Fenomén "cine:" Václav Kovalčík, Zlín

Učením plyne

fenomén "cine!"

Studenti a studentky 

pojídají ve vatě 

oplateček iluzí

mívají strach chybovat

Životem jest škola měkká

kohouteček s pláčem kvoká:

(vz)dělání dnes upadá!

Můj čtyřkový sen

Blíží se konec druhého pololetí, a já se nacházím ve strachu z propadnutí a opakování ročníku!

Bohužel matematika mi dává víc a víc zabrat. Místní gymnázium postupně ztrácí své budovy a vybavení. Je jich stále míň a míň, neboť to všechno požírá alternativní čas.

Zároveň deštivé počasí zavlažuje okolní zahrady, jen ten pocit z propadnutí ve mně trvá.

A tak mám ze závěrečné písemné práce směšných 17 bodů ze sta. Už to prostě nedávám, jen čekám na ortel ve formě propadnutí. 

Na závěr školního roku se na mém vysvědčení objevila čtyřka z matematiky. Zázrak přišel čtyři minuty po dvanácté, tak tak jsem prolezl! Díky!

Václav Kovalčík, Zlín

Návštěva hvězdárny a planetária: Václav Kovalčík, Zlín

 Anotace: "Mnozí žáci a studenti se mnohdy obávají vnést dotaz na něco, mají asi strach a trému, anebo z jiných důvodů, často tragických až patologických."

Kdysi dávno jsme v našem dětském věku navštívili hvězdárnu a planetárium. Zhlédli nádherné snímky vesmírných planet, souhvězdí a galaxií. Místní zaměstnanci nám vyprávěli o pokročilé vědě a technice. Ukázali nám zdejší přístroje a vybavení. 

Všechno příjemné, ale děti se polohlasitě bavily, byly mírně až středně nezvladatelné. Jen já jsem tu krásu vesmíru vnímal, a plnými doušky naslouchal každému slovu přednášejících pracovníků hvězdárny a planetária. Pak to skončilo, a nastalo zúčtování. "Máte nějaké dotazy?" Zeptala se jedna přednášející. Všichni mlčeli, báli se zeptat na něco, mezi dětmi strach z posměchu a šikany ze strany ostatních spolužáků! 

Nastalo a trvalo dlouhé hrobové ticho! Paní profesorka fyziky Junová zadala všem napsat referát, o čem se prostě tady ty bojácné a zlobivé děti dozvěděly. Též já spadl do náruče strachu zeptat se na něco ohledně vesmíru, i když jsem byl hodný a vnímavý. Byl to možná domácí úkol přínosný, ale strávit nad tím doma následující celé odpoledne a večer po vyučování se mi opravdu nechtělo! A proto platí moudrý výrok: Líná huba, žádné dotazy, referát pro všechny úplně jistý.

A proto kolektivní vina dokáže být "sviňa!"

Václav Kovalčík, Zlín

Naše školství: Václav Kovalčík, Zlín

Zaostalé děcko

bifluje se všecko 

Bifluje se přehnaně

zdraví končí na hraně

Poté padne za hranou

s generací prohranou

Žádný zájem

žádný sport!

V troskách osud

Zločin!

Mord!

Výhry a nevýhry

Když někdo něco kladného vyhraje, tak to motivuje žít, mít dobrou náladu i vlastní povědomí. Když něco nevyhrajeme, anebo se trapně umístíme, tak tenhle záporný status dosti negativisticky a nepříjemně ovlivňuje náš život. 

Mnozí soutěžící v různých oblastech touží dosáhnout zlatého pozlátka výhry a skvělého umístění. Pak to ovšem může dle Herakleita skončit různě - výborně, anebo hrůzně. 

Bohužel kapitalismus honí lidi, studující a pracující do duševních i fyzických stresů, a to svým nárokem na super výkon i dokonalost za každou cenu!

A tak se lidé ponižují a hádají, perou se rovnou o své pozice zákeřným i nelidským chováním. Urvat a zbídačit za každou cenu. To je bohužel motiv a práce liberalismu a kapitalismu. 

Lidé se ženou v každém věku za výhrami, pak nestihnou založit svou rodinu, pak nadávají, jak je svět ve skutečnosti špatný. O výhrách a nevýhrách rozhodují nejen osobní schopnosti, talent, vlohy, ale i správná konstelace všech soutěžících. 

Někdo může mít prestiž nekalým a lstivým způsobem, jiný zas poctivým konáním. Mám takový pocit, že v dnešních domácích i světových soutěžích vítězí ten "jediný správný politický názor i pohled," což zavání korupcí v morálce a spravedlnosti. 

Všichni prý nemohou vyhrát, jak je často řečeno. Je třeba prý na sobě makat, ale pak o vašem statutu a umístění rozhodne nekale ten, kdo vás nemá vůbec rád. 

