Je temná tma
jako nikdy předtím v mém životě, který přežívám ve skromném internátu.
Pociťuji jakousi bezmoc, i když bych se rád odstěhoval někam do nádherného
místa, ale nemohu, neboť se cítím na všechno sám.
Mí zdejší
bližní mi však rozmlouvají, že není ještě tak zle. Jen já to cítím úplně jinak.
Začínám tedy chápat uvedené okolnosti, že je lepší žít pod nějakou střechou než
trávit na ulici celý svůj život. A tak hraji se svými bližními alespoň
společenské hry v čase nehostinném v našem státě ubohém.
Václav Kovalčík
Žádné komentáře:
Okomentovat