Abstrakce cestování časem: Václav Kovalčík, listopad 2023, Zlín

 

Sváteční internetový odkaz: Václav Kovalčík, leden 2023, Zlín

 https://blog.refresher.sk/article/10427/kavovy-novy-rok-2023

Emigrace časem: Václav Kovalčík, Zlín

Zvýší si nehorázně platy

v období krize

politici zrádní!

Člověk pak vidí v obchodech

předraženého zboží moc!

až se mu chce volat o pomoc!

červí dírou cestovat

do příznivé budoucnosti

či minulosti

kde by bylo vskutku lépe

v ideálním 

životem poučeném

též vyspělém světě! 

Cestování časem a vyrovnání: Václav Kovalčík, Zlín

Chceš-li časem cestovat

pak bys měl mít svou přítomnost

v pořádku dle vlastního svědomí

Chceš-li časem emigrovat

vyrovnání s blízkými

a současností třeba

Počítej v dobách budoucích

i minulých 

s pravidly

která zde vládnou

Nástrahy mohou býti mnohdy vážné

a nebezpečné

právě způsobem cestování časem

též v destinaci časové

Cestování časoprostorem: Václav Kovalčík, Zlín

Pohádka krátká

Ohnutí časoprostoru

životů zkratka!

Něco nám tají!

Osudy v háji!

Třeba ne

zní vědy poznání

tajemné

Chci vrátit svůj čas

Chci vrátit svůj čas

do éry slavného LESOPARKU

u Husova sboru v Náchodě

aby bylo v pohodě

život snů naplnit

jak se má

pro posvátný svět

Chci vrátit svůj čas

i když jej nevrátím

jedině budoucnost

cestičkou trnitou

na niti jest

Opuntia subulata: Václav Kovalčík, Zlín

Své ostny vrhá i do vzduchu

právě když myji okna

a vyměňuji záclony

Tenká vysoká zelená kráska 

dokáže neviditelné

jistě plánuje cestovat časem

do budoucnosti bezpečné

proto se brání zároveň roste vzhůru

a vzhůru třeba až do stropu bílého

I mikroorganismy a další zárodky života mohou bezpečně cestovat časem vesmírnou cestou

Mohou se podobat vlastním schránkám, které mají schopnost překonávat nehostinné podmínky vesmíru, ať už v podobě genetické informace, zárodků života. 

Jejich cesty vesmírem probíhají  pořád, dokonce probíhaly před vznikem Země, a budou probíhat i po jejím zániku dál. 

Mohou se nabalit třeba na velmi drobné částice, velmi drobné asteroidy, které se pohybují vysokou rychlostí, a tak překonávají nebezpečné vesmírné díry, cestují časem, a to napořád. 

Naše věda se tak podobá pohraničníkům při nepřehledném přeshraničnímu ruchu, jenž je vlastně nekontrolovatelný. 

Před vesmírným zářením se mikroorganismy a zárodky života schovávají do mini-asteroidu, a putují dál, mají za sebou mnoho "super geologických období," o nichž se nám může, a nemusí, zdát. 

To vše se podobá přepínání až přebíhání života z jednoho vesmíru do ostatních vesmírů, proto se existence dalšího života ve vesmíru zdá z naší vědecké skepse nepravděpodobná, ale pod mnohem vyspělejšími pohledy a rozměry vykazuje mnohem vyšší pravděpodobnost, než si myslíme.

Václav Kovalčík, Zlín

Věřím, že už realizace cestování časem do budoucnosti existuje, jen se to přísně tají!

Divák, čtenář a pozorovatel sice vzdálený od možnosti cestovat časem do budoucnosti může věřit, anebo nevěřit, přesto čtu články a svědectví, které o tomto zázraku vědy svědčí, že se tak skutečně stal. Bohužel se nachází ve špatných rukách tzv. amerických vyvolených, právě ti nám bezohledně vládnou, a to celému světu.

Úvahy o tzv. spiknutí jsou naprosto reálné, a to v souvislostech zatajování vědeckých grálů před globální společností, někde čtu o etapě lidstva, které se pohybuje ve válkách a odpadu, jinde čtu o etapě obnovených organismů, kyborgů a nových genetických druhů, o ozdobené planetě Zemi, kde kriminalita a zločin jsou již dávnou minulostí.

