V hluboké noci
přikrývku svou
postel mám
a já se vpravdě táži
ptám:
Nalezneme planetu
další Zemi k životu?
Pohádky vypráví měsíček stříbrný
tak těžce zkoušený
extrémy v teplotách!
Usínám
chráněn
vesmírným
hávem
pod střechou posvátnou
zářících sluncí
hvězd
Anotace: "Mnozí žáci a studenti se mnohdy obávají vnést dotaz na něco, mají asi strach a trému, anebo z jiných důvodů, často tragických až patologických."
Kdysi dávno jsme v našem dětském věku navštívili hvězdárnu a planetárium. Zhlédli nádherné snímky vesmírných planet, souhvězdí a galaxií. Místní zaměstnanci nám vyprávěli o pokročilé vědě a technice. Ukázali nám zdejší přístroje a vybavení.
Všechno příjemné, ale děti se polohlasitě bavily, byly mírně až středně nezvladatelné. Jen já jsem tu krásu vesmíru vnímal, a plnými doušky naslouchal každému slovu přednášejících pracovníků hvězdárny a planetária. Pak to skončilo, a nastalo zúčtování. "Máte nějaké dotazy?" Zeptala se jedna přednášející. Všichni mlčeli, báli se zeptat na něco, mezi dětmi strach z posměchu a šikany ze strany ostatních spolužáků!
Nastalo a trvalo dlouhé hrobové ticho! Paní profesorka fyziky Junová zadala všem napsat referát, o čem se prostě tady ty bojácné a zlobivé děti dozvěděly. Též já spadl do náruče strachu zeptat se na něco ohledně vesmíru, i když jsem byl hodný a vnímavý. Byl to možná domácí úkol přínosný, ale strávit nad tím doma následující celé odpoledne a večer po vyučování se mi opravdu nechtělo! A proto platí moudrý výrok: Líná huba, žádné dotazy, referát pro všechny úplně jistý.
A proto kolektivní vina dokáže být "sviňa!"
Václav Kovalčík, Zlín
V oázách zázraků
vesmírných úkrytů
vesmírných škvír i děr
obalů niter i atmosfér
významných děl
tajemných domovů
najdou vždy místo
přežití
víš to
organismy statečné
Dogmata hroutí se
v plynoucím čase
oázám přeje žít
nebát se
zase
svět nových objevů
přiznání
zdá se
že nejsme sami
v prostorné kráse
planet i hvězd