Kapitalismus a západní chování patří na skládku dějinnou. Je třeba aplikovat v našem státě i ve světě lidem přátelský systém a režim. To znamená zbytečně se nehonit, zbytečně se nestresovat, dále se chovat k lidem přívětivě, ocenit a pochválit i maličkost, též snahu. 

Dále je třeba si uvědomit, že honění se za stále vyšším ekonomickém růstem drancuje již tak těžce zkoušenou přírodu i životní prostředí. Chce to nový a poctivý systém, správu státu, rozumné zákony, jistoty a bezpečí doma i ve světě.

Václav Kovalčík, Zlín

Můj "propadlírnový" sen

Anotace: "O mém nedávném snu, který se mi zdál. Týká se školství a vzdělávání, též alternativního vlastního osudu."

Jest podvečer před prvním zářím, a já se ocitám v osvětlené kuchyni, kterou obdařily paprsky zapadajícího slunce. Paprsky letní se odrážejí od sklenic zavařeného ovoce a zeleniny. Zásob je opravdu hodně, k tomu harmonie, romance, nostalgie a nálada smíření.

Ocitám se zde před osudovým okamžikem zopakovat si vyšší část studia víceletého gymnázia, neboť jsem neudělal test z analytické geometrie. Paradoxem je, že jsem kdysi dávno odmaturoval, dokonce vystudoval univerzitu, ale to už je minulost, dávno zapomenutá pravda pojídána nemilosrdným časem.

Ve své mysli detailně analyzuji, jaký asi bude nový kolektiv spolužáků a spolužaček. Dlouho odkládám nápravnou školní docházku.

Ocitám se tedy v jednom kolejním pokoji, jenž se podobá holobytu, a to s lidmi, kteří mají podobnou zkušenost z propadnutí. Ne nadarmo se mu říká "propadlírna." 

Zdejší jsou mladší než já. Raději zůstávají "v jistém" holobytu, než aby statečně a odhodlaně opakovali ročník na gymnáziu. Spolu si povídáme jen tak o životě, jak to vidíme, co nás asi čeká apod.

Už mě to přestává bavit, a tak definitivně odcházím z holobytu, abych mohl svou chybu úspěšně napravit, jenže jsem zmeškal několik dnů od začátku školního roku. 

Vcházím do pracovny ředitele gymnázia, abych mu sdělil své rozhodnutí setrvat na škole. Moc nebyl ze mě nadšen, byl dost arogantní a neústupný, dokonce mě vyhnal ze své pracovny.

Pak vcházím do kabinetu českého jazyka a literatury, jen tam mají zatím se mnou soucit. Dokonce mi napsali omluvenku pro nepříjemného ředitele školy. Mám skutečné štěstí v neštěstí.

Pořád se ve mně promítají představy o budoucích spolužácích a spolužačkách, až se jako starý těžce zkoušený člověk stydím navrátit do dřívějších let.

Mám spoustu rad do života, jež jsem získal z kabinetu českého jazyka a literatury. Hledám učebnu septimy, ale nemohu ji vůbec najít, až mi jedna mladá profesorka ukáže ten správný směr. Konečně brána s velkým nápisem VII B!

Vcházím dovnitř. Panuje zde velmi bujará nálada hospodského typu. Učebna se podobá anglickému pohostinství. Spolužáci a spolužačky mého věku, žádní mladí lidé, takže se mé představy úplně rozplynuly jako vždycky. Místní přátelské společenství se nestresuje a nestará. 

Čepuje se zde lahodné pivo, kouří kubánské doutníky. Maturita - nematurita, přesto cítím, že společně dokážeme svými znalostmi a schopnostmi oslnit jakoukoliv komisi, i toho arogantního a nepříjemného ředitele.

Václav Kovalčík, Zlín

Pro lepší školství: Václav Kovalčík, Zlín

 Anotace: "Verše jako má reakce na závažné případy v oblasti školství."

Jak se zachází

s našimi dětmi

od mala 

hrůza šok!

Prvňáčkům život

komplikován v dnešní době již!

Harmonie není

vzdělání se plení!

Nešťastné osudy svědectvím

žalostným svědectvím jsou!

Kam až zajde systém školství

prohnilé školství

šikana tvrdá

na účet bezmocných!?

Možná přijde změna lepší

svěží vítr doufejme

je to v lidech o lidech

snad se dětí moudrý ujme

ukáže cestu 

životní jim

Sen býti veterinářem anebo

profesí jinou poctivou

Kéž děti najdou smysl cit

kvalitně a pílí žít

ve vlídném čase

který přeji dobrým lidem všem

nejvíce ze srdce mého

soucitného

Současné vzdělávání je znehodnoceno! Václav Kovalčík, Zlín

Aféry kolem akademických titulů a státních maturit z našeho vzdělávacího systému dělají  znehodnocený paskvil, což poškozuje studující, vyučující a náš stát. To všechno vzniklo z chybného přesvědčení, že řemeslo a učební obor smrdí, tak se mnoho lidí hrnulo na maturitní obory jen z důvodu získání perspektivního povolání, ale pak došlo k masové kumulaci, a tak se stala i maturita devalvovaným (znehodnoceným) stupněm vzdělání, když připočítáme podvody a nešvary vzdělávacího systému. 