Pokud tomu tak skutečně je, máme tedy rok 2018, tragédie prožíváme v současnosti, zřejmě nás čekají i v budoucnosti, kterou vlastně musíme překlenout (přežít), abychom se dostali do stavu, který se blíží ideálnímu.

Musíme si protrpět války a nepokoje v globálním měřítku, což si nepřeji - nešlo by to všechno trápení přeskočit, anebo lépe vymazat ze scénáře dějinné čáry světa?

Určitě by se mi líbilo v dokonalém a vyspělém období, kde jsou respektovány a uctívány přírodní krásy, které mohou fungovat s vyspělou a užitečnou vědou. Navíc zde není třeba policie, protože kriminalita v této budoucnosti vlastně neexistuje, protože je každý tvor digitalizován mikro-zařízením. Tady je všechno skvěle vyřešeno, žádné zločiny, všude vzájemný respekt, solidarita a soběstačnost. Takhle by měla fungovat skvělá budoucnost, jež chrání planetu Zemi. Ty hrozné etapy bych nejraději "filmově" seškrtal, abychom byli opět k sobě milí a přátelští. 

Někdy mě však napadá názor, že čas funguje jako strom, který se větví, jiní však zastávají jen přímkový průběh. Pokud se větví, pak se můžeme pohybovat "na cestě," anebo chaoticky "přeskakovat z větve na větev."

Václav Kovalčík, Zlín 

Rok 2118: Václav Kovalčík, Zlín

Tak slibné a nadějné, když možnosti se umoudří,

v mrakodrapech mimozemské architektury plno rostlin vskutku jest.

Člověk se může báječně klouzat v pantoflích svých.

Globální oteplování, zatopená pobřeží, zhoršené podmínky,

přesto kvalitní žití, a to díky super-moderním technologiím;

lidé mají krásný piknik na zelených kopcích snů.

Rok 2118 jest výzvou, nadějí a přírodou chráněnou pro lidstvo planety, ještě nádherné to Země budoucí.

Mimozemské obrazy: Václav Kovalčík, srpen 2016

Můj alpský sen

Anotace: O mém nedávném snu, který se mi zdál. Týká se alternativní historie, přátelství a fantazie.

Ze svého bydliště musím ihned odejít. Na cestu jsem si sbalil jen to nejnutnější. Z pohraničí mířím do zbývající ohlodané části českého národa. Mám dorazit až do Brna, abych zde prožil zbytek svého marného života, ale mé kroky vedou dál a dál do hlubin a výšin pohádkové fantazie.

Záhadnou a tajemnou cestou sbírám drahokamy známé i neznámé. Navíc jsou broušené – připravené rovnou na export. Tajemná cesta mě rychlostí světla dopravila úplně do jiné dimenze – do mých alternativních školních let tentokrát v malebných Alpách.

Zde navštěvuji tradiční a moderní gymnázium. Místní spolužáci a spolužačky projevují ke mně přátelství. Nikdo mi nevyčítá můj český původ. Hrajeme florbal, a já se vždy nacházím v bráně, i když bych raději byl v útoku.

O přestávkách jezdívám na kole do prudkých zelených alpských kopců, jenže se musím po vyučování záhadnou stezkou dopravit do Brna, i když bych raději zůstal se svými přáteli v kvalitním a přívětivém školství malebné alpské přírody.

Opět zavítám pohádkovou stezkou světla do země nezkažených generací – tam a zpět. Celý tajemný a dobrodružný proces se pokaždé opakuje.

 
Václav Kovalčík

Můj zpátečnický sen

Navštěvuji pravidelně jedno gymnázium, kde je kladen důraz na přírodní vědy. Sedím se svým spolužákem v jedné lavici. Už nám lezou krkem všemožné matematické a fyzikální vzorce, které se musíme dennodenně učit nazpaměť! Ve večerních hodinách navštěvuji jeho bydliště, abychom společně promysleli strategii, jak dál v tomhle „povedeném“ školství.

V tu chvíli se mi vybavují okamžiky mého narození, v myšlenkách stojím u sebe, ale nemohu cestovat do minulosti, protože na to nejsem vybaven. Snažím se dostat na začátek svého života, snažím se změnit svůj osud k lepšímu, ale prakticky to zatím nejde!

Nějaké vzorce bych potřeboval, ale důležitá je též praxe našeho konání. Tak rád bych se dočkal cestování časem. Tak rád bych napravil některé své chyby a omyly ve vlastní minulosti! Kdo by též nechtěl?!

 
Václav Kovalčík