Živý hrachor, plotem pnoucí, leguána okouzluje, k tomu růže červená příjemně si zanotuje s denivkou i maliníkem.
Do toho pak vejde slunce skrz sluncovku kalifornskou, která zhlédne cínii, jak se kochá zahradou, když horká růže vystavuje, nad floxem se vytahuje.
A tak včelka pilná letí, letí, na žlutou růži pohnutou. Všechno píše, odkaz, slova -lichořeřišnice - toť kronikář věrný: znova.
Jen v detailech vzpomíná cínii jinou, též vysuté lilie nádherné v truhlíku horkém a plastovém, nechť flóru obdaří nebeský
deštík po náročných vedrech léta, atmosféra neodlétá, zůstane v nás tvůrčí věk.
