Zobrazují se příspěvky se štítkemfyzika. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemfyzika. Zobrazit všechny příspěvky

neděle 9. prosince 2018

I mikroorganismy a další zárodky života mohou bezpečně cestovat časem vesmírnou cestou

Mohou se podobat vlastním schránkám, které mají schopnost překonávat nehostinné podmínky vesmíru, ať už v podobě genetické informace, zárodků života. 

Jejich cesty vesmírem probíhají  pořád, dokonce probíhaly před vznikem Země, a budou probíhat i po jejím zániku dál. 

Mohou se nabalit třeba na velmi drobné částice, velmi drobné asteroidy, které se pohybují vysokou rychlostí, a tak překonávají nebezpečné vesmírné díry, cestují časem, a to napořád. 

Naše věda se tak podobá pohraničníkům při nepřehledném přeshraničnímu ruchu, jenž je vlastně nekontrolovatelný. 

Před vesmírným zářením se mikroorganismy a zárodky života schovávají do mini-asteroidu, a putují dál, mají za sebou mnoho "super geologických období," o nichž se nám může, a nemusí, zdát. 

To vše se podobá přepínání až přebíhání života z jednoho vesmíru do ostatních vesmírů, proto se existence dalšího života ve vesmíru zdá z naší vědecké skepse nepravděpodobná, ale pod mnohem vyspělejšími pohledy a rozměry vykazuje mnohem vyšší pravděpodobnost, než si myslíme.

Václav Kovalčík, Zlín

pondělí 6. srpna 2018

„I Slunce může mít svou atmosféru!“

Reaguji na článek zpráv o vyslání sondy až ke sluneční koróně, aby se prý zjistilo, proč naše planeta prochází drastickými změnami klimatu.

Dle mého názoru si Slunce zařizuje své vesmírné právo na svou atmosféru, která je typická výskytem ionizovaných částic, proto tak vysoké teploty v koróně, proto tak vysoké teplotní rozdíly ve sférách Slunce.

Jsem toho názoru, že mnohem vyšší teploty ve vnějších sférách jsou způsobeny právě již zmíněnou ionizací, která je svým způsobem hnacím pohybem vysoké teploty a zároveň „kotelního“ vytápění, dále drobné částice (fotony) se mohou vzájemně bít.

To všechno způsobuje tradičně-netradiční fyzikální fungování. Řeč je také o štěpení určitých částic a uvolňování energie, která se kumuluje a kumuluje, což se podobá rozjetému jadernému reaktoru, jenž funguje miliardy let.

Vysvětlení extrémních klimatických změn na Zemi také hledejme v civilizaci člověka. Dále jsem toho názoru, i když nepopulárního, že se Slunce po všech extrémních procesech může přeměnit v planetu, ale chce to pro něj delší čas, neboť vesmír je nevyzpytatelný a mnohem kreativnější, než si myslíme.

Václav Kovalčík, Zlín