Toxické trendy: Václav Kovalčík, Zlín

Dnešní dobou vedou zkratky

hanbaté a holé zadky!

Toxické to trendy stálé

zarmoutily Krista Krále

On pláče slzí v sten

na kříži bolestném

Poutníci (variace): Václav Kovalčík, Zlín

 

Křesťanská víra ve "vyspělé" době super-moderních technologií

Křesťanská víra ohledně známé okolnosti milovat své nepřátele počítá s kvalitním posmrtným životem pro své věrné, také konstelace a okolnosti pracují, že se tzv. nepřátelé víry dostanou sami do pastí svých hříchů, že se nakonec z uvedených zkušeností obrátí na křesťanskou víru.

Když se vezme běh času, tak ten vývoj mnohdy v určitých fázích nevypadá vůbec dobře, existencionálně se jej lidé snaží přežít, jako by měli přežít bouři, po níž nastane vyjasnění, reflexe a sebereflexe - bilance a zúčtování.

Zároveň dojde snadno k pochopení souvislostí minulých, přítomných, třeba i budoucího úkolu v rámci doby.

Lidé mnohdy čekají na spravedlnost, ale ta dlouho nepřichází, až je to utrpení nekonečné. Světové, národní a individuální konstelace se záludně míchají, že už se stávají nepřehlednými až chaotickými.

Mnozí lidé to řeší životem v duchu víry, děláním co jim opravdu jde, v čem jsou dobří a prospěšní sobě a svým blízkým, rodině i přátelům. I tak mohou přežít uvedený nehostinný čas.

Člověk dennodenně kráčí mezi myšlenkou zřeknout se všeho pozemského, jít stoprocentně za Kristem, anebo tu dobu nějak prožít v rámci cností a neřestí, "relativním rozumem."

Často se pohybujeme mezi pravdou relativní a absolutní. Možná absolutní pravda je o uznání jediné té "správné" pravdy - tak to vnímají dogmatici, ale lidský život prochází též zkouškami absurdními. 

Nad absurdními zkouškami, jestli jsme zareagovali správně, či chybně, můžeme třeba psát dlouhé traktáty, přitom moderní doba 21. století přináší například nástrahy např. virtuálních seznamovacích a finančních podvodů a podrazů!

Virtuální svět se tak snadno stává šiřitelem zla a kriminality, a tak se dostáváme do fáze, kdy už člověk člověku nevěří ani pozdrav! 

Možná jsou mé myšlenky konspirace, pohádky, sci-fi, anebo zažitými různými zkušenostmi. Proto neházejme konstruktivní pravdy, zkušenosti a názory do "odpadkového koše!"

Václav Kovalčík, Zlín

Pro šťastné vztahy: Václav Kovalčík, Zlín

Vážení diskutující, reaguji na slova papeže Františka, který přirovnal Evropu k mrazivé oblasti, protože mnozí nechtějí mít děti, starat se o ně. Starají se totiž o vlastní domácí mazlíčky. V něčem má papež František pravdu, v něčem ne. Péči o zvířata bych neodsuzoval vůbec. Také chci partnerku, vlastní děti mít a vychovávat, také chci chovat více zvířat, pěstovat více druhů květin. Mít pro to bohaté zázemí. Pak by moje subjektivní vnitřní i vnější hladina šíření dobra ukázala vysokou spokojenost, že plním křesťanskou víru na víc než 300 procent. To by bylo fajn, kdyby se mi to všechno k vůli Boží úplně podařilo. Láska a přátelství především, šíření dobra též.  S pozdravem a přáním hezkého dne. Václav Kovalčík, Zlín

Jak apokalyptické!

Česká republika, jako stát ve střední Evropě, prožívá kritické chvíle kvůli koronavirové krizi, která neutichá ani v letních měsících. Otevřely se znovu hranice, a už máme více případů lidí nakažených koronavirem. 

Něco není v pořádku, neboť znovuotevřením státních hranic, pendlováním na dovolené, se dostáváme hlouběji a hlouběji do úpadku zdravotního, morálního i ekonomického. 

