Salvator mundi: Václav Kovalčík, Zlín

 

Dnešní krajina z pouti: Václav Kovalčík, květen 2023

 

Duše zvířat

Zvířátkům to sluší

neboť mají duši

Na Zemi doma

v krajinné buši

Zvířátka vnímají

vícero více

prostředí blízké

vzdálené též

Anthurie a Dušičky: Václav Kovalčík, Zlín

Anthurie svíčičky

Tajemství posvátné

vzpomeňme

Dušičky!

V paletách červených 

dnes

ponořené štětce vlají

V chrámu se netají

poselství nést

Můj luzenský sen

Anotace: "O mém nedávném snu, který se mi zdál. Týká se osobního života, emigrantů, varhanického kurzu, levice i jedné nezaplacené pokuty v italské části Švýcarska atd.."

Ocitám se znovu po dlouhé době v italské části Švýcarska. Ve městě Luzenu se totiž v létě koná varhanický kurz církve. O tento kurz mám ze začátku zájem, prohlížíme si kostely, chrámy, dokonce centrum města, jenže se mi stane jedna hrozná věc. 

Cestuji starým Ikarem, náhle zjišťuji, že jsem si zapomněl koupit a označit novou jízdenku, v kapse mám jen prošlý doklad. Místní revizor kontroluje všechny cestující rychle a nemilosrdně, jako by se rychle sklízel pole lán. 

Přichází na mě řada, a já mu ukazuji svou prošlou jízdenku. Revizor mi dává najevo, že budu muset uhradit pokutu ve výši 49 Švýcarských Franků. Vystavuje mi složenku. Tak mám o radost míň, neboť je to zvláštní a potupná situace. Již asi nikdy nebudu cestovat tímhle mohutným autobusem. O varhanický kurz a nacvičování přestávám mít zájem.

Navštěvuji raději své přátele, kteří emigrovali z České republiky. Jednou nádhernou Karosou cestuji do výšin švýcarských hor. Ocitám se na jednom zámečku, kde žije můj kamarád Jindra a jeho manželka  Jindra. Oba věnovali svůj životní čas osvětě, pravdě a spravedlnosti ve světě. Oba členové KSČM, kteří emigrovali z České republiky, pořád pomáhají dalším levicovým i jiným emigrantům. Dělají velmi záslužnou činnost. Ze zámku se společně díváme do krajiny, jež vytváří v tuto chvíli spíše podzimní krásy. Připomínáme si naše doby štěstí, též životních zkoušek. Pijeme kávu, čaj, jíme jahody, maliny, borůvky a melouny. Je to nádherné setkání.

Pak se v hluboké noci vracím do Luzenu, kde raději bydlím v jedné organizaci, která rovněž emigrovala z České republiky. Tato organizace se jmenuje Centrum aktivního přátelství. Bydlím v jedné bílé venkovské věži. Na zkoušky varhanického kurzu už vůbec nechodím. Pokutu 49 Švýcarských Franků stále nestíhám za povedený Ikarus zaplatit. Opět se setkávám s hodnou paní, která také musela emigrovat. Jmenuje se Olga. Pracuje právě zde velmi obětavě, také vzpomíná, jaké to bylo v České republice. A proto jsem si udělal na zítřek plán, že se vydám následující den do centra Luzenu, abych konečně zaplatil tu hloupou pokutu za povedený Ikarus. 

Z centra se stává jedno zanedbané náměstí, jež připomíná české náměstí z 90. let 20. století. Najednou mě a další lidi poblíž nějaká mafie žene do muzea egyptských obrazů a soch. Jsme přinuceni si lehnout na zem. Pachatelům jde, jak jsem se později dozvěděl o nějaké zakleté dílo, které by mělo přivést světovou katastrofu na Zemi. Personál muzea nestačí vůbec reagovat. Zadním východem se mi podaří odplazit do bezpečí, ale to už venku začíná pršet. Opět jsem nestačil zaplatit pokutu za ten povedený Ikarus.

