Ještěří kompozice: Václav Kovalčík, červenec 2023, Zlín

 

Můj odložený sen

Anotace: "O mém nedávném snu, který se mi zdál. Týká se na chvíli návratu domů z mých studií, zároveň se mi zde z pátku na sobotu zdá velmi zajímavý a poučný sen." 

Uběhl jeden z vyučovacích týdnů na jedné univerzitě. Právě se ocitám v mrazivém prosincovém čase. Absolvoval jsem dalekou zimní cestu, abych prožil víkend doma s rodinou, jen toho učení se za týden navalilo ještě více.

Ocitám před vchodovými dveřmi, které odemykám, abych se dostal do našeho bytu. Historická památka Husova sboru v Náchodě se kříží s ostravskou Kmetskou 18 - adresou mého dětství.

Kdoví jestli stihnu něco v sobotu pro tu školu a své vzdělání udělat. Je pozdní mrazivá zimní noc, a já možná zaspím následující víkendový den, a učení půjde někam do neznáma!

Zdá se mi totiž sen, že se neznámé děti při výuce hudební nauky zároveň učí potravinové soběstačnosti. Učí se, jak zužitkovat úrodu, zavařovat ovoce a zeleninu, dále různé výtečné recepty domácích jídel, i když skromných.

Jak už to bývá, asi jsem prospal, vlastně zaspal, i sobotní den, a učení a příprava na následující týden do školy šly do kytek! Co teď? Ještě zbývá neděle, kterou si nechci nechat pokazit. A co teprve pondělí?

Václav Kovalčík, Zlín

Na Vánoce i po Vánocích: Václav Kovalčík, Zlín

Napadl nevěstin bělostný sníh

Silnice chodníky ulice bílé

stromy a keře zdobící 

Vánoční umění 

přímo až mrazí!

Ruch sídel měst zavládne nám

ničící posypem výfuky 

tající chrám!

Nový Rok

zimní 

lednová scéna

možná se navrátí ledová změna

anebo jarní styl zrození

ptactva zpěv rozezní

květenu probudí

život i čas

Náš Agi a listopadový večer: Václav Kovalčík, Zlín

Padá listí stále venku

Agi doma v teráriu

vyčkává nám

až se rok přelomí

v konstelaci venčení

slunění a letnění

Opět budem zrozeni

jak se dá do kupy

období australské

zahrádky chalupy

To bude pohledů

ještěrky pohádka

teplého jara

léta časného podzimu

Máme to vidinu

nekončí nám příběh děj

Agičku můj

radost měj!

Můj luzenský sen

Anotace: "O mém nedávném snu, který se mi zdál. Týká se osobního života, emigrantů, varhanického kurzu, levice i jedné nezaplacené pokuty v italské části Švýcarska atd.."

Ocitám se znovu po dlouhé době v italské části Švýcarska. Ve městě Luzenu se totiž v létě koná varhanický kurz církve. O tento kurz mám ze začátku zájem, prohlížíme si kostely, chrámy, dokonce centrum města, jenže se mi stane jedna hrozná věc. 

Cestuji starým Ikarem, náhle zjišťuji, že jsem si zapomněl koupit a označit novou jízdenku, v kapse mám jen prošlý doklad. Místní revizor kontroluje všechny cestující rychle a nemilosrdně, jako by se rychle sklízel pole lán. 

Přichází na mě řada, a já mu ukazuji svou prošlou jízdenku. Revizor mi dává najevo, že budu muset uhradit pokutu ve výši 49 Švýcarských Franků. Vystavuje mi složenku. Tak mám o radost míň, neboť je to zvláštní a potupná situace. Již asi nikdy nebudu cestovat tímhle mohutným autobusem. O varhanický kurz a nacvičování přestávám mít zájem.

