Křesťanská víra ve "vyspělé" době super-moderních technologií

Křesťanská víra ohledně známé okolnosti milovat své nepřátele počítá s kvalitním posmrtným životem pro své věrné, také konstelace a okolnosti pracují, že se tzv. nepřátelé víry dostanou sami do pastí svých hříchů, že se nakonec z uvedených zkušeností obrátí na křesťanskou víru.

Když se vezme běh času, tak ten vývoj mnohdy v určitých fázích nevypadá vůbec dobře, existencionálně se jej lidé snaží přežít, jako by měli přežít bouři, po níž nastane vyjasnění, reflexe a sebereflexe - bilance a zúčtování.

Zároveň dojde snadno k pochopení souvislostí minulých, přítomných, třeba i budoucího úkolu v rámci doby.

Lidé mnohdy čekají na spravedlnost, ale ta dlouho nepřichází, až je to utrpení nekonečné. Světové, národní a individuální konstelace se záludně míchají, že už se stávají nepřehlednými až chaotickými.

Mnozí lidé to řeší životem v duchu víry, děláním co jim opravdu jde, v čem jsou dobří a prospěšní sobě a svým blízkým, rodině i přátelům. I tak mohou přežít uvedený nehostinný čas.

Člověk dennodenně kráčí mezi myšlenkou zřeknout se všeho pozemského, jít stoprocentně za Kristem, anebo tu dobu nějak prožít v rámci cností a neřestí, "relativním rozumem."

Často se pohybujeme mezi pravdou relativní a absolutní. Možná absolutní pravda je o uznání jediné té "správné" pravdy - tak to vnímají dogmatici, ale lidský život prochází též zkouškami absurdními. 

Nad absurdními zkouškami, jestli jsme zareagovali správně, či chybně, můžeme třeba psát dlouhé traktáty, přitom moderní doba 21. století přináší například nástrahy např. virtuálních seznamovacích a finančních podvodů a podrazů!

Virtuální svět se tak snadno stává šiřitelem zla a kriminality, a tak se dostáváme do fáze, kdy už člověk člověku nevěří ani pozdrav! 

Možná jsou mé myšlenky konspirace, pohádky, sci-fi, anebo zažitými různými zkušenostmi. Proto neházejme konstruktivní pravdy, zkušenosti a názory do "odpadkového koše!"

Václav Kovalčík, Zlín

Zemědělství a zahradnictví jako sprostý pojem v našem národě, a to neprávem!

Naše republika krutě doplatila na hanobení a degradování oboru zemědělství a zahradnictví - viz vandalismus, nechutné poznámky typu "hnojárna," pohrdání touto těžkou a důležitou prací v sídlech a krajině, špatná výchova následujících generací!

Bohužel si společnost schválně vychovává "sociopaty a psychopaty," kteří jenom ubližují lidem vytvářejícím pro život a přežití cenné hodnoty a komodity. 

Právě zemědělci jsou důležití pro naši soběstačnost a potravinovou nezávislost, ale všechno se raději řeší dovozem z destinací vzdálených několik tisíc kilometrů, což je špatně!

Zemědělství a zahradnictví jest neprávem nazýváno špinavou prací! V naší společnosti to vypadá dosti tragicky, kdy se raději dotují problémoví a kriminály horem dolem!

Trpí tím opět zemědělství a zahradnictví - viz zničený mobiliář, pohozené odpadky, polámané keře a stromy, např. pokálené altánky, krádeže zemědělské úrody a chovaných zvířat atd.

Jsem toho názoru, že nesmíme býti skládkou odpadů a montovnou na zelených loukách.

A proto je třeba vyzdvihnout morálku ve společnosti k respektu k přírodním hodnotám, strategickým životně důležitým povoláním a k estetickému krásnu. Tam to všechno má začínat a nadále pokračovat v dějinách našeho národa.

Václav Kovalčík Zlín

Lidské nitro mnoha poctivých povolání

Člověk může mít ve svém nitru ohledně dobra mnoho poctivých povolání, jenže počítání vše na tituly, mamon a peníze degradují dobrého člověka jako takového ohledně vnímání ze strany pozemského světa. 

Někdo zas může býti vzdělaný, že si všechno najde na internetu a přímo zrealizuje. Někdo je zase skvělý umělec, ale těžko vyhraje nějakou amatérskou i prestižní soutěž. Někdo dává lidem cenné rady do života, pomáhá svým bližním, ale není titulovaným lékařem, psychologem, teologem, učitelem atd.!

Dneska se na dobrovolnictví pohlíží jako na povolání neatraktivní. Těmito předsudky trpí lidé, kteří chtějí šířit dobro a osvětu za každého režimu. Nemají zrovna ministerské a poslanecké platy, jen tu touhu vynikat, přijmout přívětivou a hřejivou slovní kritiku, ale mnohdy se děje úplný opak!

V současnosti se už nehraje bez titulů, diplomů, mamonu a majetnických sklonů za každou cenu. I láska se vytrácí v tomto krizovém století a prokletí! 

V naší zemi bohužel panuje fenomén - získejme vysokoškoláka a středoškoláka za každou cenu, vždyť jsou na to štědré příspěvky! Pak je málo řemeslníků, jsou přehlcené zakázky a objednávky na několik měsíců i let dopředu!

Náš stát trpí krizí, protože si nedovede vážit dobrovolníků a pracujících; dobrých, poctivých a obyčejných lidí. To, co bylo zaseto profesně, je nyní trpce sklízeno ve formě kyselých plodů. 

Díváme se na profily a tváře lidí jen tak povrchně, ale do hloubky vůbec nevidíme. I když je člověk "na částečné cestě" vynikat v povolání, tak společnost často hledí na něj jako na nedovzdělaného, přestože platí, že lidská bytost se má celoživotně vzdělávat. Jsem toho názoru, že i to "amatérství" v dobrém a poctivém by se mělo v životě každého z nás počítat.

Václav Kovalčík, Zlín