Situace se podobá deštivému Armagedonu. Nikdo nic nehlásí, švýcarské úřady zaspaly! A tak se snažím vysvobodit mnoho neznámých lidí, jež vidím úplně poprvé. Zároveň hovořím svou lámanou italštinou, až je mi líto, že ve svých 40 letech života jsem vůbec nezaložil rodinu, nepěstoval bohulibé harmonické vztahy s nejbližšími a rodinou. Oslovuji a varuji více a více lidí. A tak hromadně opouštějí své domovy též sympatické ženy a slečny. Asi není čas na děkování za záchranu životů. Tohle vše se podobá stěhování národů. Kalná voda se roztahuje všude, též do těžebních kráterů, a já utíkám, varuji okolní svět před katastrofou, i když jsem ještě nezaplatil pokutu za ten povedený Ikarus. Co dělají členové varhanického kurzu a církve? Co dělají emigranti různých názorů i pohledů? Co dělají teď nádherné ženy a slečny v této době? Co dělají pracovníci a lidé bohulibých organizací? Utíkají před katastrofou tak jako já.

Václav Kovalčík, Zlín

Seminář B-Ch: Václav Kovalčík, Zlín

Vzpomínám dnes 

z gymplu dávno

honil já jsem Bi-Cha 

známo

seminář já studoval

Bi-Cha jsem si budoval

Pak došlo bohužel ke změně

Bi-Cha já zahodil 

kvůli mé proměně

Chtěl jsem já zníti

ve Sněmovně šťastným býti

Bich mě kopnul

nevím kam

veterinu nedělám!

Ve Sněmovně stejně nejsem

Nostalgií vzpomínám!

Jsem já durak

dobře vím

pohádku vám nepovím!

Záchrana? Václav Kovalčík, Zlín

Dneska vím

že církevní tóny 

zachráním

ale nejsem Poslancem

ani krajským zastupitelem

Jen obyčejnou bytostí

na okraji společnosti

v náručí přírody

vděčné a nádherné

Cerkev, cerkve, cerkvendy a záchrana: Václav Kovalčík, Zlín

Chtěl jsem vždy naši cerkev brzy zachránit

též ostatní cerkve a cerkvendy vysvobodit zachránit!

Nejsem oligarcha

nejsem super-bohatý politik

Jsem v cerkvi

mám současnou dobou zablokované šíření dobra ve velkém

k tomu sockovské stavy

že ji nemohu ihned zachránit!

Moje články a příspěvky moc nevycházejí

v redakcích

nemohu tak zachránit cerkev cerkve a cerkvendy!

Někdy však vím

že cerkev cerkve a cerkvendy 

možná brzy

později 

doma i ve světě

alespoň

pomůžu zachránit

Vzkaz pro Papeže Františka:

Také chci mít vlastní církevní svatbu

ženu rodinu domov i harmonii

k tomu chovat hodné tvory 

pěstovat domácí i exotické rostliny

žít spokojeně na věky věků

Amen

Můj nejistý sen před bouří

Anotace: "O mém nedávném snu, který se mi zdál. Týká se současnosti, možné budoucnosti, návratu do dětství."

Dnes jsem chtěl přijet do Prahy, abych se zúčastnil prvních seminářů na Husitské teologické fakultě. Také můj kamarád měl na stejné místo namířeno, aby zde vychutnal zdejší atmosféru, též něco zajistil kolem církevního týdeníku a nakladatelství.

Vlak projíždí krajinou, všechno bez problémů, ale najednou jsme vyvrženi do stepní krajiny, a tak se nám vzdaluje již zmíněné teologické studium nejistotou.

Podobáme se neorganizovaným aktérům neznámé stolní hry. Mladší generace nám vyčítají, že to vůbec neumíme hrát. Figurky vytvářejí a posouvají města na hracím poli.

Zároveň se ocitám ve vyčerpaném podzimu ve Slezské Ostravě na Kmetské 18, mém bydlišti v dětství, kde se jen z nejistoty mlčí. Kdoví jestli nastanou další roční období. 

To ticho je až nakažlivé nejistým čekáním před bouří. Jen Husitská teologická fakulta jest úplně vzdáleným pojmem.

Václav Kovalčík, Zlín

Světlo v naději: Václav Kovalčík, Zlín

Anotace: "Nešlo jít proti vichřici dějin a osudu, i když stále toužím vše dobré zachránit."

Láska věčná volba má

minulost přání dojemná

Chtěl jsem žíti v Náchodě

s láskou býti v pohodě

Nevyhrál já soutěž svou

válka covid pohromou!

