Popularita Církve československé
v prvorepublikovém Československu stála na úrodné půdě, i když hrozilo, že
s ní pravoslavná krize doslova otřese.
Za první republiky pravidelná velká
účast na bohoslužbách, všude zájem o národní (federativní) církev v duchu
pravdy, což byla alternativa pro těžce zkoušený národ, který pamatoval velmi
zlé zkušenosti s předchozí habsburskou (militantní) nadvládou a politikou.
Když to tak shrnu napříč našimi
moderními dějinami, tak dříve byla účast daleko větší, dále pak větší obětavost
a zájem o dění v naší zemi.
„Dnes po roce 1989 a v novém
tisíciletí se zakladatel naší církve ThDr. Karel Farský obrací v hrobě,“
když pohlédneme, jak dopadlo zejména Sčítání lidu 2011 pro Církev
československou husitskou – velmi katastrofálně, doslova a do písmene „na
zavření“ až k hrozbám zániku nejen téhle dříve populární instituce, ale i
našeho národa, což hodnotím jako dvě spojité nádoby úzce související.
Místo aby Evropská unie pomáhala
slušným lidem a pokojným vyznáním, tak hází na ně špínu, dokonce záměrně kope
hrob našemu rozdělenému a rozeštvanému národu!
Dříve se lidé měli celkem rádi, dříve
se vzájemně podporovali ve vlastenecké, sociální a kulturní činnosti, ale dnes
žijeme v marasmu, který tady zasel chaotický režim, jenž si bohužel říká „demokracie!“
Proto problémy v našem školství,
proto problémy v duchovní a sociální sféře, problémy v ulicích měst a
obcích, mezi generacemi, v pracovní oblasti, podnikání, politice
vnitrostátní a mezinárodní!
A tak naše církev a společnost
vyžaduje reformy postavené na mravním základě v duchu pravdy, i když to
zní na první pohled archaicky; přesto možný dokonalý systém, pokud k němu
dospějeme, považuji za řešení všech problémů v našem státě i ve světě.
Vzájemná pomoc, respekt, podpora a
porozumění musejí být stále aktuální, vlastně se musí říci celkově NE světovému
zlu. Církev československá husitská musí žít, nikoliv směřovat k zániku.
Církev československá husitská musí
mnohem intenzivněji pomáhat, dávat prostor všem generacím – ať už odborníkům,
či laikům, aby byla nejen v tomhle tisíciletí oblíbená a populární.
Václav
Kovalčík