Někdo musí být in, hlavně lidé morálně pokleslí, kteří se neobejdou bez dovolené i vlastních selfie ve státech, jež nás pořád zrazují a potápějí v Evropském parlamentu. Jak apokalyptické, když si vidíme, zároveň nevidíme do talíře!

Bulváry spolu závodí o nejtrapnější snímky a úlety ze světa celebrit, dokonce i jinak zkrachovalých individuí právě z luxusních dovolených jen na první dojem. Právě otevíráním mezinárodních hranic se opět vyskytne koronavirus, a to úplně z nenadání. 

Dlouhodobě se nadává na poctivě pracující obyčejné lidi, zejména nízkopříjmové, jak je v tomhle režimu již zvykem! Pláče se na špatných hrobech!

Právě mezinárodním cestováním se koronavirus opět roznáší. Kdo za to může? Vláda, opozice, či hygienické stanice, anebo my všichni? A proto se mi v současné ekonomice, jež musí fungovat, nelíbí tzv. kolektivní (národní) vina. Hlavně že jsou přeplněné různé bordely a nevěstince! 

To vám, Vážení občané, nevadí? Mně v této době vadí mnoho věcí, ať už se jedná o umělý, anebo neumělý problém, co se týče již zmíněné nákazy požírající morální, zdravotní i ekonomické pole mezilidských vztahů i chodu našeho státu.

Není koronavirová situace předehrou k nějaké národní, mezinárodní, válce, či apokalypse? Vypadá to, že ano, neboť to stojí zbytečně moc peněz ve formě stovek miliard národních deficitů. 

Též se mi nelíbí situace v USA, kde si vlivní i neziskovky hrají na bohy a spasitele, kde jsou lidská práva vykládána politikou všemožných úpadků, sebe-ponižováním a sebe-destrukcemi!

Rád bych však psal povzbudivé články, ale žádný mě v aktuální době nenapadá, jen upozornění na marasmus vnitrostátní i mezinárodní situace, z níž vlivní nejvíce těží, ale obyčejní lidé tradičně utřou nos. 

Koronavirová krize nesmyslně zasahuje i do gramatiky v psaní velkých i malých písmen v západním světě. Oslovit budoucí ženu bude pro mnohé muže velmi těžké, aby nebyli rovnou obviněni ze sexuálního násilí a harašení!

Jak rozvrácené jsou hodnoty západu, ve Francii hoří dokonce křesťanské kostely! Jak dlouho budou původní občané Evropy i našeho státu trpět nesmyslnou politikou současných mocných? 

Napadá mě intuitivní klíčová otázka: Co bylo v posledním poselství, co se týče zjevení Panny Marie ve Fatimě? Moc by mě to zajímalo, jestli je tím míněná současná situace ve 21. století po dvou světových válkách (1914-1918, 193(8)9-1945).

Václav Kovalčík, Zlín

Caryota: Václav Kovalčík, Zlín

Rybí palma nesmí chybět

v domácnosti adventní 

neb zdobné ploutve 

svátek jistí blížící se 

Vánoc čas

Caryota doma s námi květinami pospolu

připomíná odkaz slavný

nakreslen znak vírou jest

dodnes Zemí promlouvá

v katakombách 

pravda čest

bohoslužba lásky Boží

tajemství i naděje

O ideálním státě i křesťanských církvích

Kdyby všechno fungovalo kvalitně, vlídně, solidárně a přátelsky, tak bychom viděli optimismus ohledně budoucnosti křesťanských církví a našeho národa. 

Jen mi je líto, když vidím skoro všude malou účast na bohoslužbách, když slyším ve zprávách o naší zemi, která má dopadnout ekonomicky hůř než Řecko v otázce předlužení - dost nešťastný výhled, dále pak hrozný pocit, když se dostanu do ulic města, tak na mě mají narážky individua, která mi vyčítají např., že fotím vitální letničky a dřeviny ve sněhu. 

Pak mě potkávají lidé bez domova, dále se ostatní občané v ulicích mračí, dle mého pohledu působí otráveně až zdecimovaně, někde si jeden muž stěžuje na drahé alimenty, které jej existenčně likvidují atd.