Taktéž se akademické tituly  potýkají s devalvací (znehodnocením). Celkově je znehodnoceno: bez kvalifikace, s řemeslem, s maturitou, s akademickým titulem, právě ty příslušné diplomy v dnešní době mohou absolventi devalvovaného vzdělávacího systému "rovnou spálit!"

Již uvedený stav našeho školství v rozkladu nás vůbec netěší, neboť nezbývá nic jiného než stále přihlížet expandujícímu marasmu. Ideální by bylo se nepovyšovat, ani neponižovat ve vzdělávací a pracovní sféře. Školství by mělo být motivováno pro šťastný život a prosperující stát, též musí být spravedlivé.

Nejedná se o plané řeči, ale dokonalosti mistra, který zodpovědně vzdělává své žáky k dokonalosti. Možnost vybrat si obor k obrazu a talentu svému by měla být samozřejmostí. Základní školství  musí naučit žáka - podle J. A. Komenského, číst, psát počítat, čestným a poctivým být. 

To střední by mělo rozvíjet hlubší chápání humanitní a přírodovědecké, vysoké (univerzitní) pak ještě hlubší chápání humanitní a přírodovědecké, což se rovná konkrétnímu směru. Učební obor, případně maturitní, univerzitní by měl místo hyper-přehnaného biflování zajistit výrazný díl praxe v daném oboru.

A teď bych se chtěl vyjádřit k těm státním maturitám, které je třeba reformovat. Měly by obsahovat většinu praktických "potřebných" úloh ze života, maturanti by si vybrali cizí jazyk, anebo matematiku. Z českého jazyka by psali opět praktické "potřebné"  úlohy + slohovou práci na zadané téma. 

Ústní zkouška by byla ze stanovených předmětů a zvolených předmětů. Zkoušky ústní a písemné by hodnotili přísedící z daného kraje, slohovou práci vyučující z českého jazyka dané střední školy.

U oborových středních škol, učilišť, konzervatoří by maturita byla přizpůsobena vzdělávacímu směru. Možný by byl i učební směr zakončený praktickou učební zkouškou, kde by se počítalo ihned s nástupem do zaměstnání.

Často se setkáváme s národním problémem českých podprůměrných mezd v Evropské unii, který je třeba uměle vyřešit a narovnat do evropské výše, aby to naše vzdělávání nebylo již devalvováno (znehodnocené), ale abychom byli hrdí na svou vzkvétající zemi i vlastní životy - individuálně i společně.

Václav Kovalčík, Zlín

Dnešní studující se likvidují svou hloupostí a naivitou!

Dnešní studenti a studentky se zbytečně obětují za zhoubnou pravici, která si demokracii vykládá podle svého. Dnešní studenti a studentky tak demonstrují pro utahování opasků v našem rozkradeném, zadluženém a okleštěném státě, nemají vůbec pocit sebezáchovy, cti a obětavosti, když hanobí pomoc skutečně znevýhodněným, také postupují proti důchodcům a střední generaci.

Oni sice, dle zpráv, požadují super-úroveň vzdělání a vzdělanosti, ale sociální jistoty, kvalita života a zázemí jsou jim úplně cizí, proto demonstrující studenti a studentky fungují jako dlouhá ruka ekonomické mafie, která tenhle stát vytunelovala, zubožila, zadlužila, zotročila a rozkradla.

Kdyby chtěli všechny oblasti ve státě mnohem lepší, tak by to bylo v pořádku, ale tzv. studující jdou proti sobě právě podporou ekonomické mafie, jež nadále ubližuje nevinným lidem!

Kdybych měl tu možnost reprezentovat studující, tak bych po současném režimu požadoval bezpečí, sociální jistoty, dostupné zdravotnictví, méně byrokracie, správně fungující politiku a rezorty, snadnou dostupnost bydlení, vzdělávání, svobodu projevu, kvalitní životní prostředí, nezaujatou kulturu a sdělovací prostředky, důstojnost lidství, možnost cestovat; snadno, bezpečně a poctivě pracovat, podnikat atd.

Jenže oni to nechtějí, když netuší a nevědí, do čeho vlastně jdou. Je mi jich líto, když se také stávají oběťmi obchodování s bílým masem a prostituce!

Kdybych byl v politice, tak bych jednal dle svědomí pro důstojnost a bezpečí občanů této země a kvalitu životního prostředí, i když bych byl zaujatými veřejnoprávními médii pošpiněn a rovnou považován za extrémistu, populistu a další "nechutné" přívlastky a nálepky!

Václav Kovalčík, Zlín