Když hraju monopoly
znenadání
skočím na pole:
Vláček!
Jedu totiž načerno
Doufám tedy
že můj soupeř to
snáz přehlédne
ale nestane se tak
Zaplať
nebo prodej všecko
jak zadlužené Česko!
Když hraju monopoly
znenadání
skočím na pole:
Vláček!
Jedu totiž načerno
Doufám tedy
že můj soupeř to
snáz přehlédne
ale nestane se tak
Zaplať
nebo prodej všecko
jak zadlužené Česko!
Moje výhry
prohry
putování!
V krizi jest
země má!
Je to jako bádání
do světelných
dálných let!
Tam má býti planeta
jako matička Země
životům příznivá!
Těžké se dostat
vesmírem
zatím
na půdu úrodnou
těžké se zdá se
vyspělost před námi
návštěvy z dob i časů
překvapí poznání
nevíme přesně
nevíme kdy!
Když někdo něco kladného vyhraje, tak to motivuje žít, mít dobrou náladu i vlastní povědomí. Když něco nevyhrajeme, anebo se trapně umístíme, tak tenhle záporný status dosti negativisticky a nepříjemně ovlivňuje náš život.
Mnozí soutěžící v různých oblastech touží dosáhnout zlatého pozlátka výhry a skvělého umístění. Pak to ovšem může dle Herakleita skončit různě - výborně, anebo hrůzně.
Bohužel kapitalismus honí lidi, studující a pracující do duševních i fyzických stresů, a to svým nárokem na super výkon i dokonalost za každou cenu!
A tak se lidé ponižují a hádají, perou se rovnou o své pozice zákeřným i nelidským chováním. Urvat a zbídačit za každou cenu. To je bohužel motiv a práce liberalismu a kapitalismu.
Lidé se ženou v každém věku za výhrami, pak nestihnou založit svou rodinu, pak nadávají, jak je svět ve skutečnosti špatný. O výhrách a nevýhrách rozhodují nejen osobní schopnosti, talent, vlohy, ale i správná konstelace všech soutěžících.
Někdo může mít prestiž nekalým a lstivým způsobem, jiný zas poctivým konáním. Mám takový pocit, že v dnešních domácích i světových soutěžích vítězí ten "jediný správný politický názor i pohled," což zavání korupcí v morálce a spravedlnosti.
Všichni prý nemohou vyhrát, jak je často řečeno. Je třeba prý na sobě makat, ale pak o vašem statutu a umístění rozhodne nekale ten, kdo vás nemá vůbec rád.
Kapitalismus a západní chování patří na skládku dějinnou. Je třeba aplikovat v našem státě i ve světě lidem přátelský systém a režim. To znamená zbytečně se nehonit, zbytečně se nestresovat, dále se chovat k lidem přívětivě, ocenit a pochválit i maličkost, též snahu.
Dále je třeba si uvědomit, že honění se za stále vyšším ekonomickém růstem drancuje již tak těžce zkoušenou přírodu i životní prostředí. Chce to nový a poctivý systém, správu státu, rozumné zákony, jistoty a bezpečí doma i ve světě.
Václav Kovalčík, Zlín