Žijeme v době faktů a emocí.
Dokážeme i nedokážeme ve svých projevech přemýšlet, jak kdy. Naše slova tvoří
věty, naše slova postrádají i nepostrádají svůj smysl. Každý jsme strůjcem
všemožných výroků, když celý svět běží a vyvíjí se rapidním tempem. Každý
z nás chybuje, přesto někde zaznamenáváme úspěch. Slova s myšlenkami
jsou silná, středně silná i slabá. Záleží však na happeningu – na okamžiku,
příležitosti každého z nás. Naše slovní výkony mohou být objektivně i
subjektivně hodnoceny. Často se nekontrolujeme, většinou nám všechno prochází
v téhle uspěchané době.
Nejen čeština, ale i další řeči ve
světě, ať už jsou vlivné, či okrajové, dovedou řvát, křičet, normálně hovořit,
vážně hovořit apod. O tom svědčí ústní a písemný projev, též tichá pantomima.
Ze spisovné úrovně můžeme snadno sklouznout do úrovně hovorové. Záleží však na
okamžiku, který zasáhne nejen hlasatele, ale i publikum.
Mnohokrát přicházejí vlastníkům
mobilních telefonů sms-zprávy, vlastníkům domácího i veřejného Internetu
emaily. Každý lze individuálním pohledem charakterizovat případ od případu.
Jsou soukromé (důvěrné) i veřejné. Dovedou v „telepatickém“ smyslu řvát,
křičet, normálně hovořit, vážně hovořit, rozčílit, napadat, či potěšit. Taktéž
hrají své představení i internetové diskuze - jsou žhavé, teplé, vlažné,
studené, tak jako voda v různých skupenstvích. Dokážou motivovat i
otrávit. Od toho jsou volená slova – ne vždy na míru, ne vždy v míru,
neboť ve světě bují válka slovních kombinací, informací a myšlenek. Již
uvedenou válku můžeme přežít díky dobrým a povzbudivým slovům, která dnešní
občanská společnost potřebuje. Rovněž záleží na vzájemné toleranci a
schopnosti, jež se může nazývat slovní a větný zátěžový test. Je to velmi
podobné testům v bankovní a vědecké sféře.
Kdo volí populární slova a slovní spojení, má vyhráno. Úplně mají
vyhráno slova a zároveň činy ku prospěchu společnosti.
Pohleďme však do historie lidského
chápání, v níž docházelo ke spontánnímu obohacení slovní zásoby. Naučili
nás mluvit mimozemšťané, anebo jsme se naučili sami provolávat výroky? Naučil
nás mluvit Stvořitel, Bůh, Hospodin? Těžko uhodnout, záleží však na
preferencích ve víře, názorech a teoriích každého z nás. Náš jazyk se
vyvíjel, dodnes se „touží“ obohacovat. K tomu se nabalují naše emoce, a my
s nimi se snažíme být středem pozornosti.
Dále bych chtěl říci, že síla slov
závisí nejen na kvalitě, nýbrž i na kvantitě. Málomluvná lidská bytost může
hovořit k věci, může vystihnout své pocity lépe než bytost, která mluví
hodně, ale o ničem. Toho jsme svědky třeba na oslavách, v zaměstnání,
dokonce i v té nenáviděné politice. Platí tedy známé rčení: „Mluviti
stříbro, mlčeti zlato.“ Dalším moudrým rčením pro tuhle vážnou tematiku by
bylo: „Dvakrát měř, jednou řež.“ Opravdu jsou uvedené výroky lidské tvořivosti
velmi aktuální, neboť ten, kdo váží slova a o nich přemýšlí, vlastně dopadne
dobře než ten, kdo plýtvá svými řečmi v nesmyslné posloupnosti. Situace však
může nastat opačná. Rychlý a pohotový řečník dokáže svou brilantností zaujmout
a okouzlit své posluchače. Zato někteří málomluvní se nacházejí na okraji
společnosti, protože se nedovedou prosadit, vždyť mají svůj vlastní život i
svět, v němž jsou tak akorát „spokojeni,“ anebo smutní z toho, že
nemohou „expandovat,“ ať už v lásce, anebo v kariéře. I když jsou málomluvní,
přesto dokážou sdělovat jasně a výstižně své myšlenky a pocity. Právě ti šetří
svými slovy, neplýtvají výroky, vše uvádějí na rovinu.
