Vesmírný háv: Václav Kovalčík, Zlín

V hluboké noci

přikrývku svou

postel mám

a já se vpravdě táži

ptám:

Nalezneme planetu

další Zemi k životu?

Pohádky vypráví měsíček stříbrný

tak těžce zkoušený

extrémy v teplotách!

Usínám

chráněn

vesmírným 

hávem

pod střechou posvátnou

zářících sluncí 

hvězd

Noc

Pod hvězdami lunou

mé myšlenky dál plynou

Pod hvězdami Měsícem

spím a bývám osvícen

Milostí noc poklad jest

v podvědomí zpráva zvěst

pohádkou se odívá

Návštěva hvězdárny a planetária: Václav Kovalčík, Zlín

 Anotace: "Mnozí žáci a studenti se mnohdy obávají vnést dotaz na něco, mají asi strach a trému, anebo z jiných důvodů, často tragických až patologických."

Kdysi dávno jsme v našem dětském věku navštívili hvězdárnu a planetárium. Zhlédli nádherné snímky vesmírných planet, souhvězdí a galaxií. Místní zaměstnanci nám vyprávěli o pokročilé vědě a technice. Ukázali nám zdejší přístroje a vybavení. 

Všechno příjemné, ale děti se polohlasitě bavily, byly mírně až středně nezvladatelné. Jen já jsem tu krásu vesmíru vnímal, a plnými doušky naslouchal každému slovu přednášejících pracovníků hvězdárny a planetária. Pak to skončilo, a nastalo zúčtování. "Máte nějaké dotazy?" Zeptala se jedna přednášející. Všichni mlčeli, báli se zeptat na něco, mezi dětmi strach z posměchu a šikany ze strany ostatních spolužáků! 

Nastalo a trvalo dlouhé hrobové ticho! Paní profesorka fyziky Junová zadala všem napsat referát, o čem se prostě tady ty bojácné a zlobivé děti dozvěděly. Též já spadl do náruče strachu zeptat se na něco ohledně vesmíru, i když jsem byl hodný a vnímavý. Byl to možná domácí úkol přínosný, ale strávit nad tím doma následující celé odpoledne a večer po vyučování se mi opravdu nechtělo! A proto platí moudrý výrok: Líná huba, žádné dotazy, referát pro všechny úplně jistý.

A proto kolektivní vina dokáže být "sviňa!"

Václav Kovalčík, Zlín

Vesmírem: Václav Kovalčík, Zlín

Na potvoru nehostinná

světelných let vzdálená!

První jest nadějí 

na život náš

podruhé beznaděj

smete vždy ze stolu

vědecký objev snů

Biorytmus tří sluncí

na planetě žít?

To bychom museli

jistoty mít

vesmírnou lodí plout

rapidní rychlostí

světelný věk

Vánoce s republikou: Václav Kovalčík, Zlín

Anotace: Báseň až o Vánocích...

Vánoce slaví s republikou

tralalala stromečky

Stromečky slaví s republikou

tralalala domečky

Domečky slaví s republikou

rodiny to pohoda

Rodiny slaví s republikou

tralalala hvězdičky

Hvězdičky slaví s republikou

tralalala Boží lid

„I Slunce může mít svou atmosféru!“

Reaguji na článek zpráv o vyslání sondy až ke sluneční koróně, aby se prý zjistilo, proč naše planeta prochází drastickými změnami klimatu.

Dle mého názoru si Slunce zařizuje své vesmírné právo na svou atmosféru, která je typická výskytem ionizovaných částic, proto tak vysoké teploty v koróně, proto tak vysoké teplotní rozdíly ve sférách Slunce.

Jsem toho názoru, že mnohem vyšší teploty ve vnějších sférách jsou způsobeny právě již zmíněnou ionizací, která je svým způsobem hnacím pohybem vysoké teploty a zároveň „kotelního“ vytápění, dále drobné částice (fotony) se mohou vzájemně bít.

To všechno způsobuje tradičně-netradiční fyzikální fungování. Řeč je také o štěpení určitých částic a uvolňování energie, která se kumuluje a kumuluje, což se podobá rozjetému jadernému reaktoru, jenž funguje miliardy let.

Vysvětlení extrémních klimatických změn na Zemi také hledejme v civilizaci člověka. Dále jsem toho názoru, i když nepopulárního, že se Slunce po všech extrémních procesech může přeměnit v planetu, ale chce to pro něj delší čas, neboť vesmír je nevyzpytatelný a mnohem kreativnější, než si myslíme.

Václav Kovalčík, Zlín

Dogmatici v umění

Anotace: Dogmatici v umění škodí lidem doma i ve světě!

Viz různé soutěže ach zmanipulované soutěže

pak si národ stěžuje

že umění jde do sraček!

Rád bych to změnil k lepšímu změnil

dogmatici ukrutní likvidují naši Zemi

V boji se nacházím v partyzánském boji

příliš osamocen

přesto chci býti prezidentem téhle republiky

vystavovat díla pro bližní potřebné

mým posláním jest a bude

Což takhle podpořit almanach tvůrčí

almanach snů!?

