Nerovnosti v cestovním zdravotním pojištění ve světě

 Ještě před rokem 1989, a též po něm, mnozí občané našeho národa cestovali bez cestovního zdravotního pojištění do okolního světa na vlastní riziko. Pak byly případy úrazů a zdravotních komplikací, tudíž dlužili, dodnes dluží astronomické částky za ošetření a hospitalizace.

Většinou si naši občané platí pojištění, když jedou někam daleko do zahraničí. 

Zato lidé, kteří prchají  z rozvojových a válečných zemí, často nemají toto pojištění. Riskují tak životy na vlastní pěst! Jak to pak dopadá, víme sami. Mnohdy se o zdravotní výlohy postarají neziskové organizace, anebo zdravotnictví evropských států "raději oželí" své pohledávky.

Stává se také, že Češi cestují do blízkého pohraničí sousedních zemí za nákupy. Když náš občan například zkolabuje bez dalšího cestovního zdravotního pojištění, tak jsou zas značné výlohy za ošetření, které musí uhradit! 

To jsme to v Evropské unii dopracovali, když zde nejsou automatické jistoty pro Evropany, pokud cestují do již zmíněného pohraničí sousední unijní země! To vnímám jako nešvar doby a unijního zdravotnického systému.

Panuje jakýsi nepoměr mezi vyspělým světem a rozvojovými zeměmi v této tematice. Český občan, či občan vyspělých zemí si to pojištění raději sjedná. Občané vyspělých států k tomu tedy přistupují zodpovědněji, protože například v exotických zemích se nachází například mnohem nebezpečnější organismy a nástrahy. To není vůbec legrace.

Pro rozvojové země by bylo nejlepší mít nejprve konstruktivní pořádek a pocit bezpečí, náboženskou svobodu, kde by žila mírumilovná vyznání a zdravý ateismus. Pak zlepšující se ekonomiku a zdravou přírodu a ekologii. Mnohdy zatvrzelé fundamentalismy tomuto směřování často nepřejí. Navíc vyspělé západní státy zamořují tamější přírodu a země často nebezpečnými odpady a válečným štvaním. Pak jsou uprchlické vlny pod taktovkou převaděčů, poté dennodenně kriminální dopady v zemích západní Evropy!

Vlastně jsem se zamyslel nad nepoměrem, co se týče cestovního zdravotního pojištění na cestách z obou stran vyspělého a rozvojového světa, též uvnitř Evropské unie. 

Existují však také zodpovědní cestovatelé z rozvojových zemí, kteří si cestovní zdravotní pojištění raději předem sjednají, když cestují třeba za studiem, či za prací, abych neházel všechny exotické země do jednoho pytle. 

Václav Kovalčík, Zlín

Křesťanská víra ve "vyspělé" době super-moderních technologií

Křesťanská víra ohledně známé okolnosti milovat své nepřátele počítá s kvalitním posmrtným životem pro své věrné, také konstelace a okolnosti pracují, že se tzv. nepřátelé víry dostanou sami do pastí svých hříchů, že se nakonec z uvedených zkušeností obrátí na křesťanskou víru.

Když se vezme běh času, tak ten vývoj mnohdy v určitých fázích nevypadá vůbec dobře, existencionálně se jej lidé snaží přežít, jako by měli přežít bouři, po níž nastane vyjasnění, reflexe a sebereflexe - bilance a zúčtování.

Zároveň dojde snadno k pochopení souvislostí minulých, přítomných, třeba i budoucího úkolu v rámci doby.

Lidé mnohdy čekají na spravedlnost, ale ta dlouho nepřichází, až je to utrpení nekonečné. Světové, národní a individuální konstelace se záludně míchají, že už se stávají nepřehlednými až chaotickými.

Mnozí lidé to řeší životem v duchu víry, děláním co jim opravdu jde, v čem jsou dobří a prospěšní sobě a svým blízkým, rodině i přátelům. I tak mohou přežít uvedený nehostinný čas.

Člověk dennodenně kráčí mezi myšlenkou zřeknout se všeho pozemského, jít stoprocentně za Kristem, anebo tu dobu nějak prožít v rámci cností a neřestí, "relativním rozumem."

Často se pohybujeme mezi pravdou relativní a absolutní. Možná absolutní pravda je o uznání jediné té "správné" pravdy - tak to vnímají dogmatici, ale lidský život prochází též zkouškami absurdními. 

Nad absurdními zkouškami, jestli jsme zareagovali správně, či chybně, můžeme třeba psát dlouhé traktáty, přitom moderní doba 21. století přináší například nástrahy např. virtuálních seznamovacích a finančních podvodů a podrazů!

Virtuální svět se tak snadno stává šiřitelem zla a kriminality, a tak se dostáváme do fáze, kdy už člověk člověku nevěří ani pozdrav! 

Možná jsou mé myšlenky konspirace, pohádky, sci-fi, anebo zažitými různými zkušenostmi. Proto neházejme konstruktivní pravdy, zkušenosti a názory do "odpadkového koše!"

Václav Kovalčík, Zlín