Chtěl bych národ zachránit

též církev naši husitskou

Cenzura vládnoucí

úpadek dán

vždy světlo v naději

stále vždy mívám

mám 

pro lepší svět

Zlínská Vánoční mše: Václav Kovalčík, Zlín

 

Vánoční vstup

 

Vánoční mše začíná, půlnoční song hodina. Milost, pokoj, láska k světu,

Modleme se vstupní větu: Milost Boha každému stezkou, poutí k věčnému.

Ježíš Kristus nalezen s Marií i Josefem v živém Betlémě.

 

Vánoční Kyrie

 

Křižák na stěně,

život v proměnné,

dříve byl i stále jest.

 

Nech pavoučky, Tvůrce, žít.

Vánoční čas oslavit,

zázemí, skrýš, domov dej.

 

Do jara čas nastokrát,

až nám slunce rozsvítí.

 

Živým tvorům pomáhej, moudrý Bože, pomáhej,

přátelstvím a milostí, živým tvorům pro štěstí.

 

 

Vánoční Gloria

 

Gloria svět koleduje

Vánoční čas oslavuje

Vánoční čas oslaví

láskou Zemi obdaří

 

Vánoční čas celičký

zpívají si zebřičky

agama se také má

žije s námi pohledná

 

Papoušci si hrají též

pějí svátkům na počest

 

 

Strašilky a pakobylky

prožívají štěstí chvilky

život touží kvésti kvést

Vánoční čas vane dnes

 

Gloria svět koleduje

Vánoční čas oslavuje

Vánoční čas oslaví

láskou Zemi obdaří

 

Vánoční Credo

 

Víra má, víra Tvá, radostí vždy dojemná. Credo, věřím, uvěřím.

Květiny doma, tvorové vděční, co víc si jenom přát?

Stvoření i víra v nás.

O Vánocích světa div, pojďme Betlém navštívit.

Ježíška tam nalezneme, v Betlémě si zapějeme.

Stvoření i víra v nás. Na nebi dnes hvězda září,

Všímají si králové. Od východu mágové.

 

Vánoční Sanctus

 

Svatý čas, Betlém v nás, s námi rodina, tradice vzpomíná, živí tvorové rádi se mají, svatý čas, Štědrý den, půlnoční za rohem, čas běží a my s ním, pějme tónem vánočním. 

 

Svatý čas, Betlém v nás, s námi rodina, tradice vzpomíná.

 

 

 Vánoční Benedictus

 

Již mé oči uviděly, dobrořečí pohled můj. O Vánocích oslavuj.

Štedrý večer hvězdná noc. Přichází nám na pomoc.

Již má ústa promluvila, modlitba se vyvinula, dobrořečí smysly moje,

půlnoční gong od orloje.

Naděje vždy bude žíti, Vánoční čas oslaviti, pojďme spolu k Betlému,

dobrořečme moudrému.

 

Vánoční Pater noster

 

Otče náš, dnes zimní slunce v oblacích, padá snížek, bílý skvost, mráz zdobící navýsost stromy, keře, vesničky. Koledují lidičky. Otče náš.

 

V modlitbách cit s námi bývá, tys pokoj, milost, radost chvílí, zpívejme song lidé milí, Otče náš, dnes vánoční.

 

 

Vánoční přijímání

 

Chléb a víno, přijímání, Vánoční čas vzpomínání na oběti minulé. Lidé putují, k oltáři putují, v myslích se zobrazí paměti, obrazy. Na doby minulé, životní dění každodenní. Vývoj s námi, nejsme sami, Vánoční čas, požehnání.

 

Vánoční požehnání

 

Žehnej, milosti, zdraví pro štěstí.

Vánoční čas slavíme,

Ježíška my zdravíme,

přejeme mu radosti,

Pán Bůh s námi ke ctnosti.

 

Amen, amen, Bohu díky,

svátky, pokoj, chvála, čest.

 

Nech se, lide věrný, vésti,

aby život mohl kvésti

k slávě Boží, chvála, čest.

 

Amen, amen, pravdou jest.

Předvánoční: Václav Kovalčík, Zlín

Hrozně mi je před Vánocemi, 

neboť minulost promítám, slavné to chvíle,

úspěchy milé, kdy Lesopark zářil,

byl ambasádou, nadějí pro lepší Náchod,

Zemi i svět.

Hrozně mi je před Vánocemi,

když církev na pozemském světě umírá,

nikdo ji nechce, je neatraktivní na první dojem,

na první dojem neláká lid.

