Agama vousatá

Hlavičkou ještěří agama vousatá prostředí vnímá své

když cvrčky loví zde v teráriu světelném

Teď šplhá po větvi vždyť guzmánie skvělý dům v rozhledu se nachází

Okolí tropické můj Buci drak s elánem prozkoumá

Tamarind

Tamarind tamarind dětičky plodí

tropické figurky rodiny lásky mé

na bájné lodi plovoucí k pohádkám

Tak trochu datle - tak trochu fík

převzácná limetka chutí se chlubí

zákusek promlouvá všem buňkám svátek vkus

Tamarind tamarind poselství múzy růst

tajemství perlící daruje nový div krajinám posvátný 

Tropické ovoce mnohem tropičtější

Tropické ovoce mnohem tropičtější když fotím zátiší

Tvůrce si pospíší na scénu obdařen *smutek jest poražen

když svátky vrcholí v příznivý čas*

Tropické ovoce mnohem tropičtější koupím si nadále

Ochutnám nové * nastanou dnové * malebných plodů svět*

Křesťanství a horoskopy v dnešní době

Křesťanské církve, dle mého názoru, právem odsuzují nastavování a plánování lidských životů podle horoskopů, přitom se kolem dosti mizerných předpovědí točí velké peníze, které by měly směřovat do užitečných kapitol lidské civilizace, jenže termín „užitečný“ je neprávem považován za odsouzeníhodný archaismus, jenž nemá vůbec šanci v současném období celebrit a sexismu.

Právě horoskopy ještě více rozdělují lidi na mnoho znepřátelených táborů, když dennodenně vnímám nesmyslné a absurdní soudy, až už je málem trestným činem se s někým seznámit a založit tradiční rodinu.

Horoskopy mi připomínají nebezpečnou náboženskou sektu, jež imperativně určuje s kým ano, s kým zase ne ohledně partnerských a mezilidských vztahů.  

„Mohl jsem být několikrát miliardářem, mohl jsem výrazněji pomáhat lidem, mohl jsem mít vztah, později svatbu, jenže se po dobrých věcech a jevech slehla zem!“

Myslím si, že jednání podle horoskopů by stálo za diplomovou práci, ale to by bylo nebezpečné i pro toho, kdo by to zpracovával a sepisoval!

Možná můžeme horoskopy považovat za umělecký styl okrášlený pohádkou o našich životech, jež se vůbec neplní, neboť existuje jiná cesta mnohem trnitější a náročnější dle zákonů Desatera a Nového Zákona Písma Svatého s cílem jistým, nádherným a báječným.

Václav Kovalčík

I zvířata mohou být hodná k lidem

V mnoha případech se často stává, že lidský tvor zaujímá přátelství k živým tvorům, neboť jsou přátelské vztahy opětovány, až se mi chce uvést výrok, že přátelství mezi lidmi a zvířaty jsou skvělým pozůstatkem „původního ráje.“

V mnoha případech tato přátelství fungují dokonce i s exotickými, dalo by se říci neobvyklými přesto zajímavými tvory. Dokonce mohou nastat zvířecí přátelství mezirodová a mezidruhová, právě to všechno by se mělo zkoumat daleko víc, abychom porozuměli všeobecné životní harmonii, která nám byla dána jako pozůstatek „původního ráje.“

Na škole jsem byl svědkem, že poplivali „odvážné“ tvrzení, o tom, že zvířata mají duši, stejně tak lidské bytosti – bohužel se dnešní svět staví nepřátelsky k životním zázrakům, vždyť jsou přednější především úpadky osobní a společenské v dějinách lidstva na Zemi.

Vždycky jsem chtěl zkoušet navazovat přátelství s živými tvory, starat se o ně, dokonce i s těmi exotičtějšími a neobvyklými, chtěl jsem etologicky bádat, navrátit se tak do „původního ráje,“ propagovat rovněž zázraky života na sociálních sítích, aby též virtuální svět posloužil všeobecnému dobru a harmonii.

