V reálném
i duchovním světě, na tajemných místech, se setkáváme s přítomností
náhodných jevů, které jsou „dílem“ dobrých i zlých duchů a přízraků.
Křesťanství sice hlásá, že je proti víře zahrávat si s těmito jevy.
Ty mohou být dokonce
démonického charakteru, mohou dosud fyzicky a psychicky ubližovat lidem,
dokonce šířit obavy, strach, či špatnou pověst opuštěných objektů!
Někde pomůže
proti zlu svěcená voda, dále pak duchovní obřady. Odhalení a vysvětlení těchto záhad
však poskytnou přístroje měřící „atmosférické“ a energetické podmínky zkoumaného
místa.
Cílem vědců a
badatelů je též usmíření se zoufalými dušemi. A proto se dokumentaristé vydávají
na nebezpečnou cestu, jež na první pohled přináší nudu a nulové (zanedbatelné)
výsledky, dokud se neobjeví nějaký neznámý pohyb přítomné věci, který nepochází
z lidské iniciativy, ale dalo by se říci „ze záhrobí.“ Dokumentaristé
popisují své pocity a neobvyklé zážitky na zkoumaném místě.
Něco mělo svou
minulost, ať už byla veselá, či smutná. Zejména tragické příběhy pokračují i po
smrti, kdy patřičná duše není usmířená se svým prožitým pozemským životem.
Proto se filmoví „dobrodruzi“ snaží komunikovat s uvedenou „beznadějí,“
aby opustila a neterorizovala dané místo i jeho obyvatele.
Rodinné domy
smutné minulosti, věznice, nápravná zařízení, budovy psychiatrie ve světě jsou
toho důkazem! Právě zde se mnohdy děly závažné věci proti lidské důstojnosti i
lidským právům, i když občanská veřejnost zastává názor, že uvedené postupy
byly třeba, aby se civilizace, na první pohled, zbavila zlých kriminálníků a
potížistů! Naneštěstí i po smrti přetrvávají následky lidských utrpení, ať už byla
spravedlivá, anebo nespravedlivá!
Doslova a do
písmene se „koupeme“ mezi (ne)spravedlivým trestem a pomstou ve formách následujících
událostí. Duchovní svět je mnohem rozmanitější, a proto uvedené dokumentární projekty
vyžadují nesmírnou opatrnost, aby filmoví aktéři nespadli do propasti (zajetí) lstivého
zla.
Václav Kovalčík
Žádné komentáře:
Okomentovat