Hrozně mi je před Vánocemi,

neznám budoucí ten věk,

musím však jíti cestou trnitou,

nejistou, skalnatou s dary svými,

které dosud ještě mám, s živými tvory,

přáteli, květenou, snad jednou objevím

zaslíbenou zemi pro nás všechny 

věrné, dobré, 

nechť věčným svátkem, rájem, pravdou jest. 

Moje životní sny, přání a vize v církvi a národě: Václav Kovalčík, Zlín

Chci obnovit Lesopark a dění v historické památce Husova sboru v Náchodě.

Chci obnovit zdejší rostlinný ráj, dokonce jej zpestřit o nové druhy.

Rád bych zde měl hlavní, anebo vedlejší bydliště,

vždyť tvůrčí lidé musejí mít i své jistoty.

Zlínským lidem v naší církvi bych chtěl nechat postavit husitský kostel

se zázemím, které by též pomáhalo potřebným a malebné přírodě.

Též bych zde bydlel a tvořil.

Měl bych své společníky, a to ještěry, papoušky, nejedovaté hady, rybičky, želvy, obojživelníky atd.

Svým dílem a tvorbou bych pomáhal našemu národu i naší církvi, pomáhal bych zlepšit prostředí v naší zemi.

Měl bych svou harmonickou rodinu postavenou na tradičních hodnotách.

Též bych cestoval do okolního světa, kde bych čerpal zkušenosti, rád bych řídil létající talíř mimozemských technologií.

To všechno jsou sny, vize a přání nádherné osvěty, které bych rád ještě za svého života realizoval

s pomocí podobně až stejně uvažujících lidí.

O ideálním státě i křesťanských církvích

Kdyby všechno fungovalo kvalitně, vlídně, solidárně a přátelsky, tak bychom viděli optimismus ohledně budoucnosti křesťanských církví a našeho národa. 

Jen mi je líto, když vidím skoro všude malou účast na bohoslužbách, když slyším ve zprávách o naší zemi, která má dopadnout ekonomicky hůř než Řecko v otázce předlužení - dost nešťastný výhled, dále pak hrozný pocit, když se dostanu do ulic města, tak na mě mají narážky individua, která mi vyčítají např., že fotím vitální letničky a dřeviny ve sněhu. 

Pak mě potkávají lidé bez domova, dále se ostatní občané v ulicích mračí, dle mého pohledu působí otráveně až zdecimovaně, někde si jeden muž stěžuje na drahé alimenty, které jej existenčně likvidují atd.

V neděli navštěvuji bohoslužby, kde hraji na varhany a klávesový nástroj, opravdu většinou malá účast. Kdybych byl politikem, tak bych jim postavil kostel a malou faru, pomáhal bych lidem, zvířatům a rostlinám, ale nějak ta konstelace dobrých hodnot v současnosti prohrává, hrozivá je i budoucnost národa i okolního světa na pozemském životě.

A proto tvořím, tvořím, publikuji na sociálních sítích, posílám své příspěvky do novin a časopisů, též na redakční weby, ale pořád mi svědomí říká, že je to jen nepatrnou kapkou v rozbouřeném moři. 

Navíc je mnoho věřících občanů bez církve, tím také, podle rozhlasu, procházel T. G. Masaryk, když byl velmi bádavý a vnímavý, ale někomu se to nehodilo do krámu. 

Něco podobného prožívám i já, když chci pomáhat lidem, národu, životnímu prostředí, když chci založit vlastní původní rodinu dle tradic, prostě bych měl co nejvíce vlastních dětí; rodiče a přátelé školy by se sdružovali, vzájemně si pomáhali. 

I když mám inzeráty, i když jsem aktivní, pořád vidím nezájem, apatii, jako kdyby byl dnešní, dříve prosperující národ, v otroctví, křesťané tomu říkají, že je v otroctví hříchu, a tak by to chtělo vysvobození, proto jsem chtěl všude kandidovat, ale rodiče, jimž chci pomoci a pomáhám, tuto myšlenku odmítají.

Chci pomáhat skutečným hodnotám dobra, poctivým a dobrosrdečným církvím a náboženským organizacím, chci zharmonizovat život v našem národě i okolním světě, neboť se zajímám o přírodu, společenské vědy, záhady a tajemství. 

