Ocitám se v předvečeru
válečném. Panuje hrozné sucho, a já jsem na chaloupce, která pamatuje bohatou i
chudobnou minulost. Jdu prašnou cestou do města, abych nakoupil nějaké ty
potraviny, neboť se blíží nevyhnutelný válečný konflikt ve střední Evropě. Se
svou rodinou i přáteli si užívám poslední zbytky svobody. V dřevěné chaloupce
trávíme většinu času.
Ještě jsme
zásobováni potravinami, ale máme to za pár – viz obavy, že nám jednoho dne
dojdou zásoby. A tak putujeme prašnou olovnatou cestou do úplného neznáma. Snad
do Ameriky, která se z neznámého důvodu přibližuje k nám.
Právě nacházíme
bílou zastávku, kde možná prožijeme poslední noc. Zdá se mi sen o matce, jež
pravidelně navštěvuje zahrádkářský svaz. Zde představuje svůj soutěžní projekt,
jenž bohužel obdržel tři body z deseti, přesto bere sportovně uvedený
tragický výsledek – odvážná to žena. Panuje však skvělá nálada v onom svazu,
jenže se znenadání vynořují jezdící schody směřující do záhadného temného podsvětí,
z něhož není návratu!
Václav
Kovalčík
