Můj "propadlírnový" sen

Anotace: "O mém nedávném snu, který se mi zdál. Týká se školství a vzdělávání, též alternativního vlastního osudu."

Jest podvečer před prvním zářím, a já se ocitám v osvětlené kuchyni, kterou obdařily paprsky zapadajícího slunce. Paprsky letní se odrážejí od sklenic zavařeného ovoce a zeleniny. Zásob je opravdu hodně, k tomu harmonie, romance, nostalgie a nálada smíření.

Ocitám se zde před osudovým okamžikem zopakovat si vyšší část studia víceletého gymnázia, neboť jsem neudělal test z analytické geometrie. Paradoxem je, že jsem kdysi dávno odmaturoval, dokonce vystudoval univerzitu, ale to už je minulost, dávno zapomenutá pravda pojídána nemilosrdným časem.

Ve své mysli detailně analyzuji, jaký asi bude nový kolektiv spolužáků a spolužaček. Dlouho odkládám nápravnou školní docházku.

Ocitám se tedy v jednom kolejním pokoji, jenž se podobá holobytu, a to s lidmi, kteří mají podobnou zkušenost z propadnutí. Ne nadarmo se mu říká "propadlírna." 

Zdejší jsou mladší než já. Raději zůstávají "v jistém" holobytu, než aby statečně a odhodlaně opakovali ročník na gymnáziu. Spolu si povídáme jen tak o životě, jak to vidíme, co nás asi čeká apod.

Už mě to přestává bavit, a tak definitivně odcházím z holobytu, abych mohl svou chybu úspěšně napravit, jenže jsem zmeškal několik dnů od začátku školního roku. 

Vcházím do pracovny ředitele gymnázia, abych mu sdělil své rozhodnutí setrvat na škole. Moc nebyl ze mě nadšen, byl dost arogantní a neústupný, dokonce mě vyhnal ze své pracovny.

Pak vcházím do kabinetu českého jazyka a literatury, jen tam mají zatím se mnou soucit. Dokonce mi napsali omluvenku pro nepříjemného ředitele školy. Mám skutečné štěstí v neštěstí.

Pořád se ve mně promítají představy o budoucích spolužácích a spolužačkách, až se jako starý těžce zkoušený člověk stydím navrátit do dřívějších let.

Mám spoustu rad do života, jež jsem získal z kabinetu českého jazyka a literatury. Hledám učebnu septimy, ale nemohu ji vůbec najít, až mi jedna mladá profesorka ukáže ten správný směr. Konečně brána s velkým nápisem VII B!

Vcházím dovnitř. Panuje zde velmi bujará nálada hospodského typu. Učebna se podobá anglickému pohostinství. Spolužáci a spolužačky mého věku, žádní mladí lidé, takže se mé představy úplně rozplynuly jako vždycky. Místní přátelské společenství se nestresuje a nestará. 

Čepuje se zde lahodné pivo, kouří kubánské doutníky. Maturita - nematurita, přesto cítím, že společně dokážeme svými znalostmi a schopnostmi oslnit jakoukoliv komisi, i toho arogantního a nepříjemného ředitele.

Václav Kovalčík, Zlín

Můj štědrodenní sen

Anotace: O mém nedávném snu, který se mi zdál. Týká se šťastného a ideálního propletení minulosti, současnosti a budoucnosti.

Je nádherný Štědrý den, který se podobá příjemnému jarnímu období. Se svými spolužáky a spolužačkami jsem na výletě. Putujeme nádhernou krajinou, která je plná zeleně a romantických krás na obloze. K tomu nás doprovází velmi motivující slunce svit.

Odpoledne se ocitáme v jednom baru, kde máme třídní sraz. Ten bar jest pohodlný a romantický. Panuje zde vynikající atmosféra, jak má skutečně být.

V podvečer je podlaha baru zatopena vodou, neboť venku vydatně prší. Je zde asi 30 cm vody, a my sedíme a bavíme se dál v přátelském duchu.

Místní personál pohotově uklízí následky uvedené kalamity. A tak plyne čím dál rychleji čas. Teprve si uvědomuji, že musím jít domů, neboť mí rodiče připravili štědrovečerní večeři. Jsou přece svátky vánoční.

Loučím se s kamarády a kamarádkami, přeji jim šťastné vánoční svátky a radostný vstup do nového roku plného zdraví, štěstí a ideálů. Následně putuji domů záhadnou jarní krajinou v zimním čase.

Ocitám se ve svém nádherném a romantickém bydlení. Žiji v domě, který je protkán architekturou naší bývalé chaloupky na Morávce v Beskydech a náchodského Husova sboru, zároveň na mě čekají tři spokojené agamy v teráriu. Všude zdravý vzduch a hřejivé teplo, tak akorát.

Venkovní počasí stále připomíná jarní období, nikoliv zimní. Náruč domova, souhrn šťastných vzpomínek i šťastné současnosti a budoucnosti, co víc si může milující člověk přát.

Václav Kovalčík, Zlín

Být Spolužákem se již nenosí!

Reaguji na příchozí zprávu od Seznamu o definitivním ukončení služby Spolužáci, což pobouřilo mnoho lidí a pamětníků. Tradice toho správného internetového vzpomínání a setkávání mizejí, přesto máme ještě domácí a zahraniční sociální sítě. I na Spolužácích jsem spravoval profil, ale doba ubíhá, stárnu, maturita - to už ani není pravda, když si zavzpomínám.

Sice mě někteří čtenáři nařknou, že je tenhle článek dost senilní až trapný, ale v tom případě se netěším na seniorský věk. Úpadek služeb Seznamu hodnotím jako trend ztráty mezilidských kontaktů, dovolím si to nazvat další hřebíček na rakev zanikajícího českého národa.

Opravdu chceme být v českém prostředí izolováni, kdo stojí za těmito "prasárnami?" Snad ne šedí mimozemšťané, i když se hovoří, že prý ano celkovým vlivem na domácí i světovou populaci a civilizaci.

Být spolužákem se již nenosí, tak za nás opět rozhodli, že zkažený systém je nejlepší definitivně vypnout!

Václav Kovalčík, Zlín