Navštěvuji raději své přátele, kteří emigrovali z České republiky. Jednou nádhernou Karosou cestuji do výšin švýcarských hor. Ocitám se na jednom zámečku, kde žije můj kamarád Jindra a jeho manželka  Jindra. Oba věnovali svůj životní čas osvětě, pravdě a spravedlnosti ve světě. Oba členové KSČM, kteří emigrovali z České republiky, pořád pomáhají dalším levicovým i jiným emigrantům. Dělají velmi záslužnou činnost. Ze zámku se společně díváme do krajiny, jež vytváří v tuto chvíli spíše podzimní krásy. Připomínáme si naše doby štěstí, též životních zkoušek. Pijeme kávu, čaj, jíme jahody, maliny, borůvky a melouny. Je to nádherné setkání.

Pak se v hluboké noci vracím do Luzenu, kde raději bydlím v jedné organizaci, která rovněž emigrovala z České republiky. Tato organizace se jmenuje Centrum aktivního přátelství. Bydlím v jedné bílé venkovské věži. Na zkoušky varhanického kurzu už vůbec nechodím. Pokutu 49 Švýcarských Franků stále nestíhám za povedený Ikarus zaplatit. Opět se setkávám s hodnou paní, která také musela emigrovat. Jmenuje se Olga. Pracuje právě zde velmi obětavě, také vzpomíná, jaké to bylo v České republice. A proto jsem si udělal na zítřek plán, že se vydám následující den do centra Luzenu, abych konečně zaplatil tu hloupou pokutu za povedený Ikarus. 

Z centra se stává jedno zanedbané náměstí, jež připomíná české náměstí z 90. let 20. století. Najednou mě a další lidi poblíž nějaká mafie žene do muzea egyptských obrazů a soch. Jsme přinuceni si lehnout na zem. Pachatelům jde, jak jsem se později dozvěděl o nějaké zakleté dílo, které by mělo přivést světovou katastrofu na Zemi. Personál muzea nestačí vůbec reagovat. Zadním východem se mi podaří odplazit do bezpečí, ale to už venku začíná pršet. Opět jsem nestačil zaplatit pokutu za ten povedený Ikarus.

Situace se podobá deštivému Armagedonu. Nikdo nic nehlásí, švýcarské úřady zaspaly! A tak se snažím vysvobodit mnoho neznámých lidí, jež vidím úplně poprvé. Zároveň hovořím svou lámanou italštinou, až je mi líto, že ve svých 40 letech života jsem vůbec nezaložil rodinu, nepěstoval bohulibé harmonické vztahy s nejbližšími a rodinou. Oslovuji a varuji více a více lidí. A tak hromadně opouštějí své domovy též sympatické ženy a slečny. Asi není čas na děkování za záchranu životů. Tohle vše se podobá stěhování národů. Kalná voda se roztahuje všude, též do těžebních kráterů, a já utíkám, varuji okolní svět před katastrofou, i když jsem ještě nezaplatil pokutu za ten povedený Ikarus. Co dělají členové varhanického kurzu a církve? Co dělají emigranti různých názorů i pohledů? Co dělají teď nádherné ženy a slečny v této době? Co dělají pracovníci a lidé bohulibých organizací? Utíkají před katastrofou tak jako já.

Václav Kovalčík, Zlín

Náš Agi prezidentem republiky: Václav Kovalčík, Zlín

Není téměř koho volit!

Náš Agi by to zachránil!

Hlava státu ještěří

v pravdě věci prověří

Země by vzkvétala

nádherná vlast

Agiho srdečnost 

přáníčko v nás

Dezinformace: Václav Kovalčík, Zlín

 Dezinformace

to jsou vlastně pohádky

o šťastném 

anebo špatném konci

někdy i skutečné

Dezinformace

to jest sci-fi žánr

též love story

na pokračování

Dezinformace

to jsou knihy

příběhy

k pobavení

i nostalgii

Dezinformace

si tedy zaslouží

Nobelovu cenu

za literaturu

Můj nejistý sen před bouří

Anotace: "O mém nedávném snu, který se mi zdál. Týká se současnosti, možné budoucnosti, návratu do dětství."