Jsem otevřen novým objevům, které by mohly pomáhat a modernizovat stát. I umění by dostalo svůj prostor i svěží vítr do plachet. 

Choval bych více nádherných ještěrů a papoušků. Jo, to by byl opravdový život s nadějí na budoucí kvalitní období našeho státu, i církve by byly vnímány v tom lepším světle, než jsou dnes. 

Lidé v ulicích měst a obcích by byli skutečně šťastní a usměvaví, nestavěly by se věznice, všude by fungovalo super zdravotnictví, podporovala by se věda a výzkum, více lidí našeho národa by se rodilo, dále by se kvalitně dožívali rekordního věku - takovou budoucnost chci pro všechny lidi našeho národa, byli bychom i světovým jazykem, udržovali bychom i pokladnici zapomenutých jazyků a technologií. 

Nechci katastrofické scénáře našeho národa i okolního světa, jen chci všechno super, aby například leguáni byli krmeni ovocem a zeleninou v letních měsících třeba v ulicích našich měst a obcí.

Václav Kovalčík, Zlín

O prohnilosti církví a státu

Nelíbí se mi ve státních a církevních kruzích pro-imigrační a pro-evropská politika, která škodí občanům naší země a Evropy. Už ten pro-bruselský alpinismus je donebevolající, neboť dochází k ohrožení naší svobody, suverenity a soběstačnosti.  Pořád píši články proti hnusnému trendu lhostejnosti a zaprodanosti nejen v našich zemích, ale i v Evropě a okolním světě.

Pořád se obávám, že volby opět skončí ve prospěch eurohujerů a migrace, vždyť jsem té zkušenosti, že nám nepomůže ANO, ČSSD a demokratický blok.

Jenže na potvoru veřejnoprávní média zapracují všude v Evropě, a už jsou tu plameny na střeše ve formě tzv. střetu a stěhování civilizací. Vždycky jsem pro spravedlnost, vyspělé právo a pořádek, jenže křesťanské církve jednají dle pokynů antikrista politikou vítání teroristů, podporou zhoubné demokracie a politického vymývání mozků ve jménu drsného kapitalismu!

Jsou hrozné trendy, ať už v církvích, politických stranách a ve státech Evropy, dokonce i v OSN. Právě my vyspělí jsme najednou bezobratlí vítací "politikou korektnosti," hnusným postojem proti vlastním slušným občanům. V muslimských zemích nelze tolerovat potlačování  lidských práv, též nelze tolerovat pronásledování křesťanů, dalších náboženství a ateistů.

To je to, co nás trápí a sužuje víc a více v lhostejné a zaprodané Evropě, když státy a církve kolaborují na lidském neštěstí, na slušných občanech parazitují. Ještě takovou alternativní perličku bych uvedl k nedělnímu zamyšlení: Z rasismu a xenofobie žalujme toho prapůvodního, kdo to zavinil, nikoliv slušné občany na Zemi. A proto chraňme životy a práva všech slušných lidí v Evropě, zbavme se fanatické islamizace Evropy. 

Milujme zbývající krásy stvoření světa, moudrosti a vesmíru, abychom žili v lásce, důstojnosti, bezpečí a harmonii, a to napořád.

Václav Kovalčík, Zlín

Varhanický kurz CČSH: Václav Kovalčík, Zlín

Již mnoho varhan jsme vyzkoušeli za ta léta

v naší zemi múzy, světa, 

kde chrámové tóny

posvátně znějící.

Písničky, ódy, nalezly doprovod,

koncerty naše zdobily vlast.

Již mnoho památek, přírodních scén,

dobových změn, generací toužících

po rozkvětu duchovním, 

po rozkvětu hudebním;

přátelství nalézá zde révy kmen.

Moderní Blahoslavenství

Blahoslavené zvěsti činy

když slabé nésti bližní má do konce kosmu

jenž zuří

skomírá na loži zániku

úplně bez díků

poslední myšlenky vodopád věčnosti teče a proniká

vírů i tornád zpěv nebeských ZemiCzech zářivých hvězd

Letní kostelíček

Kostelíček svatý stánek Boží loď

toť země chrám

vyznání styl požehnán

Poutníky nebolí romance krajiny

tradice okolí

ptactva zpěv ten sklizní ruch

hle kostelíček radost má

že prožili jsme lásky léto

ve svátostech neodkvetlo

hojnost míru nabízí