Jen mi je líto, když vidím skoro všude malou účast na bohoslužbách, když slyším ve zprávách o naší zemi, která má dopadnout ekonomicky hůř než Řecko v otázce předlužení - dost nešťastný výhled, dále pak hrozný pocit, když se dostanu do ulic města, tak na mě mají narážky individua, která mi vyčítají např., že fotím vitální letničky a dřeviny ve sněhu.
Pak mě potkávají lidé bez domova, dále se ostatní občané v ulicích mračí, dle mého pohledu působí otráveně až zdecimovaně, někde si jeden muž stěžuje na drahé alimenty, které jej existenčně likvidují atd.
V neděli navštěvuji bohoslužby, kde hraji na varhany a klávesový nástroj, opravdu většinou malá účast. Kdybych byl politikem, tak bych jim postavil kostel a malou faru, pomáhal bych lidem, zvířatům a rostlinám, ale nějak ta konstelace dobrých hodnot v současnosti prohrává, hrozivá je i budoucnost národa i okolního světa na pozemském životě.
A proto tvořím, tvořím, publikuji na sociálních sítích, posílám své příspěvky do novin a časopisů, též na redakční weby, ale pořád mi svědomí říká, že je to jen nepatrnou kapkou v rozbouřeném moři.
Navíc je mnoho věřících občanů bez církve, tím také, podle rozhlasu, procházel T. G. Masaryk, když byl velmi bádavý a vnímavý, ale někomu se to nehodilo do krámu.
Něco podobného prožívám i já, když chci pomáhat lidem, národu, životnímu prostředí, když chci založit vlastní původní rodinu dle tradic, prostě bych měl co nejvíce vlastních dětí; rodiče a přátelé školy by se sdružovali, vzájemně si pomáhali.
I když mám inzeráty, i když jsem aktivní, pořád vidím nezájem, apatii, jako kdyby byl dnešní, dříve prosperující národ, v otroctví, křesťané tomu říkají, že je v otroctví hříchu, a tak by to chtělo vysvobození, proto jsem chtěl všude kandidovat, ale rodiče, jimž chci pomoci a pomáhám, tuto myšlenku odmítají.
Chci pomáhat skutečným hodnotám dobra, poctivým a dobrosrdečným církvím a náboženským organizacím, chci zharmonizovat život v našem národě i okolním světě, neboť se zajímám o přírodu, společenské vědy, záhady a tajemství.
Jsem otevřen novým objevům, které by mohly pomáhat a modernizovat stát. I umění by dostalo svůj prostor i svěží vítr do plachet.
Choval bych více nádherných ještěrů a papoušků. Jo, to by byl opravdový život s nadějí na budoucí kvalitní období našeho státu, i církve by byly vnímány v tom lepším světle, než jsou dnes.
Lidé v ulicích měst a obcích by byli skutečně šťastní a usměvaví, nestavěly by se věznice, všude by fungovalo super zdravotnictví, podporovala by se věda a výzkum, více lidí našeho národa by se rodilo, dále by se kvalitně dožívali rekordního věku - takovou budoucnost chci pro všechny lidi našeho národa, byli bychom i světovým jazykem, udržovali bychom i pokladnici zapomenutých jazyků a technologií.
Nechci katastrofické scénáře našeho národa i okolního světa, jen chci všechno super, aby například leguáni byli krmeni ovocem a zeleninou v letních měsících třeba v ulicích našich měst a obcí.
Václav Kovalčík, Zlín