Dnes jsem chtěl přijet do Prahy, abych se zúčastnil prvních seminářů na Husitské teologické fakultě. Také můj kamarád měl na stejné místo namířeno, aby zde vychutnal zdejší atmosféru, též něco zajistil kolem církevního týdeníku a nakladatelství.

Vlak projíždí krajinou, všechno bez problémů, ale najednou jsme vyvrženi do stepní krajiny, a tak se nám vzdaluje již zmíněné teologické studium nejistotou.

Podobáme se neorganizovaným aktérům neznámé stolní hry. Mladší generace nám vyčítají, že to vůbec neumíme hrát. Figurky vytvářejí a posouvají města na hracím poli.

Zároveň se ocitám ve vyčerpaném podzimu ve Slezské Ostravě na Kmetské 18, mém bydlišti v dětství, kde se jen z nejistoty mlčí. Kdoví jestli nastanou další roční období. 

To ticho je až nakažlivé nejistým čekáním před bouří. Jen Husitská teologická fakulta jest úplně vzdáleným pojmem.

Václav Kovalčík, Zlín

Můj lázeňský sen

Anotace: "O mém nedávném snu, který se mi zdál. Týká se symbolického dobového vývoje času i společnosti."

Ocitám se v jednom lázeňském objektu, jenž je obklopen zdravou a nádhernou přírodou a krajinou. Kámen úrazu je ten, že zde panuje herní volnočasová nálada na lodě a piráty.

Moje loď chce tuto nesmyslnou hru ukončit, a tak rychle útočí na své protivníky. Vpluje do větší pirátské lodi! Není to pro mě jisté, nakonec zjistím, že jsem nezvítězil, neboť nelze tak úplně bojovat proti proudu času a doby.

Ocitám se v bývalém Husově sboru, jenž přišel o svou věž s nápisem: "Pravda vítězí!" Jen dolní část památky zůstává, je totiž přizpůsobena pro budhistické obřady.

Na zahrádce spatřím dívku, jež staví hráze proti povodním, neboť Raisovou ulicí v Náchodě protéká asijská řeka Mekong, která odnáší vše, na co přijde. 

Mnoho lidí již odjelo autobusy do vyšších sfér, jen já a dívka statečně bráníme budhistický chrám, dříve husitský, před živelnou zkázou a pohromou.

Václav Kovalčík, Zlín

Beseda pro Agamečku: Václav Kovalčík, Zlín

Budeme si všichni zpívat s Agamečkou vousatou

Budeme se spolu dívat s Agamečkou vousatou

Budeme si spolu hrát s Agamečkou povídat

S pohádkou i písničkou máme radost velikou

S Agamečkou slavné chvíle zpívejme si děti milé

S pohádkou i písničkou zpívejme si pro radost

Budeme si všichni zpívat s Agamečkou vousatou

Budeme se spolu dívat s Agamečkou vousatou

Budeme si spolu hrát s Agamečkou povídat

S pohádkou i písničkou máme radost velikou

Květů plodů šťastná doba zpívejme si zas a znova

S pohádkou i písničkou zpívejme si pro radost

Budeme si všichni zpívat s Agamečkou vousatou

Budeme se spolu dívat s Agamečkou vousatou

Budeme si spolu hrát s Agamečkou povídat

S pohádkou i písničkou máme radost velikou

Agamečka a stín: Václav Kovalčík, Zlín

Klepe na sklo 

ťuky ťuk 

Agamečka v letním duchu

Otevírám terárium 

vylézá mi na ruku

až na rameno vyšplhá ještěrka to zvědavá

po zádech se sklouzne šup po posteli chodí jen

na zem touží skočit sama 

pomáhám jí přistát 

bezpečné přistát 

po koberci běžící stále touží objevovat nový krásný milý svět 

pavoučka si očichá 

náhle se objeví stín neznámého ještěra Agamečka ťuká ťuká na přítele asi z dávných dob 

z počátku netuší že se tvoří její stín dle světelných zákonů 

na vrcholek prádla leze mi ještěrka turistka mladá

několikrát běhá po koberci běhá 

toužící se spřátelit se záhadným ještěrem 

Naše holka vousatá hledá další další kout aby se mi schovala

 já ji našel právě včas

opatrně uchopil a do terária přenesl

stále šťastná vyhřívá se pod světelnou lampičkou v duchu si promítá nádherný výlet dobrodružství ještěří

