Pixelový Lesní hřbitov ve Zlíně: Václav Kovalčík, červen 2023

 

Smrk ztepilý ve městě: Václav Kovalčík, Zlín

Vánoční strom milý

ztepilý smrk

sílí

Jest Vánoční neděle

smrk se tváří vesele

Šiškami svými boduje

láska štěstí panuje!

Sedmikrásky v listopadu: Václav Kovalčík, Zlín

Tolik bylo nápadů

sedmikrásky v listopadu 

zdobí trávník zahradní

Tolik bylo pokladů 

v podzimní čas svatební

ještě se neloučí

neloučí nám 

Líska: Václav Kovalčík, Zlín

Třese se líska

větříček píská!

Třese se listí

větříček sviští!

Třese se koruna

večerní hodina

Světlo a stíny zahradní architektury na chodníku

Jednoho slunečného odpoledne jsem šel vynést plasty a sklo, zároveň jsem cítil jarní vzduch a náladu, neboť i okolní zahrady začaly nádherně kvést.

Všiml jsem si rovněž podivuhodných stínů na úzkém chodníku, který se nachází v uličce mezi baťovskými domky a příslušnou zahradní zelení. Stíny jsem vyfotil, neboť zobrazují harmonickou zeleň a romantické (idylické) ohraničení pozemku.

To všechno jsem roztřídil a upravil ve svém chytrém telefonu, abych zaznamenal ústup zimního období v obrazech slunečního světla a stínů zahradní architektury. 

Václav Kovalčík, Zlín

Práce pro bližní a okolí je celostátně i celosvětově zatracována!

Práce pro bližní a okolí, a ještě k tomu zadarmo, se stává v našem národě velkým problémem, neboť ji lidé považují za ponižující až zbytečnou, když se Česká republika, Evropská unie a západní svět nacházejí v marasmu, kde vítězí zejména mravní chudoba.

Být předsedajícím a členem jakékoliv dobrovolné organizace stojí nemalé úsilí, když poctiví a pracovití lidé konají svou práci zodpovědně, ale okolní svět je často nálepkuje „do užitečných hlupáků!“ Zlo na tomto světě také zasadilo fámu, že uklízet a zametat zasněžený chodník je vlastně trapné a ponižující, stejně tak se starat o zahrádky a předzahrádky v rušném městě, když se krásno najednou stane obětí řádění vandalů.

A tak se nastavují v naší zemi nesmyslné priority, které ještě více prohlubují propady a úpadky v již napjaté společnosti. Být pořádným a iniciativním se v dnešní době vůbec nenosí, protože je mnohem pohodlnější nic nedělat, nadávat, systém ničit a z něho bezohledně brát!

Kam se ztratilo soukromé a veřejné poslání v našich „vyspělých“ a bezstarostných končinách? Do ztracena zmizelo špatnou legislativou i špatně nastaveným žebříčkem hodnot.

Ten, kdo tvoří, uklízí, něco upravuje z vlastní iniciativy, je vlastně na odpis, dalo by se říci vystaven všeobecnému posměchu, proto je naše republika nevzhlednou skládkou odpadu, trestných činů a přestupků!

Práce pro bližní a okolí musí být národně i světově respektována a uznávána, musí být trendem 21. století a následujících etap lidské civilizace, jen tak zabráníme národnímu a světovému úpadku.

Václav Kovalčík

Sluneční světlo a stíny vybraných zlínských fasád

Několik měsíců jsem pozoroval, jak se vyvíjejí světla a stíny na fasádách zlínských baťovských domků. Místní lípy však zaujímají tvůrčí postoj v kompozici se slunečním svitem, což dokládají stíny zeleně na fasádách vybraných domků.

Když se probouzejí delší dny se sluncem, hned okolí maluje obrazy, o nichž se málo přemýšlí, ale pak jednoho dne přijde na scénu fotograf a výtvarník, jenž vytvoří a zvěční další „náhodná“ díla.

I když vypadají skromně, nelze je tak úplně přehlédnout, neboť často připomínají liány spojené s vybavením ulice.