V neděli navštěvuji bohoslužby, kde hraji na varhany a klávesový nástroj, opravdu většinou malá účast. Kdybych byl politikem, tak bych jim postavil kostel a malou faru, pomáhal bych lidem, zvířatům a rostlinám, ale nějak ta konstelace dobrých hodnot v současnosti prohrává, hrozivá je i budoucnost národa i okolního světa na pozemském životě.

A proto tvořím, tvořím, publikuji na sociálních sítích, posílám své příspěvky do novin a časopisů, též na redakční weby, ale pořád mi svědomí říká, že je to jen nepatrnou kapkou v rozbouřeném moři. 

Navíc je mnoho věřících občanů bez církve, tím také, podle rozhlasu, procházel T. G. Masaryk, když byl velmi bádavý a vnímavý, ale někomu se to nehodilo do krámu. 

Něco podobného prožívám i já, když chci pomáhat lidem, národu, životnímu prostředí, když chci založit vlastní původní rodinu dle tradic, prostě bych měl co nejvíce vlastních dětí; rodiče a přátelé školy by se sdružovali, vzájemně si pomáhali. 

I když mám inzeráty, i když jsem aktivní, pořád vidím nezájem, apatii, jako kdyby byl dnešní, dříve prosperující národ, v otroctví, křesťané tomu říkají, že je v otroctví hříchu, a tak by to chtělo vysvobození, proto jsem chtěl všude kandidovat, ale rodiče, jimž chci pomoci a pomáhám, tuto myšlenku odmítají.

Chci pomáhat skutečným hodnotám dobra, poctivým a dobrosrdečným církvím a náboženským organizacím, chci zharmonizovat život v našem národě i okolním světě, neboť se zajímám o přírodu, společenské vědy, záhady a tajemství. 

Jsem otevřen novým objevům, které by mohly pomáhat a modernizovat stát. I umění by dostalo svůj prostor i svěží vítr do plachet. 

Choval bych více nádherných ještěrů a papoušků. Jo, to by byl opravdový život s nadějí na budoucí kvalitní období našeho státu, i církve by byly vnímány v tom lepším světle, než jsou dnes. 

Lidé v ulicích měst a obcích by byli skutečně šťastní a usměvaví, nestavěly by se věznice, všude by fungovalo super zdravotnictví, podporovala by se věda a výzkum, více lidí našeho národa by se rodilo, dále by se kvalitně dožívali rekordního věku - takovou budoucnost chci pro všechny lidi našeho národa, byli bychom i světovým jazykem, udržovali bychom i pokladnici zapomenutých jazyků a technologií. 

Nechci katastrofické scénáře našeho národa i okolního světa, jen chci všechno super, aby například leguáni byli krmeni ovocem a zeleninou v letních měsících třeba v ulicích našich měst a obcí.

Václav Kovalčík, Zlín

Moderní Blahoslavenství

Blahoslavené zvěsti činy

když slabé nésti bližní má do konce kosmu

jenž zuří

skomírá na loži zániku

úplně bez díků

poslední myšlenky vodopád věčnosti teče a proniká

vírů i tornád zpěv nebeských ZemiCzech zářivých hvězd

Existence Církve československé husitské souvisí s existencí našeho národa

Popularita Církve československé v prvorepublikovém Československu stála na úrodné půdě, i když hrozilo, že s ní pravoslavná krize doslova otřese.

Za první republiky pravidelná velká účast na bohoslužbách, všude zájem o národní (federativní) církev v duchu pravdy, což byla alternativa pro těžce zkoušený národ, který pamatoval velmi zlé zkušenosti s předchozí habsburskou (militantní) nadvládou a politikou.

Když to tak shrnu napříč našimi moderními dějinami, tak dříve byla účast daleko větší, dále pak větší obětavost a zájem o dění v naší zemi.

„Dnes po roce 1989 a v novém tisíciletí se zakladatel naší církve ThDr. Karel Farský obrací v hrobě,“ když pohlédneme, jak dopadlo zejména Sčítání lidu 2011 pro Církev československou husitskou – velmi katastrofálně, doslova a do písmene „na zavření“ až k hrozbám zániku nejen téhle dříve populární instituce, ale i našeho národa, což hodnotím jako dvě spojité nádoby úzce související.

