém chytrém mobilu.

Možná jsem předběhl dobu, nevím. Jak asi bude vypadat vyspělý konec 21. století a doba následující - budoucí? 

Myslím si, že doba bohatá na inovace a supermoderní technologie, supermoderní architekturu, snad vyřeší palčivé ekonomické, zdravotní a sociální problémy a krize v našem národě i okolním světě. 

Též nebude nouze o bydlení a vzdělávání.

Je to něco jako sci-fi a fantasy zároveň. Co ještě není, může existovat a být. Kéž by to bylo všechno v dobrém smyslu a úmyslu.

Václav Kovalčík, Zlín

Sváteční internetový odkaz: Václav Kovalčík, leden 2023, Zlín

 https://blog.refresher.sk/article/10427/kavovy-novy-rok-2023

Novoroční projev 2023

 Vážení občané, sešli jsme se již společně v Novém roce 2023, zároveň tradičně převládá nálada ještě vánoční. Vánoce aneb vzájemná úcta a respekt pro další etapy našich životů jako ten nejcennější dar nesmí být pouhou frází, ale skutečností skutečnou. 

Pak by nebyla žádná válka; žádná morální, hospodářská krize, též krize energetická a krize bydlení. Pokud by lidé a národy uvažovali konstruktivně, tak by se nám lépe žilo. Není též vyloučeno, že se o současné nezáviděníhodné dění zajímají mimozemské civilizace, které pravidelně navštěvují naši planetu.

Kéž bychom měli tu čest s přátelskými a vyspělými mimozemskými bytostmi. Určitě bychom se něco přiučili, ukončili válečné a krizové jevy v našem národě i celkově na Zemi. Možná bychom zároveň vyřešili též krizi klimatickou efektivně i méně bolestně.

V této osudové době se mnohdy ocitáme na rozcestí, neboť dlouho polemizujeme a přešlapujeme na jednom místě, jakým směrem vlastně putovat. Myslím si, že by to vyřešila vzájemná vědecká spolupráce mezi východem a západem, která by měla zároveň přinést trvalý mír.

Již bylo dost zbytečných válečných konfliktů a krizí! Teď je třeba žíti v době objevování pro život příznivých vesmírných planet. Národy by měly přestat vykořisťovat vlastní občany, zaměstnanost by se měla konečně reformovat pro dobu 21. století i následujících věků.

Lidstvo by se mělo dle mého názoru odnaučit býti v žabo-myších válkách a sporech. Jsem pro záchranu a zachování všech jazyků ve světě, neboť nás hlavní i vedlejší jazykové proudy učí, jak správně postupovat zejména v tíživých životních situacích i okolnostech.

Jsem přesvědčen o správnosti Masarykova výroku o cizích jazycích. Také školství a vzdělávání přizpůsobit mravně i profesně v duchu 21. století i následujících věků. Nesmějí se například zneužívat vyspělé technologie. 

Navíc naše Vánoční svátky rovná se vlastní identita v našem národě i okolním světě. Též jsem pro správnou archivaci posvátných minulých, současných a budoucích národních i světových pramenů. 

Přál bych si, abychom nový rok 2023 a následující věky prožili v míru a pokoji s mravním, konstruktivně tvůrčím i svátečním elánem. Nechť se nám splní naše přání ohledně šíření dobra a osvěty doma i ve světě.

Václav Kovalčík, Zlín