Těch cílů a objektů ve Zlíně je samozřejmě více, když se slunce odráží o fasády domků, a tak jsem vybral a roztřídil reprezentativní vzorky okolnostních doprovodů obytné zlínské architektury.

Václav Kovalčík

Jilm

Vážou se listy v moderních obloucích vzácného jilmu,

jenž útěchu nalézá na zastávce Spojovací

s dedroflórou v živém plotu.

Daří se mu tvůrčí růst,

i když prožil strast i půst v nepříznivé době zlé.

Nádhernou formou nechť zdobí se zachránce rodiny své.

Koncert v přírodě

Aj ten koncert nádherný

v odpoledních hodinách

v melodiích tóninách libozvučně zní

Aj ten koncert dojemný

v přírodní scéně živý živ

vyniká idylka obdivu div

Buď vítán milý romantiku

poznej Zemi - republiku - jež vítá múzy zdravý styl

Velikonoční pásmo: Václav Kovalčík, duben 2017

Bílá sobota

U nás nebyl venku sníh - jedině při přípravě svátečních pokrmů do kuchyně zavítal

Na zahradě vysadil jsem nové vděčné rostliny - brusinky klikvy rebarboru fuchsii a malou vrbu

Taktéž výsev probíhal - ibišek okra závlahu přijímal

slunečnice kopr brutnák fazol i krásenky nádherné sasanky

ještě jsem zakoupil gladiol zelený

který by snad nikdo nepěstoval jedině já z obdivu a ze soucitu

Večerní vigilie se nám zhroutila a vybulila

přesto jsme se všichni sešli v posvátný prostor posvátný chrám

Velikonoční neděle

Velikonoc proměna hle vzkříšení ozvěna čerstvě ráno na osm

Nevím co vskutku hrát nebudu truchlit nebudu umírat budu se radovat že je ještě svátek živý

Jarní den však kolem snivý tak báječný jest svatý čas

Básnický hlas vzývá i zázraky ve jménu dobra

když varhany preludují o závod vítězný

Velikonoční pondělí

Leguána navštívím aby nebyl sám a sám

když bude hezky přírodě věnuji pomlázky čas

když bude sněžit když bude pršet napíši článek na téma svůj

Jaro

Měsíc březen probouzí se za dva květen lásky čas

Po dlouhé zimě jaro má potíže

Občas mrazík zasáhne posvátný ten kraj

Zima se nevzdává - mrazivo rozdává

Květena vzdoruje - budoucnost notuje

nadějí promlouvá malebný vid v náruči přírody 

Můj alpský sen

Anotace: O mém nedávném snu, který se mi zdál. Týká se alternativní historie, přátelství a fantazie.

Ze svého bydliště musím ihned odejít. Na cestu jsem si sbalil jen to nejnutnější. Z pohraničí mířím do zbývající ohlodané části českého národa. Mám dorazit až do Brna, abych zde prožil zbytek svého marného života, ale mé kroky vedou dál a dál do hlubin a výšin pohádkové fantazie.

Záhadnou a tajemnou cestou sbírám drahokamy známé i neznámé. Navíc jsou broušené – připravené rovnou na export. Tajemná cesta mě rychlostí světla dopravila úplně do jiné dimenze – do mých alternativních školních let tentokrát v malebných Alpách.

Zde navštěvuji tradiční a moderní gymnázium. Místní spolužáci a spolužačky projevují ke mně přátelství. Nikdo mi nevyčítá můj český původ. Hrajeme florbal, a já se vždy nacházím v bráně, i když bych raději byl v útoku.

O přestávkách jezdívám na kole do prudkých zelených alpských kopců, jenže se musím po vyučování záhadnou stezkou dopravit do Brna, i když bych raději zůstal se svými přáteli v kvalitním a přívětivém školství malebné alpské přírody.

Opět zavítám pohádkovou stezkou světla do země nezkažených generací – tam a zpět. Celý tajemný a dobrodružný proces se pokaždé opakuje.

 
Václav Kovalčík