Místo aby Evropská unie pomáhala slušným lidem a pokojným vyznáním, tak hází na ně špínu, dokonce záměrně kope hrob našemu rozdělenému a rozeštvanému národu!

Dříve se lidé měli celkem rádi, dříve se vzájemně podporovali ve vlastenecké, sociální a kulturní činnosti, ale dnes žijeme v marasmu, který tady zasel chaotický režim, jenž si bohužel říká „demokracie!“

Proto problémy v našem školství, proto problémy v duchovní a sociální sféře, problémy v ulicích měst a obcích, mezi generacemi, v pracovní oblasti, podnikání, politice vnitrostátní a mezinárodní!

A tak naše církev a společnost vyžaduje reformy postavené na mravním základě v duchu pravdy, i když to zní na první pohled archaicky; přesto možný dokonalý systém, pokud k němu dospějeme, považuji za řešení všech problémů v našem státě i ve světě.

Vzájemná pomoc, respekt, podpora a porozumění musejí být stále aktuální, vlastně se musí říci celkově NE světovému zlu. Církev československá husitská musí žít, nikoliv směřovat k zániku.

Církev československá husitská musí mnohem intenzivněji pomáhat, dávat prostor všem generacím – ať už odborníkům, či laikům, aby byla nejen v tomhle tisíciletí oblíbená a populární. 

Václav Kovalčík

Jarní čas otrávených tváří...

Jest jarní čas otrávených tváří

které zlobou pouze prudí na současný nevděk stav!!!

...lidé se mračí - budoucnost kráčí do spárů marasmu

jenž vysává elán život touhu sen dennodenní den!!!

...jedovatý pokrm chléb lhostejností oplývá

píseň žalu šířící se nešťastnými davy svými!!!

...apatie praví: zakopej se člověče pasivitou úmornou

ve světě zoufalých vítej spirálo!!!

Velký pátek

Velký pátek připomíná + břímě útlak těžký kříž

Z krutých ran

platil daň Kristus Ježíš Boží Syn

Zákeřná směsice

nástrah i podrazů zlý hříšný krutý svět

děsivých úkazů!

Velký pátek připomíná + umučení bližních žal

Jaro

Měsíc březen probouzí se za dva květen lásky čas

Po dlouhé zimě jaro má potíže

Občas mrazík zasáhne posvátný ten kraj

Zima se nevzdává - mrazivo rozdává

Květena vzdoruje - budoucnost notuje

nadějí promlouvá malebný vid v náruči přírody 

Konkurence a nekalé praktiky

Důležité je, jak nám vštěpovali rodiče, co člověk skutečně umí. Dnes je sice „komplikovaná“ doba – někdy se daří, jindy zas nedaří, jak u koho a u čeho. Lidé si vzájemně konkurují, ale mnohdy se konkurence snadno mění v závist a nenávist s úmyslem poškodit a pošpinit bližního svého jakýmkoliv způsobem!

Profesní prostředí se tak stává nezdravě dravé, až příliš posedlé „všeobecným démonem“ ohledně zabrání a obsazení co největšího prostoru za každou cenu! Chtěl jsem upozornit, že se v dnešním režimu používají velmi často nečestné praktiky vůči těm poctivým, kteří jsou „nežádoucí!“

To se negativně projevuje v oblastech tvůrčích a mezilidských vztazích! Každý, kdož je zaměstnán, anebo podniká, se chce nějak uživit. Tím nechci obhajovat ty, kdož vedou vůči svému okolí nečestné praktiky!

Jsem toho mínění, že za poctivou a užitečnou práci musí být poctivá odměna. Režim zastrašování „nepohodlné“ konkurence nepřipadá v lidské společnosti v úvahu!

V popředí hodnot každého lidského života musí být slušnost a poctivost. Na smetišti dějin musejí skončit nekalé praktiky, jež se vůbec nedají nazvat konkurencí. Pak bude společnost prosperovat morálně i hospodářsky zároveň, a to bez dluhů. Jde to jasnou, přehlednou, pro společnost našeho státu užitečnou legislativou bez nesmyslných paskvilů.