Můj tulipánový sen: Václav Kovalčík, Zlín

Ocitám se ve škole, skleslý a s osudem smířený, sedím sám v lavici, neboť nastal konec školního roku, zároveň poslední okamžik na této škole, kterou nejen z důvodu propadnutí z matematiky opouštím, ale na základě vlastních výčitek. Jako první dostávám své vysvědčení, loučím se a odcházím. 

Ze školy a cestou jdu pomalou chůzí smutným až nostalgickým tempem, všechno kvete a zelená se, dokonce na konci června vidím z autobusové zastávky výhled na žluté tulipány. 

Nejednou spatřím, jak ke mně spěchá průvod spolužáků a spolužaček v čele s blonďatou třídní, která vždycky toužila, abych měl vyznamenání, aby se se mnou rozloučili. Vyměňujeme si pár hezkých slov, jenže autobus přijíždí, musím do něj nastoupit, abych opustil navždy kraj žlutých tulipánů, které kvetou na konci června v den mého vysvědčení. 

Zjišťuji, že mí rodiče získali malý statek, vcházím tedy do něj, v tu chvíli mě přivítal zelený leguán, jenž vycházel ze slepičího kurníku, chtěl jsem si jej rukou pohladit, ale on cupital sem a tam rovnou do interiéru za mými rodiči. Všude skvělá nálada, a my s bratrem naplánovali dobrodružný výlet na haldu, kde byl připravený stan.

Jakmile jsme přišli k našemu koženému příbytku, tak jsme slyšeli nějaké výstřely. To byli nejspíš haldoví myslivci, kteří střežili tuto zakázanou zónu.

My zanechali stan, alespoň jej zamaskovali, rozprchli se co nejdál každý zvlášť.

Já se ocitl na jednom malebném moderním mostě, nad nímž si mraky pohrávaly se sluncem. Z nebeských výšin se ozvalo: "Tak kde opět budeš studovat po letních prázdninách?"

Agamečka sportovkyní: Václav Kovalčík

Pacičkami na mě mává, ťuká na sklo terária,

abychom si šli spolu hrát.

Otevírám dveře do ještěřího domečku, beru Agamečku do rukou,

ještěrka mi ihned běží na rameno, pak kolem krku na další rameno,

poté se odváží mými zády sklouznout na postel.

Dále běží po posteli, musím ji chránit, aby neupadla na zem,

a tak mi opět vybíhá na rameno, dokonce se jí zachtělo na mé vlasy.

Opět se Agamečka vrátí na rameno, sklouzne zády na postel, z postele 

opatrně na podlahu, ze zvědavosti přichází do obývacího pokoje, běhá tedy po koberci,

myslel jsem, že se mi ztratila, ale naštěstí jsem ještěrku našel, byla pod křeslem, dívala se na mě.

Společně jsme se dohodli, že se Agamečka půjde vyhřívat do terária,

a tak v něm pobíhala sem a tam, dokonce se i koupala, hrabala v kůře i hlíně pro plazy,

učila kobylky pozorovat vousatou krajinu.

Sportovní výkon s Agamečkou vousatou jsem dnes absolvoval dvakrát, 

budu se těšit na další ještěří dobrodružství.

Agamečka zahrádkářkou: Václav Kovalčík, Zlín

Opět naše hodná Agamečka hrabe pacičkami v kůře i hlíně pro plazy. 

S nadšením vyleze na květináč, v němž roste zelená rostlinka. 

Ráda by se dala do užitečné práce, a tak květinku vyhrabe z květináče. 

Jenže po ní skáče ještěřím elánem, střídavě běží a koupe se v misce s vodou v teráriu. 

Tím chce kytičku přesadit o kousek dál a zároveň zalít. 

Musím jí však pomoci v bohulibém snažení ještěří osvěty, iniciativy a píle.