Rád bych však navazoval další a další přátelství, ale jsem si vědom, že se musí začít od těch tolerantních a vděčných tvorů, nesmí se tak bádat bezhlavě, neboť naše bádající iniciativa může, zejména u nebezpečných druhů, přerůst ve vlastní zranění, anebo smrt.

Jsem toho názoru, že zvířata musejí nejprve vycítit, že je k nim člověk přátelský, jsou dokonce lepšími pamětníky a svědky než lidi, lépe a intenzivněji vnímají, co se děje, či chystá, v blízkosti i okolí. Dovedou upozornit na nástrahy a nebezpečí přírodního i civilizačního faktoru.

Jsou takovými přáteli, indikátory, dobrými rádci a společníky na pozemském světě, neboť plní poslání domnělého „původního ráje,“ proto je nesmíme zatracovat, ale respektovat jejich výskyt, chránit je a navazovat s nimi přátelský dialog.

Také jsem toho názoru, že svátky a tradice prožijeme nejlépe s živými tvory, i oni si zaslouží třeba vánoční dárek a k tomu přizpůsobenou sváteční hostinu.

Václav Kovalčík

Kočkopes kolem přímé volby prezidenta ČR

Nepřímá volba prezidenta České republiky se „téměř“ proměnila ve volbu přímou, ale bohužel v téhle tematice panuje jakási nesrovnalost, když se hromadně a zbrkle schvaluje legislativa, která vůbec nevytváří právní stát, ale jen výhody pro tzv. vyvolené.

Pak si často kladu otázku, jakou cenu má běžný občan, a jakou cenu má politik ve své výnosné funkci. Obyčejný člověk tohoto státu dopadá velmi nešťastně jako kandidát i volič zároveň, kdežto vlivní jednoduše využijí nedokonalosti systému ve formě zanedbatelného množství podpisů od svých kamarádů – vysokých funkcionářů Parlamentu.

A proto termín kočkopes kolem volby prezidenta republiky dokazuje, jak je tahle reforma nedokonalá. Jsem toho názoru, že přímá volba prezidenta České republiky nesmí být dvojitá, neboť již zmíněná dvojitost diskriminuje ty kandidáty, kterým nezbývá nic jiného než nasbírat padesát tisíc podpisů, aby mohli kandidovat.

Vadí mi tedy druhá a bezpracná možnost politického posvěcení, která bohužel obchází poslání přímé volby. Někdo musí mít padesát tisíc podpisů, jiný si vystačí se svými politickými kamarády, kteří to jednoduše podškrábnou. Tomu se říká dvojí metr, či dvojí spravedlnost jen tak pro někoho aneb kočkopes kolem volby přímé.

A tak volba prezidenta má vycházet z celého národa, nikoliv z party vyvolených funkcionářů. Doporučuji uvedený palčivý nedostatek z naší legislativy odstranit, abychom mohli říci, že náš národ skutečně promluvil nefalšovanou přímou volbou hlavy státu.

Václav Kovalčík

Dadaistická bajka: Václav Kovalčík

Živý hrachor, plotem pnoucí, leguána okouzluje, k tomu růže červená příjemně si zanotuje s denivkou i maliníkem. 

Do toho pak vejde slunce skrz sluncovku kalifornskou, která zhlédne cínii, jak se kochá zahradou, když horká růže vystavuje, nad floxem se vytahuje. 

A tak včelka pilná letí, letí, na žlutou růži pohnutou. Všechno píše, odkaz, slova -lichořeřišnice - toť kronikář věrný: znova.

Jen v detailech vzpomíná cínii jinou, též vysuté lilie nádherné v truhlíku horkém a plastovém, nechť flóru obdaří nebeský

deštík po náročných vedrech léta, atmosféra neodlétá, zůstane v nás tvůrčí věk.