Pohybujeme se
v době plných sportovních výkonů, které na první pohled vypadají
atraktivně, na druhé straně v sobě skrývají rizika, co se týče přítomnosti
zakázaných látek v lidském organismu. Mnoho sportovců a sportovkyň muselo
vrátit své medaile, poté se rozloučit s kariérou.
Přitom by
stačilo dané komisi předložit pravdivý seznam léků a doplňků v pravý čas.
Komise by pak rozhodla, zda má jít nominovaný sportovec na olympiádu, či
mistrovství, anebo se nezúčastnit.
Jsem toho
názoru, že pravdivým přiznáním daných látek by se zabránilo mediálním aférám,
ale komise to bohužel nechávají až na poslední chvíli. Pravda se totiž objeví
„pět minut po dvanácté,“ což je příliš pozdě, přitom by stačilo, aby se pravda
objevila „5 minut před dvanáctou.“
Vzájemná
spolupráce sportovců a komisí je tedy zapotřebí. Přiznáním léků a doplňků by se
ještě před závodem vyřkl ortel, zda má sportovec, či sportovkyně nastoupit na
závod, anebo jej povinně vynechat.
Možná to zní
příliš komplikovaně, ale důležitá je prevence, která vede k jednoduchosti
a přehledu o daných sportovcích, co konkrétně užívají za látky. Kontrola
dopingu by byla tedy „5 minut před dvanáctou“ a těsně před závodem. Aktualizace
léků a doplňků předem by byla samozřejmě povinná.
Myslím, že by
se sportovní svět „odnaučil“ klamat a podvádět, navíc by se výrazně snížil
počet dopingových afér různé povahy. Stačí jen zájem sportovců a daných komisí
o „fair play.“
Václav Kovalčík
