Generace růže (téma a variace): Václav Kovalčík, Zlín

 

"Slunce, seno, a dál už nevím."

Česká republika prochází špatnými konstelacemi - viz zdražování úplně všeho, nenasytnost kapitalismu, hraní si na volný trh, který prý všechno vyřeší, ale děje se to ještě k horšímu. 

Doplatili jsme jako stát na privatizaci státního majetku v 90. letech minulého století, teď na blbý koronavirus a blbou válku, také na bezohlednou spekulativní politiku západu, který nás nechává vždy v tom, jak se mnohokrát ukázalo v historii našeho národa i světa. 

Paradoxem je pořád výhra pro-evropských a pro- západních politických stran, jejich rapidní zbohatnutí na úkor našeho národa. Pochybné koalice jenom zhoršily národní i světovou situaci. Pochybné koalice jenom vysílají nějaké signály, kašlou na poctivé lidi, raději podporují horem dolem vyloučené lokality a místní kriminalitu. Mně to připadá nefér vůči řádným občanům, kteří pracují, též vůči skutečně nemocným lidem! 

Řešení energetické krize úplně špatné, opět jsme doplatili na zákeřnou privatizaci a rozdělení Československa. Těch omylů a chyb pochybné demokracie je mnohem víc. 

Situace bydlení je hrozná, být v nájmu předraženém, anebo v předraženém domově důchodců = z mého pohledu a názoru potupa!

Dále je potupa nálepkování svědomitých občanů do extrémistů! Politika současné vlády jest nemorální. Nůžky se rozevírají v našem státě mnohem rychleji - viz totálně vysoké platy potentátů, postupný zánik střední třídy, vznik masivní chudiny. 

To všechno jest výsledkem národní blbosti a zmanipulování občanů prý ve jménu demokracie a západu. Třeba se bude někdy natáčet a vysílat nový film: "Slunce, seno, a dál už nevím."

Václav Kovalčík, Zlín

Výhry a nevýhry

Když někdo něco kladného vyhraje, tak to motivuje žít, mít dobrou náladu i vlastní povědomí. Když něco nevyhrajeme, anebo se trapně umístíme, tak tenhle záporný status dosti negativisticky a nepříjemně ovlivňuje náš život. 

Mnozí soutěžící v různých oblastech touží dosáhnout zlatého pozlátka výhry a skvělého umístění. Pak to ovšem může dle Herakleita skončit různě - výborně, anebo hrůzně. 

Bohužel kapitalismus honí lidi, studující a pracující do duševních i fyzických stresů, a to svým nárokem na super výkon i dokonalost za každou cenu!

A tak se lidé ponižují a hádají, perou se rovnou o své pozice zákeřným i nelidským chováním. Urvat a zbídačit za každou cenu. To je bohužel motiv a práce liberalismu a kapitalismu. 

Lidé se ženou v každém věku za výhrami, pak nestihnou založit svou rodinu, pak nadávají, jak je svět ve skutečnosti špatný. O výhrách a nevýhrách rozhodují nejen osobní schopnosti, talent, vlohy, ale i správná konstelace všech soutěžících. 

Někdo může mít prestiž nekalým a lstivým způsobem, jiný zas poctivým konáním. Mám takový pocit, že v dnešních domácích i světových soutěžích vítězí ten "jediný správný politický názor i pohled," což zavání korupcí v morálce a spravedlnosti. 

Všichni prý nemohou vyhrát, jak je často řečeno. Je třeba prý na sobě makat, ale pak o vašem statutu a umístění rozhodne nekale ten, kdo vás nemá vůbec rád. 

Kapitalismus a západní chování patří na skládku dějinnou. Je třeba aplikovat v našem státě i ve světě lidem přátelský systém a režim. To znamená zbytečně se nehonit, zbytečně se nestresovat, dále se chovat k lidem přívětivě, ocenit a pochválit i maličkost, též snahu. 

Dále je třeba si uvědomit, že honění se za stále vyšším ekonomickém růstem drancuje již tak těžce zkoušenou přírodu i životní prostředí. Chce to nový a poctivý systém, správu státu, rozumné zákony, jistoty a bezpečí doma i ve světě.

