Zobrazují se příspěvky se štítkemsoutěž. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemsoutěž. Zobrazit všechny příspěvky

úterý 27. října 2015

Můj faktorový sen



V jedné moderní budově, která pohltila barokní kostel, má probíhat casting soutěže X faktor. A tak váhám, zda se mám se svým  připraveným repertoárem ukázat před televizními diváky České i Slovenské republiky.

Jednou se mi chce, podruhé se mi nechce, neboť mám obavu, že můj projev nebude pochopen porotou. Pomalu vcházím do moderní budovy, jenže se v ní objevuje portál barokního kostela, v němž se děje něco hudebního.

Malé děti hrají a zpívají, jde jim to, jak by řekl klasik, lidově vzhledem k věku. Lezu po schodech na kůr, kde jsou zachovalé středně velké píšťalové varhany. Chci pozorovat chování zdejší poroty.

Najednou se kloužu upravenou stěnovou klouzačkou rovnou na řadu. Čím více se blížím k pódiu, tím víc mám trému z obávané poroty! Nechci se dostat do hvězdné pěchoty! To by byl můj drastický konec! Zároveň mám výčitky, že jsem zde nezkusil štěstí, co se týče populární hudby!
 
Václav Kovalčík

středa 21. října 2015

Zákulisí sportovní



Kulatá Země v úplném znění
Vyhrává sportovec bohaté jmění

Jaký to nepoměr třídami vládne!
Běžný občan nevydělá na tisíc let dopředu!

Točí se peníze – hamižnost táhne!
Ve světě sportovním korupce páchne!

čtvrtek 9. července 2015

Ekonomika



Rosteme ekonomikou – zrajeme též
Hrajeme s ní dravý sport

Někdo vyhrává
jiný zas tratí

Nechť se bída navždy ztratí
Mafie patří na smetiště dějinné!

pondělí 22. června 2015

Můj soutěžní sen



Ocitáme se na jedné školní akci, kde soutěžíme ve svých kuchařských a inteligentních dovednostech. Máme za úkol připravit co nejchutnější a nejoriginálnější jídlo, poté splnit několik kvízů. Bohužel nemám dost potravin, neboť byly dříve rozebrány, a tak míchám zelí s prejtem, abych vytvořil jakýsi náznak podivuhodného cukroví. Nic jiného mi nezbývá, také v dalších úkolech si nejsem jistý, protože byly rovněž rozebrány. 

A proto si přeji, aby tahle „komedie“ skončila! Náš pobyt se blíží k vytouženému konci. Na místě je dlouho očekávané vyhlášení výsledků. Mně už je to úplně jedno, jak to dopadne. Již se vidím v pohodlí svého domova.

Najednou mě neznámá síla dotáhne do areálu zkrachovalých železáren a oceláren. Vše je najednou na spadnutí. Beznadějně se procházím tímhle prostorem, ale nemohu odtud uniknout. Jakmile ujdu několik kilometrů, zkrachovalý podnik ne a ne zmizet. Jsem tedy v zajetí nebezpečného kouzla, které již pohltilo několik podnikatelů a podniků v naší zemi.
 
Václav Kovalčík