Jak si ji "vychováme," takovou ji vlastně máme

Řeč je o často omílaném a aktuálním tématu umělé inteligence, která na základě parametrů umožní prognózu ohledně různých scénářů oblastí vědy a techniky. 

Předem nastavuje a ukazuje, jaká nás asi čeká budoucnost, co se týče např. inovací, vývoje naší civilizace, vývoje umění, prostě našeho možného pokroku a vstupu do jiných sfér, které předbíhají současnou dobu.

Často se hovoří i o zlých kapitolách, a tak musíme být též bdělí, abychom nedali zlým myšlenkám a zadáním volný průběh.

Umělá inteligence je též lidskou zodpovědností, jak si ji "vychováme," takovou ji vlastně máme. Dokáže tvořit např. alternativní hudební, výtvarná i literární pokračování nebožtíků.

A proto nesmí býti zneužívána ve válečné mašinérii. Musí skutečně pomáhat osvíceným plánům inovací a vědeckého pokroku, jenž vyžaduje též naše kritické myšlení.

Václav Kovalčík, Zlín

Náš národ a epigenetika

Epigenetika jednotlivců a společnosti je zmítána válečnými, sociálními a hospodářskými krizemi. Do toho pak vstupují faktory ohledně krize bydlení, nezdravé dvojí kvality potravin, což není dlouhodobě řešeno politickými špičkami.

K tomu rapidní zdražování zboží, služeb a energií není vůbec radostnou konstelací. Když je náš národ "okleštěný," když už není Československo, tak si na něj okolní západní svět snadno dovoluje čím dál více. 

Náš národ se bohužel poptává více po psychiatrických a psychologických službách, zároveň trpí "stockholmským syndromem," když se nechává za bílého dne ožebračovat současným režimem!

Dopady na epigenetiku, jak přiznávají prozápadní média, jsou opravdu kruté! 

Nechtěl bych krize válečné, hospodářské, sociální, ekologické, krize s bydlením a energiemi. Rovněž bych nechtěl krize morální a zdravotní.

Epigenetika našeho národa musí vésti k harmonii, nikoliv k útlakům na adresu obyvatelstva, neboť naše existence ve 21. století přece jen vyžaduje morální vyspělost, suverenitu, inovace; zdraví přírody i potravin, též finančního, vzdělávacího a pracovního prostředí v naší zemi.

Václav Kovalčík, Zlín

Cyklus duší všech vesmírných světů : Václav Kovalčík, Zlín

Splynutí samčí a samičí pohlavní buňky, výměna genetických informací, toť inspirace pokusit se najít vysvětlení, jak je to s duší žijícího organismu. Žena a muž mohou zastávat roli dvou duší, které můžeme považovat za jakési améby, které fungují při splynutí jako stanovení podílů dané firmy, či společnosti. 

Při výměně informací tak vzniká jiná bytost, která sice zdědila v určitém projevu informaci od svých rodičů. A tak vzniká další firma, či společnost se zastoupením a pozdějším projevem vloh a dispozic. Taktéž firemním způsobem fungují duše jako podílové améby, jež tvoří celkovou amébu potomka. 

U každého jednotlivce se vytváří ze dvou splynutých améb duší originální duše améba. Každý z nás tedy vlastní stoprocentní podíl duše, jenž je celkově složený z našich rodičů, kteří měli samozřejmě své předky. Systém převtělování funguje podílovým promícháváním podílů duší a vloh. 

Sice prostředí může pomoci vzplanout, lépe řečeno, vyniknout určitou část vlohy a duše, a potlačit jinou. V otázce původního bodu, z něhož vznikl uvedený vesmírný systém, musel tento počátek protnout čas a provést řezy daných poměrů, když počítáme úvodní duši tvůrce, která se rozdělila na více duší, jež spolu vytvářejí nové originální duše, kde je ve zlomcích zakódován vždy počátek. Jednou se můžeme k počátku vracet evolučně, anebo se prostě od něj oddalovat.

 Ti, kdož nemají dále potomky, jsou stále ve hře, i když to vypadá beznadějně. Mohou se vrátit do původní instance svým původním podílem a zbytek vlastní duše se promění třeba v ovlivňující prostředí, které ovlivňuje nás i ostatní organismy. Např. to morální a myšlenkové, čím dotyčný inspiroval svět, který přejímá hodnoty. 

Pokud by všechny organismy ve všech vesmírech najednou zahynuly, přestaly se množit, tak by se jejich originální části duší navrátily k té původní bodové. Pak by přetlak vlivu prostředí rozjel další vznik a rozvoj života ve všech vesmírech.

Václav Kovalčík, Zlín