Narazil jsem na
vymyšlené známé, kteří nemají rádi ani zdravou lidskou hrdost! Nebe je fialové,
tudíž netuším, jestli je noc, anebo den. Zkrášluji jeden květinový záhon, ale
mé snažení jim připadá málo! Dokonce z neznámého důvodu končím v kanální
prohlubni! Těžko se vracím ke stolům, kde mě nikdo nechce vidět, protože si
místní myslí, že si o sobě něco myslím, že jsem nafoukaný apod., přitom nehnou
vůbec brvou, když je národu zle!
A tak se
seznamuji s jednou dívkou, která mě miluje, zároveň chápe. Prožíváme šťastné
období ve věčném fialovém prostředí, i když je vlastně pro nás nepřátelské.
Poté mě místní roznesou v zubech, protože žárlí - závidějí můj láskyplný
vztah! Padají rány a sprostá slova - vždy a znova krutá jsou, neboť tvořím - svobodně tvořím ten nový lásky směr.
Václav Kovalčík
Žádné komentáře:
Okomentovat