Měl jsem já v dětství mém
Ferdíčka papouška
a ten mi povídal
klábosil do ouška
v přátelském duchu
koupal se velmi rád
též proletěl se
je to tak
Vzpomínám já na jazyk český
cvičení řečnické
na gymnáziu Biskupském
Mnohdy jsem později
do školy chodíval
se zvoněním v přesný čas
Papoušek Ferda ráno mi zazpíval
trylkoval do ouška
písničku ptačí svou
Anotace: "O mém nedávném snu, který se mi zdál. Týká se na chvíli návratu domů z mých studií, zároveň se mi zde z pátku na sobotu zdá velmi zajímavý a poučný sen."
Uběhl jeden z vyučovacích týdnů na jedné univerzitě. Právě se ocitám v mrazivém prosincovém čase. Absolvoval jsem dalekou zimní cestu, abych prožil víkend doma s rodinou, jen toho učení se za týden navalilo ještě více.
Ocitám před vchodovými dveřmi, které odemykám, abych se dostal do našeho bytu. Historická památka Husova sboru v Náchodě se kříží s ostravskou Kmetskou 18 - adresou mého dětství.
Kdoví jestli stihnu něco v sobotu pro tu školu a své vzdělání udělat. Je pozdní mrazivá zimní noc, a já možná zaspím následující víkendový den, a učení půjde někam do neznáma!
Zdá se mi totiž sen, že se neznámé děti při výuce hudební nauky zároveň učí potravinové soběstačnosti. Učí se, jak zužitkovat úrodu, zavařovat ovoce a zeleninu, dále různé výtečné recepty domácích jídel, i když skromných.
Jak už to bývá, asi jsem prospal, vlastně zaspal, i sobotní den, a učení a příprava na následující týden do školy šly do kytek! Co teď? Ještě zbývá neděle, kterou si nechci nechat pokazit. A co teprve pondělí?
Václav Kovalčík, Zlín
Když se miminka vylíhnou či narodí
rodiče mívají radost velikou
Třeba dětičky agameček vousatých
na svět se šťastně dívají
doufají v život krásný
neboť si uvědomují
že jsou přírodou světem
i dobrými chovateli milovány
v duchu přátelství
Kéž by to tak vskutku bylo
mláďátka měla
naději skutečnou
v nádherný život svůj
před sebou!
Na něžné slovíčko
mé jarní sluníčko!
Za chvíli chviličku
spatřím já kytičku!
Kolotoč věků pouť
nedá se přehlédnout
ubíhá čas!
V Beskydech
na horách
kaluž mělká
akorát
Na okraji poblíž louže
obojková užovka
relaxuje
dík(y) Bože!
Má to vskutku
má to být
naučme se s hady žít
V Beskydech šumných
vzpomínka zůstává
můj dětství věk
Na louce kameny
výstražné znamení
vyhřívá se zmije ráda
proto tehdy měli
mí rodiče strach
aby mě neuštknul
ten klikatý had
Kdyby se to věru stalo
rychlá pomoc
času málo!
Od malička
dětem říci
kreslením čas
obdařiti
výtvarno
art
cesty pouti
uměním žít
též mořem plouti
jak bývá zvykem
s vděčností díkem
Chudák brankář v dravém sportu
zachraňuje každou sortu
Nemá to lehké vůbec on
nadává celý stadión
na chudáka brankáře
jenž bohužel pustil
trapný svůj
velmi trapný gól!
Nemá to lehké též
když se válí obrana
I on často usíná
na vavřínech usíná
chudák brankář
další gól!
Když dítě
člověk
ve hře stolní
neunese prohru svou
zlou fackou
zákeřnou i útočnou
často klání v extrém končí
Kvůli prohře
poperou se
vášniví to soupeři
Na dlouho přestanou
spolu si hrát
Někdy to potrvá
obludných pár let
Nechť čest a mír
zvítězí
usmíří Zemičku
lidičky svět!
Anotace: "O mém nedávném snu, který se mi zdál, a to v souvislosti s mým pobytem v jedné ozdravovně někdy dětství. K revoluci reálně nedošlo, jen si nesu odtud špatné vzpomínky."
