Můj džihádistický sen

Anotace:  O mém nedávném snu, který se mi zdál. Týká se nejisté a nebezpečné doby.

V jednom kamenném městě dlouhodobě probíhá kurz zdravého vývoje, ale ulice jsou okupovány džihádisty islámského státu. Čeští „sluníčkáři“ však nechali u podchodu vyvěsit černé plátno se zlatým arabským nápisem, a tak jej džihádisté líbají před zoufalou českou společností, kterou zvolení politici zradili a zaprodali! Jen málokdo si plivne na symbol budoucí okupace!

Jdu tedy ulicemi, abych nastoupil do polského mini-vlaku. Bohužel mi před nosem ujíždí. Čekám na další tentokrát procházkou městem, ale džihádisté začínají být příliš otravní až nesnesitelní! Další polský mini-vlak přijíždí. Konečně do něj nastupuji. Je skvěle vybavený, zároveň plní zvláštní poslání projížděním zdí a mapováním objektů.

Asi se jedná o nějakou soutěž, kde zapojuji síly své, abych poznával to neobvyklé a zapomenuté. Jednou se ocitám ve velkém sále, podruhé na točitých schodech. Čekám, až ostatní sestoupí z varhanního kůru, abych si i já mohl prohlédnout poslední pozůstatky křesťanské církve.

 
Václav Kovalčík

Novoroční předsevzetí

Nový rok nám prostor dává

myšlenkám i skvělým plánům

jak se líbit velkým davům

uspět v lásce partnerské

Jednou přijde vinobraní

slavné věrné milování

Rostliny tropické obdrží své při dobré péči

Nálada skvělá neduhy léčí

Jen tak dál v tom novém roce

který se tak krásným zdá

Nechť naplní se přání v Duchu

poputují rovnou k uchu

Hospodina nejvyššího

Poezie o majetku

Lépe projíst propít majetek svůj

než jej prohrát v hazardních hrách

Pomáhejme skutečně potřebným

Ekonomické spekulanty z toho vynechejme

neboť zneužívají dobroty naší

Náš majetek vyžaduje rozum píli a moudrost

při správě své

Protestantský um ovoce chutné navýsost přináší  

Můj vražedný sen

Anotace: O mém nedávném snu, který se mi zdál. Je o trpkých studijních letech hororového námětu.
 

Hlavní hrdina nemá ve světě žádné zastání, neboť je šikanován za svých studijních let. Nikdo se jej nezastane, a tak plánuje atentáty na všechny své nepřátele. Z domova si vzal nůž, aby zapíchnul zákeřné protivníky, jednoho po druhém, po morální i fyzické stránce. Docela se mu to daří, když jsou nepřátelé hromadně likvidováni zároveň neznámou silou démonického tvaru!

Brutalita roste čím dál tím víc, hříšníci jsou úplně bezmocní z rapidního a nečekaného útoku, který se děje dokonce v chrámu Božím, jenže karta se začíná obracet v neprospěch šikanovaného! Zbývající tyrani jej obklíčí, aby mu rezavým drátem vypíchli oči a z nosu vytáhli mozek!

Hlavní hrdina odmítá trest, protože s tím celkově nezačal, nýbrž reagoval na bezpráví vůči své osobě, a tak dochází najednou „k vlastnímu“ probuzení do reálného dne, v němž nebezpečí náhle odeznělo. Reálný svět tak zachránil hrdinu od těch krutých a nejbolestivějších muk. 

Václav Kovalčík

Můj protokolový sen

Jednoho krásného dne jdu navštívit svůj bývalý domov ve Slezské Ostravě poblíž husitského kostela. Též vcházím na místní zahradu, o niž jsem se za svého dětství staral. Právě zde rostou kouzelné rostliny s obrovskými fialovými květy. Tuto neobvyklou krásu si chci vyfotit, a tak umělecky tvořím, aby si kritici mohli tradičně smlsnout. Dokonce navštěvuji farní kancelář, kde jsem samozřejmě vítán. Poté vyjíždím novým výtahem nahoru, ale má to jeden háček, neboť jest naše patro naprosto rozbombardované. Do našeho bývalého bytu se nedá vůbec vejít, protože hrozí osobní i materiální zřícení! Svůj bývalý domov s nostalgií opouštím. 

Náhle se ocitám v moderním gymnáziu 21. století, kde mám z neznámého důvodu dokončit poslední ročník, i když jsem dávno již vystudoval. Vcházím tedy dovnitř, všechno jest super zařízené. Studenti řeší své úkoly a problémy na celoplošném internetu. Marně, ach marně hledám oktávu. Bloudím zde jak bludný Holanďan! Objevuji několik skvěle vybavených vědeckých laboratoří. Prostor gymnázia je snad nekonečně obrovský!

Úplně ztrácím orientaci – nemohu odsud vyjít! Najednou nacházím své dávno oznámkované protokoly z biologie a chemie – jedna, dvě, jedna lomeno pět, dvě mínus, čtyři, natrhnutá stránka rozzuřenou kantorkou, opravený příklad atd. Docela se bavím, až je mi smutno, jak to všechno rychle uběhlo!  

 
Václav Kovalčík