I mikroorganismy a další zárodky života mohou bezpečně cestovat časem vesmírnou cestou

Mohou se podobat vlastním schránkám, které mají schopnost překonávat nehostinné podmínky vesmíru, ať už v podobě genetické informace, zárodků života. 

Jejich cesty vesmírem probíhají  pořád, dokonce probíhaly před vznikem Země, a budou probíhat i po jejím zániku dál. 

Mohou se nabalit třeba na velmi drobné částice, velmi drobné asteroidy, které se pohybují vysokou rychlostí, a tak překonávají nebezpečné vesmírné díry, cestují časem, a to napořád. 

Naše věda se tak podobá pohraničníkům při nepřehledném přeshraničnímu ruchu, jenž je vlastně nekontrolovatelný. 

Před vesmírným zářením se mikroorganismy a zárodky života schovávají do mini-asteroidu, a putují dál, mají za sebou mnoho "super geologických období," o nichž se nám může, a nemusí, zdát. 

To vše se podobá přepínání až přebíhání života z jednoho vesmíru do ostatních vesmírů, proto se existence dalšího života ve vesmíru zdá z naší vědecké skepse nepravděpodobná, ale pod mnohem vyspělejšími pohledy a rozměry vykazuje mnohem vyšší pravděpodobnost, než si myslíme.

Václav Kovalčík, Zlín

Cyklus duší všech vesmírných světů : Václav Kovalčík, Zlín

Splynutí samčí a samičí pohlavní buňky, výměna genetických informací, toť inspirace pokusit se najít vysvětlení, jak je to s duší žijícího organismu. Žena a muž mohou zastávat roli dvou duší, které můžeme považovat za jakési améby, které fungují při splynutí jako stanovení podílů dané firmy, či společnosti. 

Při výměně informací tak vzniká jiná bytost, která sice zdědila v určitém projevu informaci od svých rodičů. A tak vzniká další firma, či společnost se zastoupením a pozdějším projevem vloh a dispozic. Taktéž firemním způsobem fungují duše jako podílové améby, jež tvoří celkovou amébu potomka. 

U každého jednotlivce se vytváří ze dvou splynutých améb duší originální duše améba. Každý z nás tedy vlastní stoprocentní podíl duše, jenž je celkově složený z našich rodičů, kteří měli samozřejmě své předky. Systém převtělování funguje podílovým promícháváním podílů duší a vloh. 

Sice prostředí může pomoci vzplanout, lépe řečeno, vyniknout určitou část vlohy a duše, a potlačit jinou. V otázce původního bodu, z něhož vznikl uvedený vesmírný systém, musel tento počátek protnout čas a provést řezy daných poměrů, když počítáme úvodní duši tvůrce, která se rozdělila na více duší, jež spolu vytvářejí nové originální duše, kde je ve zlomcích zakódován vždy počátek. Jednou se můžeme k počátku vracet evolučně, anebo se prostě od něj oddalovat.

 Ti, kdož nemají dále potomky, jsou stále ve hře, i když to vypadá beznadějně. Mohou se vrátit do původní instance svým původním podílem a zbytek vlastní duše se promění třeba v ovlivňující prostředí, které ovlivňuje nás i ostatní organismy. Např. to morální a myšlenkové, čím dotyčný inspiroval svět, který přejímá hodnoty. 

Pokud by všechny organismy ve všech vesmírech najednou zahynuly, přestaly se množit, tak by se jejich originální části duší navrátily k té původní bodové. Pak by přetlak vlivu prostředí rozjel další vznik a rozvoj života ve všech vesmírech.

Václav Kovalčík, Zlín