 
Václav Kovalčík

O teorii celkového systému a významu našeho žití

Naše životy se nacházejí na rozlehlé šachovnici. Nad ní je informační „éter.“ Každý má svůj životní prostor, z něhož jsme postupně posouváni až do úplného zapomnění. Zároveň máme šanci prezentovat své dílo, vlastní práci, dokud nás nevyšachuje někdo jiný.

Jak ubíhá život, tak ustupujeme, ustupujeme a zase ustupujeme, i když si to mnohdy neuvědomujeme. Jsme prostě nahraditelní, i když si to nepřejeme, anebo je nám to úplně jedno. Naše životní výsledky zůstávají “ v éteru,“ dokud je nenahradí o mnoho zajímavější, užitečnější a aktuálnější pohledy a názory.

V pomyslném archívu můžeme být déle slavní - tím se náš význam posouvá dokonce do myšlenek lidí současných a budoucích.  Jsme nadále populární, dokud nás do rohu nedostane někdo jiný - významnější.

V šachovnici života ustupujeme, i když vlastně nechceme, zároveň dáváme prostor dalším adeptům, aby se předvedli. Přesto se stává, že se musíme v současnosti a budoucnosti více vzdělávat, neboť množství znalostí a vědomostí narůstá v již zmíněném „ éteru.“

Nezbývá nám nic jiného než pečlivě vybírat, co jest skutečně důležité pro naše pochopení dané záležitosti. Někdy se stane nehoda z nevědomosti, která je způsobena nejen naším pochybením, opomenutím, ale zejména zahlcením celkového systému veškerými poznatky, ať už jsou potřebné, či nepotřebné.

Ještě panuje teorie, že naše poznatky, celý tenhle svět, daleký vesmír a všechno možné jsou předem dané - existují, ale my je postupně odkrýváme. Jde to pomalu, musíme přemýšlet, nechat přírodu mluvit, případně Stvořitele, aby nám vnuknul současnou i budoucí záchranu. Někdy nás nutí, abychom se dívali do minulosti, a z ní se poučili - ze svých  chyb a omylů.

Co z toho si jenom odnést? Jsme sice nahraditelní na uvedené šachovnici, ale máme své myšlenky a poslání. Jsou v dalekém vesmíru, anebo rovnou z dílny Stvořitele. Existují před námi, a my je teprve objevujeme, což vyjadřuje ctnost k věčnému systému, který není pozadu, jak si často myslíme, nýbrž daleko před námi, i když pamatuje a obsahuje celou svou historii. Je knihovnou úplně všeho.

 
Václav Kovalčík

Nedělní vzpomínka

Vzpomíná zesnulé žalostná neděle

ve smutném pláči

Vodopád slzavý cestami kráčí

Kéž bychom přežili a žili dále

v postmoderním věku stále

Mé přání jest a bude nejbližší

vám všem

Nechť ozdobí se celá zem

vírou láskou nadějí

Můj alpský sen

Anotace: O mém nedávném snu, který se mi zdál. Týká se alternativní historie, přátelství a fantazie.

Ze svého bydliště musím ihned odejít. Na cestu jsem si sbalil jen to nejnutnější. Z pohraničí mířím do zbývající ohlodané části českého národa. Mám dorazit až do Brna, abych zde prožil zbytek svého marného života, ale mé kroky vedou dál a dál do hlubin a výšin pohádkové fantazie.

Záhadnou a tajemnou cestou sbírám drahokamy známé i neznámé. Navíc jsou broušené – připravené rovnou na export. Tajemná cesta mě rychlostí světla dopravila úplně do jiné dimenze – do mých alternativních školních let tentokrát v malebných Alpách.

Zde navštěvuji tradiční a moderní gymnázium. Místní spolužáci a spolužačky projevují ke mně přátelství. Nikdo mi nevyčítá můj český původ. Hrajeme florbal, a já se vždy nacházím v bráně, i když bych raději byl v útoku.

O přestávkách jezdívám na kole do prudkých zelených alpských kopců, jenže se musím po vyučování záhadnou stezkou dopravit do Brna, i když bych raději zůstal se svými přáteli v kvalitním a přívětivém školství malebné alpské přírody.

Opět zavítám pohádkovou stezkou světla do země nezkažených generací – tam a zpět. Celý tajemný a dobrodružný proces se pokaždé opakuje.

 
Václav Kovalčík