Václav Kovalčík, Zlín

Veřejnost nesmí nadávat na všechny pracující generace

Mnoho lidí v našem národě děsí pracující důchodci a pracující mladší generace, dokonce dochází k tzv. mezigeneračním předsudkům, kdy si národ vyčítá to dobré, ale to špatné jaksi toleruje. 

Například toleruje korupční režim, rapidní zadlužování a rozkrádání státu, politické a ekonomické mafie, špatné zákony atd.

Někomu jsou zejména pracující v důchodovém věku proti srsti, přesto jsem toho názoru, že by měly být důstojné důchody, zároveň možnost si přivydělat bez sankcí a negativistických následků pro všechny generace.

Rovněž naši ekonomiku nastartují i handicapovaní občané, kteří se v určitém období mohou cítit vytvářet hodnoty. Právě ti rovněž nesmějí být sankcionováni odebíráním invalidních důchodů a státních příspěvků.

Tady bohužel v naší zemi nefunguje dorovnání platů, příspěvků, starobních a invalidních důchodů do výše západních příjmů, proto náš národ živoří, i když si vzájemně nadává, ale nadávat by měl přesně na politiky, kteří tenhle hnusný stav způsobili.

Veřejnost se musí sjednotit proti bezpráví, nesmí nadávat na všechny pracující generace, musí zodpovědně převzít kormidlo budoucnosti naší země, aby i zdejší lidé pobírali západní platy, příspěvky, starobní a invalidní důchody.  

Nechť do úvahy a realizace připadají tzv. robotizace a odtajnění vyspělých technologií, digitalizace těchto technologií; adresné přerozdělování státního rozpočtu; snížení administrativy a byrokratizace; snížení daní a odvodů nízkopříjmovým a handicapovaným obyvatelům; zrušení obchodu s chudobou; státem regulované a kontrolované nájemné;  postavení lichvářů a lichvy mimo zákon; dotace a využití nadúrody ovoce a zeleniny; projekty čistoty měst a obcí, adresnost evropských dotací; včasné zaplacení státního dluhu atd.

Václav Kovalčík, Zlín

O ideálním státě i křesťanských církvích

Kdyby všechno fungovalo kvalitně, vlídně, solidárně a přátelsky, tak bychom viděli optimismus ohledně budoucnosti křesťanských církví a našeho národa. 

Jen mi je líto, když vidím skoro všude malou účast na bohoslužbách, když slyším ve zprávách o naší zemi, která má dopadnout ekonomicky hůř než Řecko v otázce předlužení - dost nešťastný výhled, dále pak hrozný pocit, když se dostanu do ulic města, tak na mě mají narážky individua, která mi vyčítají např., že fotím vitální letničky a dřeviny ve sněhu. 

Pak mě potkávají lidé bez domova, dále se ostatní občané v ulicích mračí, dle mého pohledu působí otráveně až zdecimovaně, někde si jeden muž stěžuje na drahé alimenty, které jej existenčně likvidují atd.

V neděli navštěvuji bohoslužby, kde hraji na varhany a klávesový nástroj, opravdu většinou malá účast. Kdybych byl politikem, tak bych jim postavil kostel a malou faru, pomáhal bych lidem, zvířatům a rostlinám, ale nějak ta konstelace dobrých hodnot v současnosti prohrává, hrozivá je i budoucnost národa i okolního světa na pozemském životě.

A proto tvořím, tvořím, publikuji na sociálních sítích, posílám své příspěvky do novin a časopisů, též na redakční weby, ale pořád mi svědomí říká, že je to jen nepatrnou kapkou v rozbouřeném moři. 

Navíc je mnoho věřících občanů bez církve, tím také, podle rozhlasu, procházel T. G. Masaryk, když byl velmi bádavý a vnímavý, ale někomu se to nehodilo do krámu. 

Něco podobného prožívám i já, když chci pomáhat lidem, národu, životnímu prostředí, když chci založit vlastní původní rodinu dle tradic, prostě bych měl co nejvíce vlastních dětí; rodiče a přátelé školy by se sdružovali, vzájemně si pomáhali. 

