Začíná nový akademický rok. Je
deštivo a oblačno. Den se postupně krátí. Studenti a studentky míří do svých
seminářů, které si o prázdninách elektronicky zapsali. Chce se mi hrozně na
záchod, navíc mám před sebou buddhistický seminář, jehož začátek asi nestihnu.
Konečně přicházím do místnosti, kde
sedí buddhistický mistr se svými žáky. Právě celá skupina dokončila jeden zápis
– jen já nic nemám, protože jsem přišel pozdě. A tak nahlédnu do protokolu od
vedlejší spolužačky.
Má to hezky vyplněné, ale vůbec tomu
nerozumím. Buddhistický učitel tak medituje až do konce semináře, a celá
skupina s ním. Ničeho se nedovolám, všem je úplně jedno, co vyplním do
protokolu, jehož obsah by mi měl posloužit ke zkoušce, kterou vlastně udělám,
pokud se připojím ke společným meditacím v následujících seminářích.
Záchrana tady je, jen chtít se chovat osvíceně na pozemském světě až do úplného
vysvobození.
Václav Kovalčík
Žádné komentáře:
Okomentovat