Pak jsou lidé, z nichž se těžko
tahají slova. Můžeme si myslet, že jsou nesuverénní, že nic neznají, ale jejich
talent – společný se sílou slov – třeba v blízké i vzdálené době spatří
světlo světa.
A proto má každá lidská bytost v sobě
svou sílu slov, od svého začátku nepopsanou tabuli, kterou nejen svými
pronesenými slovy zaplňují. Záleží rovněž na „vrypu“ daného výroku. Tím obrazně
zdůrazňuji význam síly slov v běžném životě.
Někdy máme pocit, že jsme měli slovně
přitvrdit, anebo hovořit citlivěji a diplomaticky. Razantní tón – ruku
v ruce – s razantním obsahem v našich výrocích někomu mohl
ublížit, v jiných situacích pomoci. Také vhodný okamžik rozhoduje o síle a
úspěšnosti našich slov. Kdybychom je vyřknuli někde jinde, třeba bychom
splakali nad výdělkem. Touhle myšlenkou směřuji k lidským dějinám,
současnosti a budoucnosti.
Dříve síla slov spočívala ve využívání
archaismů, pak se nabalovaly výrazy z prostého života, veřejného i
soukromého prostředí – vznikala jich celá řada: od sprostých (vulgárních) po
„vznešené.“ V dnešní době jsme svědky „útoků neologismů“ na archaické
výrazy, z čehož vyplývá, že mladší generace lidí nevěří starší generaci a
naopak. Pokud starší člověk pošle svůj „staromódní“ příspěvek do novin, tak je
snadno zkritizován za své archaismy, které nikomu nic neříkají. Mnohdy se to
vyřeší diplomaticky, ale pak vzniká propast mezi lidskými generacemi. Mladí
závidí starým, staří zase mladým, ale úplně zbytečně! Neologismy razí cestu do budoucnosti.
Archaismy se ocitají v nezáviděníhodném pozadí.
Dneska je síla slov utvrzena
v užívání „společného evropského jazyka,“ jenž znamená převzetí slovní
zásoby z jiných jazyků. A tak vzniká „machrující“ česká angličtina, která
dle pohledů starší generace špiní náš národní jazyk. Mladým lidem to
nevadí, právě ti jsou snáze zatáhnuti do evropské hry, která je
charakterizována jako sjednocení jazyků. „Kdo neužívá a nepodporuje naši sílu
slov, ten jde proti nám - prostě neexistuje!“
Jak z těchto problémů ven?
Zajímejme se o naši řeč hlouběji, také se ve svých projevech „občas“
kontrolujme. Naslouchejme ve svém životě rozmanitým lidským generacím. Nedělejme
mezi nimi rozdíly, protože i my jednou zestárneme. Každý z nás si zaslouží
morální a slovní podporu. Na Internetu pišme bez pravopisných chyb, vždyť jsme
občané svého národa, jehož jazyk si zaslouží úctu. Vyvarujme se hrubým
vulgarismům, nespamujme ve virtuálních diskuzích. Síla slov je relativní
hodnota, která by měla být využita se ctí a rozvahou. Tím se zajistí
kultivovanost v našem národě, který si jistě zaslouží osvobození od svých
problémů a nešťastných fenoménů.
Někdo by mohl namítnout, že se jedná
o naprostou utopii, kterou již absolvovalo mnoho autorů v dějinách filozofie
a literatury. Někdo by mohl namítnout, že tyhle myšlenky nikam nevedou, ani
nepovedou. Přesto si myslím, že všeobecné vzdělání je důležité, aby naše síla
slov měla vůbec smysl v soukromém i veřejném životě. Nechť je obsah našich
slov na úrovni slušného vystupování v ústním i písemném projevu. I naši
blízcí mají právo na harmonickou a kultivovanou sílu slov. I naši blízcí si
zaslouží lepší jazykové prostředí, kde nebude pošpiněna rodná řeč. Nechť totéž
praktikují i okolní národy, aby celý svět žil v míru a pokoji radostně
dál.
Žádné komentáře:
Okomentovat