I když mám inzeráty, i když jsem aktivní, pořád vidím nezájem, apatii, jako kdyby byl dnešní, dříve prosperující národ, v otroctví, křesťané tomu říkají, že je v otroctví hříchu, a tak by to chtělo vysvobození, proto jsem chtěl všude kandidovat, ale rodiče, jimž chci pomoci a pomáhám, tuto myšlenku odmítají.

Chci pomáhat skutečným hodnotám dobra, poctivým a dobrosrdečným církvím a náboženským organizacím, chci zharmonizovat život v našem národě i okolním světě, neboť se zajímám o přírodu, společenské vědy, záhady a tajemství. 

Jsem otevřen novým objevům, které by mohly pomáhat a modernizovat stát. I umění by dostalo svůj prostor i svěží vítr do plachet. 

Choval bych více nádherných ještěrů a papoušků. Jo, to by byl opravdový život s nadějí na budoucí kvalitní období našeho státu, i církve by byly vnímány v tom lepším světle, než jsou dnes. 

Lidé v ulicích měst a obcích by byli skutečně šťastní a usměvaví, nestavěly by se věznice, všude by fungovalo super zdravotnictví, podporovala by se věda a výzkum, více lidí našeho národa by se rodilo, dále by se kvalitně dožívali rekordního věku - takovou budoucnost chci pro všechny lidi našeho národa, byli bychom i světovým jazykem, udržovali bychom i pokladnici zapomenutých jazyků a technologií. 

Nechci katastrofické scénáře našeho národa i okolního světa, jen chci všechno super, aby například leguáni byli krmeni ovocem a zeleninou v letních měsících třeba v ulicích našich měst a obcí.

Václav Kovalčík, Zlín

Cyklus duší všech vesmírných světů : Václav Kovalčík, Zlín

Splynutí samčí a samičí pohlavní buňky, výměna genetických informací, toť inspirace pokusit se najít vysvětlení, jak je to s duší žijícího organismu. Žena a muž mohou zastávat roli dvou duší, které můžeme považovat za jakési améby, které fungují při splynutí jako stanovení podílů dané firmy, či společnosti. 

Při výměně informací tak vzniká jiná bytost, která sice zdědila v určitém projevu informaci od svých rodičů. A tak vzniká další firma, či společnost se zastoupením a pozdějším projevem vloh a dispozic. Taktéž firemním způsobem fungují duše jako podílové améby, jež tvoří celkovou amébu potomka. 

U každého jednotlivce se vytváří ze dvou splynutých améb duší originální duše améba. Každý z nás tedy vlastní stoprocentní podíl duše, jenž je celkově složený z našich rodičů, kteří měli samozřejmě své předky. Systém převtělování funguje podílovým promícháváním podílů duší a vloh. 

Sice prostředí může pomoci vzplanout, lépe řečeno, vyniknout určitou část vlohy a duše, a potlačit jinou. V otázce původního bodu, z něhož vznikl uvedený vesmírný systém, musel tento počátek protnout čas a provést řezy daných poměrů, když počítáme úvodní duši tvůrce, která se rozdělila na více duší, jež spolu vytvářejí nové originální duše, kde je ve zlomcích zakódován vždy počátek. Jednou se můžeme k počátku vracet evolučně, anebo se prostě od něj oddalovat.

 Ti, kdož nemají dále potomky, jsou stále ve hře, i když to vypadá beznadějně. Mohou se vrátit do původní instance svým původním podílem a zbytek vlastní duše se promění třeba v ovlivňující prostředí, které ovlivňuje nás i ostatní organismy. Např. to morální a myšlenkové, čím dotyčný inspiroval svět, který přejímá hodnoty. 

Pokud by všechny organismy ve všech vesmírech najednou zahynuly, přestaly se množit, tak by se jejich originální části duší navrátily k té původní bodové. Pak by přetlak vlivu prostředí rozjel další vznik a rozvoj života ve všech vesmírech.

Václav Kovalčík, Zlín