Aféry kolem dopingu nemusejí vůbec být!

Pohybujeme se v době plných sportovních výkonů, které na první pohled vypadají atraktivně, na druhé straně v sobě skrývají rizika, co se týče přítomnosti zakázaných látek v lidském organismu. Mnoho sportovců a sportovkyň muselo vrátit své medaile, poté se rozloučit s kariérou.

Přitom by stačilo dané komisi předložit pravdivý seznam léků a doplňků v pravý čas. Komise by pak rozhodla, zda má jít nominovaný sportovec na olympiádu, či mistrovství, anebo se nezúčastnit.

Jsem toho názoru, že pravdivým přiznáním daných látek by se zabránilo mediálním aférám, ale komise to bohužel nechávají až na poslední chvíli. Pravda se totiž objeví „pět minut po dvanácté,“ což je příliš pozdě, přitom by stačilo, aby se pravda objevila „5 minut před dvanáctou.“

Vzájemná spolupráce sportovců a komisí je tedy zapotřebí. Přiznáním léků a doplňků by se ještě před závodem vyřkl ortel, zda má sportovec, či sportovkyně nastoupit na závod, anebo jej povinně vynechat.

Možná to zní příliš komplikovaně, ale důležitá je prevence, která vede k jednoduchosti a přehledu o daných sportovcích, co konkrétně užívají za látky. Kontrola dopingu by byla tedy „5 minut před dvanáctou“ a těsně před závodem. Aktualizace léků a doplňků předem by byla samozřejmě povinná.  

Myslím, že by se sportovní svět „odnaučil“ klamat a podvádět, navíc by se výrazně snížil počet dopingových afér různé povahy. Stačí jen zájem sportovců a daných komisí o „fair play.“

 
Václav Kovalčík

(Ne)konečný vesmír a jeho existence

Na televizních stanicích Prima Zoom a KINOSVĚT jsem zhlédl pořady o vesmíru. V prvním případě se řešil, kam až zasahuje, jaký má asi tvar - viz modely dvanáctistěnu, pěny kapučína, anebo bublin z bublifuku apod. Druhá televizní stanice popisovala jeho chování a směřování.

Došlo ke zjištění, že vesmír, jako takový, se rozpíná, že se postupem času blíží tepelná smrt. Zejména temná energie hraje v tom významnou, i když nepříznivou, roli. Rozpínáním veškerého prostoru tak způsobuje postupné vzdalování hvězd, planet a galaxií. Pro planetu Zemi by hrozila ztráta Slunce, sousedních planet, hvězdného nebe atd.

 Proti temné energii však vystupuje gravitace a temná hmota. Z celkové rozvahy (grafu) mezi těmito aktéry skutečně převládá vliv temné energie. Rozpínající vesmír může fungovat jako nafukující se balónek. Jednoho dne všechno „praskne,“ tak jako při známém jevu. To by bylo pro celkový stav osudovým!

Myslím si, že rozpínání vesmíru není zas tak černobílé, neboť se hvězdy, galaxie a černé díry mohou bránit svým „odbojem“ proti celkovému „nepříznivému“ vývoji. Proto dochází k častým explozím, přeměnám na různé formy galaxií a hvězd. Lze vzít v potaz chování černých děr, které se jednoho dne přesytí a svůj obsah vyvrhnou. Žhavé hvězdné záblesky a tepelné přeměny hvězd v blízkosti snad vyrovnávají tenhle nepříznivý stav. Působí jako „partyzánský“ odboj, jenž má alespoň oddálit temnou a mrazivou katastrofu.

Můžeme sice použít snad celkový výsledek o rozpínání vesmíru, anebo zmapovat jednotlivé lokace, v nichž dochází k opačným jevům - ke shlukování daných částí, v nichž gravitace bojuje proti rozpínání (proti temné energii).

Někdy se zamýšlím o trvání „nekonečného“ vesmíru, jenž vlastně mohl vzniknout několikrát. Nemusí být automaticky jeho stáří 13 mld. let, ale jednalo by se o mnohem starší shluk generací vesmírů. Již uvedené generace by vytvářely svůj rodokmen, stejně tak zdejší život i neživot. Chovaly by se jako organismy.

Nemusí být však vyloučeno sousedství různých vesmírů v různých fázích - tak jako u sousedských vztahů. Vesmír může fungovat jako ekologické vztahy, stejně tak společenské, kde jsou pokojní, spojenci, rivalové a další aktéři. Dále pak může fungovat genealogicky – od svých počátků až po své konce, poté třeba znovu. Od bodu(ů) přes rozpínání, shlukování až k dalšímu bodu, či bodům apod. Vesmír se hypoteticky může též rozmnožovat.

 Inteligentní a neinteligentní životy mohly být daleko dříve, dalo by se říci, ještě před velkým třeskem - před předchozím zánikem. Prožívaly různé fáze a okamžiky vesmíru třeba až do jednoho osudového bodu s obrovskou hmotností, jenž explodoval a začal se opět rozpínat.

 
Václav Kovalčík